Jdi na obsah Jdi na menu
 


Obrazek

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Nedělní oběd

(Pajis, 29. 3. 2007 9:25)

V nedělu sa vstávalo těžce, jednak sa nešlo spat v osm a jednak sa hodinky pobláznily a ve dvě hodiny poskočily zrovna na třetí. tento úkaz je rozhodně protivnější, než podobná událost, kerá sa opakuje na kněžpolské hody, to paříte, chystáte sa jít dóm ve dvě a tá hodina do konca trvá dvě hodiny, a to je potom večírek. Včíl sa to naoppak zkrátí a vy s dobrým úmyslem byt doma ve dvě dostanete huláka, že ste došli až ve tři. Ráno to Václav obešel a zkušeným znaleckým posudkem sa rozhodl, koho má cenu budit na devátú a koho je lepší nechat spat. Mě nejak kvalifikoval do reprezentační skupiny a tak sem sa mohl po deváté účastnit pozápasové tiskovky v tiskovém centru paní Kolaříkové. Do cukrárny opět nedorazili žádní Briknerovci, takže to byla celkem nuda. Tak sa ale nedá hodnotit oběd, kde sme samozřejmě nemohli nevzpomnět včerajší zápas. Gořka s Pepkem sa ujali role obhájcú a já s tatú žalobcú. podpořil sem to Karotkovým argumentem ( Karot totiž v hospodě vytáhl statistiku, že nejmladším reprezentantem je už 4 roky Čech - Pudily a podobné excesy nepočítám, Ti sú tam povolávaní enom proto, aby čech nemosel po tréninku sbírat balóny). Gořka mlel cosi o tom, že kdo jiný by měl hrávat třeba v obraně. Vyjmenoval sem mu trojku Latka, Kadlec a Hubník, ale vypadalo to, že Gořka ani Brikner o tychto klukoch buď nečuli, nebo nechtěli slyšet. Zajímavě do diskuze přispěla aj maminka svojím ženským pohledem "zatýmco Němci majú elegantního padesátníka, my máme takového staříčka, kerý už nemože ani stíhat slkedovat všecky ty novinky, co sa kolem něho dějú" (nepřímo to potvrdil sám Brikner, když v jakémsi rozhovoru prohlásil, že kondiční testy dycky házal do koša). Gořka aj s Pepkem ale odmítali jakékoliv protiargumenty, aj kdyžuž chybělo enom to, aby sa ozvala aj stařenka se svojím názorem. Když už Gořka začal téct a zvyšovat čím dál víc volume svojích argumentú, rozhodl sem sa, že ho dorazím. najprv sem pošuškal nejmladšákovi a Antošovi, co seděli vedle mě "divajte sa, jak sa vztekne" a potom sem zahlásil: "V téj obraně byly včéra takové kiksy, že kdyby tam hrál Řepka (největší Gořkú "oblíbenec") tak bysme nemohli dostat dva takové góle" Rozbuška fungovala naprosto spolehlivě, Gořka si stúpl, začal rozhazovat rukama a řvat, že to bylo čut možná až ke kapličce "Řepka, takový ....., to si ze mě sná´d děláš prdel" Já sem v klidu odpověděl "šak jo, dělám", což Gořku dostalo, a tak si se slovama "tož to máš štěstí" sedl a byl chvilku klid. Do doby než Pepinek zahlásil, že sa rozdrtí Kypr a Brikner to bude trénovat do osmdesáti rokú, no ale jak sme jich "nadrtili", to dneska všeci víme. Néni nad to k dobrému trávení pořádně rozpumpovat krév..

Tipy a výhry

(Pajis, 28. 3. 2007 12:44)

Že to je zlé sem věděl už za stavu 0:2, ale když Baroš tečoval na 1:2, začal sem tušit prúser. Kúdel u řiti mně začala pěkně připalovat a když rozhodčí fúkl naposledy, bylo to jasné. Proroctví došlo svojého naplnění. Vyhrála Sparta a eště aj vyšla sázenka, tolik štěstí v jeden den aby člověk pohledal. Vypadalo to na lynč, ale naštěstí nikdo nenašel provaza a od doby, co je pokácaná lípa u hřiš´ta, stejně néni kde věšat. Aby si schladili žáhu, vymysleli na mě inší trest. jako výherce sem byl samozřejmě povinný poručit všeckým sázkařom, což sem také nezapíral a jasně sem Mirovi dal pokyn, aby to obešel s tým, ať si dá každý co chce. Mirovi sa zalúbila myšlenka jak mě ztrestat a tak vytáhl finskú vodku, což je nejdražší co v hospodě má (eště že tam nemá nejakú dvanáctiletú whisky, a eště že nikoho nenapadlo přiobjednat aj podobný sortiment, jaký si objednali po zápase fotbalisté). hoši sa chtěli zchladit a já sem byl vhodný terč, jako věčný spar´tan a eště podrypovák nemohli najít lepší. Mira obcházal hospodu s tým "pajisek porúčá finskú, dáte si také?" což vesměz všeci odkývali, jediný Babouš sa ukázal jako charakter a prohlásil "když piju zelenú celý život, proč zrovna dneska měnit" a eště říkal neco ve smyslu, že sem sa na to měl vysrat a že dělám haura, ale kdo sa dá jednú na vojnu tože mosí bojovat. Ula vyrypoval neco ve smyslu, že po takovém tipu by sem měl poručit celú flašku, ale tým mně poskytl aspoń terč, jak si zas zvhladit žáhu na nekom druhém. Nevinně sem sa ho optal "a jaký tip měls ty?" a když mě odpověděl."já sem nesázal" tak už sem ho dorazil "No tak v tom případě sa nám do teho nepleť!" Odťukl sem, a´bysme to měli z krku a chystal sem sa, že sa s nekým pohádám o zápase a přínosu našeho trenéra kdysi a včíl atd. k mojému zklamání sa ale všeci Briknerovi zastánci vytratili a ostala tam enom řada kritikú a bavte sa s nekým o nečem, na co máte všeci zhruba stejný názor. Když došel Rosťa Blahú, aspoň byl dúvod si zazpívat, bylo to rozhodně lepší jak vzpomínat předvedenú ostudu...

trapas jara

(Pajis, 28. 3. 2007 12:43)

nadešel dlúho očekávaný zápas proti našim západním súsedom, kerý televize Nova se svojím skvělým komentátorským týmem a eště lepšíma upoutávkama ne utkání překřtila na zápas jara, já sem si to ale podle prúběhu poněkud upravil. Podle očekávání, když sem vyfičel na večeřu, pár minut před zápasem už u Kozla ostalo enom pár volných židlí, tak byli všeci natěšení na zápas. Začali sme spekulovat, kdo bude zpívat hymnu, podle tych blonďatých vlasú sem si tipoval, že by to mohla byt Zeťová, ale když režisér zabral "hvězdu" ze předku, prohlásil sem , že toto vidět nemosím a šel sem si odskočit. A tak sem ani nepostřehl rozpačité ksichty německých fotbalistú, když jim "národní umělkyně" zkrátila a upravila hymnu. Říkal sem si, že Helenka byla to nejhorší co sem ten večer viděl, ale bohužel to nebyla pravda. Na skopčáky sme vyrukovali s úplně novú taktikú. problém byl v tom, že tá taktika je úplně nová a úplně stejná už pátým rokem. Celá Evropa, teda kromě Slovákú, keří to vědět nepotřebujú, protože jim stačí spoléhat sa na vlastní schopnosti a dycky s nama tak dopadnú, už ví, že Češi hrajú stylem všecko přes Kolera, od kerého sa to dycky nekde odrazí, nejlepší tak Barošovi do běhu. Skopácký trenér to aj přiznal, že kolera, Rosu a Čecha považuje za hráče a tak sa na ně speciálně rychtuje. Naši sa rychtovat nepotřebovali, máme přeca osvědčenú taktiku, tož co. enomže potem, co nám zdvojovali Rosu aj teho dvúmetrového obra nám jaksi chyběl plán B. na to už sme si ale mohli zvyknút na MS, takže nic nového pod slunkem. Kdyby to po první půlce bylo 0:3, asi bysme sa nedivili, ale aspoň že poslední z obávané trojice prokázal extratřídu. Ináč obrana připomínala spolek malých eskamotérú, protože jim to tam hořalo a občas došlo aj k nejakém výbuchu. Galásek vypadal, že sa přidá ke Karlovi Poborském a o poločase zamává reprezentačním dresu, už sem u něho kdysi za mlada viděl a rychlejší běhání, no a obranná čtverka už sa viděla po zápase na oslavě narozenin, ináč sa nedá vysvětlit, že hráč, kerý jim dá v první půlce fíka zádama k brance ostane ve druhéj půlce úplně sám na malém vápně a s přehledem si zopakuje minutu svojej slávy. O poločase možná bylo v kabině aj trochu řevu, dokonce proběhlo střídání mizerně hrajícího Sionka za stejně nadaného Plašila (aspoň sa kuci zapotili a tak sa mohli po zápase osprchovat). Ze startu druhé půlky to vypadalo, jakože sa teda přidává na obrátkách, ale když utěkali dva skopčáci sami na bránu, bylo jasné, že tento zápas asi nebude patřit ke klenotom české repre. Aj když poté, co "Baroš šikovně tečoval k tyči" (nedělní sport - neuvěřitelné, jak sá dá nazvat haluz), sme sa dostali na dostřel, ale to bylo tak všecko. Neco jako závěrečný tlak sem mohli vidět možná tak pokáď by sa nekerém z hráčú chtělo dost akutně na toaletu, ale o om agentury zprávu nevydali. Takto sme si to zkrátka nepředstavovali, ale co už včíl...

Pat a Mat kácajú jabloně

(Pajis, 28. 3. 2007 10:21)

Sobota začala hnusným počasím, tak hnusným, že sem sa rozhodl spat do téj doby, než sa to troku spraví. Počasí si to teda rozmyslelo a tak sme mohli po obligátní kačeně na oběd vyrazit s Gořkú do terénu. Najprv sme začali ve vinohradě, kde sme měli s motorovkú nejaké dodělávky a potom sme šli na fušku k bublovi, kerý sa rozhodl vyměnit svůj zahradní repertoár v počtu dvúch jabloní za neco, co bude ke gořalce mět eště lepší vztah a přístup. Jako správný start sme si dali po lahváčovi, teda až na mě, protože sa mně podařilo otevřít lahváča takovým způsobem, že sem sa nakonec nenapil ani jednú. Konec hrdla byli totiž s vrškem takoví kamarádi, že sa od sebe nehodlali nikdá odlúčit, což sa ale nedá řéct o zbytku flašky. Já sem si pohrával s myšlenkú, že sa jedná o čistý řez a tak by to šlo nejak přelét, ale Bubla řekl, že mě radši zachrání střeva a donésl mně druhé. Problém z nečekaných sa objevil v momentě, kdy nám došel benzín. Najprv sme nemohli najít šrubovák s nástavcem, nakonec sem ho našel až u zeleného mosta. Když sem sa vrátil, viděl sem Gořku, jak "jsa velmi nespokojen užívá výrazú obhroublých". Kdyš sem sa podíval, zjistil sem proč, při utahování po okraj plné nádrže benzínu to se silú přehnal a tak mu prasklo víčko od nádrže. Což ve svojem dúsledku vedlo k zastavení práce, protože řezat v momentě, kdy vám po paprčách teče benzín, teho nejsme schopní ani my. Bubla sa snažil zachránit situacu sekundovým lepidlem. Nápad to byl dobrý,. problém byl v tem, že to lepidlo vtubě nebylo nekolik sekund, ale spíš rokú a podle toho sa odvíjalo aj jeho složéní, keré sa rozhodně nedalo nazvat tekutým. Že si ale Bubla umí poradit, vytahl z kapse špunt od šampusu, kerý tam pasoval, jak kdyby byl z tama a Bohemiasekt Starý Plzenec dělal v mezidobí po Silvestrovském náporu aj jako bočák špunty pro Still a Johnsered. Když už to pasovalo, zarvali sme to tam vší silú, šak přinejhorším máme doma vývrtku. Kupodivu to fakt fakčilo, takže sme mohli dodělat rozdělanú prácu a jít za odměnu do hospody na hokej. tam sparta bez problémů povysávala Koberec, ináč sa ani výslůedek 5:2 nedá nazvat. No a potom už sa všecko chystalo na ten slavný zápas jara Naši versus naši tradiční okupanti

král pobočky

(Pajis, 27. 3. 2007 8:59)

No a po kině sa šlo sportovat,nejprv sem sa marně snažil porazit Babouša v kulečníku, což sa samozřejmě nepodařilo, ale aspoň že plátno zostalo celé. Poučený z nezdaru sem si šel sednút a podumat, co s načatým večerem. Do toho přišla výzva, abysme si tipli výsledek špílu, co sa měl hrát o deń pozděj. já jako starý známý provokatér sem chtěl ostatní pohecovat a tak sem si bez mrknutí oka tipl 1:2. Jednak sem sa dost obával, že to tak dopadne a říkal sem si, že při mojem štěstí by to teoreticky tak dopadnút nemělo, protože já su sice veliký sázkař a odborník, ale když si vsadím, dycky to dopadne opačně, což by mně v tomto případě nevadilo. Zasáhla ale osudová královská hra v šachy, do keré sme sa pustili s králem Miroslavem. Konečně mně opustilo velmistrovské fluidum a dostal sem pěkně na prdel. první hru sem nevyužil svoje šance a po vyrovnaném průběhu si dal tentokrát sláva záležat na om, aby neletěly figurky, takže mně nezbylo, než mu pogratulovat. odveta sa vyvíjala opatrně, nebyly skoro žádné ztráty, ale soupeř mě dokázal z nevinné akce zatlačit takovým způsobem, že mě dorazil koněm! to vám byl tak krásný mat, že kdybych to dal já, tak sa eště včíl tetelím blahem, ale že sem ho nedal, ale dostal, nezbylo, než uznale pokývat hlavú a poručit po bani, protože tenokrát byla naprosto zaslúžená. No a Mirek, aby mně kohútí hřebének aj s kosárkama pořádně srazil do kuřincú, neváhal a ani ve střetí hře mně nedal šancu na to, aby sa mně pdařuilo zkorigovat výsledek. Rozčarovaný ze svojej předvexenéj hry sem eště jednú pogratulovál a ve dveřách na odchodu přednésl proroctví. "když hraju neco jak žebrák, tak jak dneska, tož sa mně to na druhý deň dycky nejak vrátí!" myslel sem, a také sem připomněl, že hraje 4. semifinále hokejová Sparta s mančaftem, co je na Hniličku a lidi pletú skandování ména týmu s reklamú na textilní prúmysl, protože mně připadá, že dycky šklébíja "a Kobe a Kobe a Koberec!!!. Jako sparťan sem počítal s jasnú jedničkú, kde by mě napadlo, že kromě Sparty mám eště jedno želízko v ohni . a sice lístek v hrnku. A jak uvidíte zitra, když je želízko žhavé, tož néni kúřa bez ohýnku...

zážitky z kinokavárny

(Pajis, 26. 3. 2007 9:39)

Pátek sa v práci dá dycky přežit, už enom proto, že šestihodinová úpracovní doba uteče jak nic, to vlastně dojdete z oběda a už možete jít dóm. Šohaj sa bohužel rozhodl navázat na ´tradicu pravidelných zpoždění a aj když sa fíra snažil jak čert, hlavně mezi Třebovú a Zábřehem, kde na to šlapal jak kdyby sa naháňal s Pendolínem, z dúvodu výluky a debilní výmeěny mašiny v Přerově sem do Otrok dorazil o 12 minut pozděj než obvykle. To by mně nevadilo, kdyby počkal autobus Čsad, ten ale nečekal a tak prochl před nosem. Aby teho nebylo málo, během cesty mně klekl mobil, takže sem sa vrátil o deset rokú zpátky a šel sem najít telefonní budku. To sa mně podařilo, ale meněj úspěšnější bylo telfonování, protože sa mně nedařilo sa dovolat. Začal sem docelatéct, jednak proto, že sem si plánoval, jak sa dovolám a na odvoz si počkám na mašince, neboť Sparta zrovna válčila třetí třetinu a za druhé proto, že sem moc dobře věděl, proč sa nemožu dóm dovolat, bylo jasné, že Svačina úderem sedmé hodiny zapl internet a okupuje tak telefonní linku. Nakonec mně za zoufalství nezbylo nic jiného, než zavolat na poslední číslo, na keré= sem si vzpomněl, a sice ke Karotkom, kde sem požádal, aby zavolali nekom z našej familie na mobil. podařilo sa aspoń toto, a tak sem sa mohl jít uklidnit na Mašinku. Tam mě uklidnil hlavně výsledek, viděl sem poslední tři minuty a tak sem měl aspoń z nečeho radost. U kozla sa konalio promítání fašankového videa, všecko ve stilu neváhej a toč, protože Mirova DVD přehrávačka sa zatvrzele odmítala podílet na spolupráci a na přehrávání. Rama to ve svojej obětavosti dotáhla tak daleko, že zajel dom pro vlastní technilu, kerú sa po delším pčřemlúvání, aby sa rozjel aj zvuk podařilo zprovoznit. Bylo to opravdu ladžen dery, mosím si Vás zasej pochválit. A o tom, co sa dělo po videu, zasej a jindy, mosím jít totiž na centálu, máme velkú poradu (možná aj o tom, kolik lahváčú bude v nastávajícím letním odobí v práci povoleno...)

totální pracovní nasazení

(Pajis, 23. 3. 2007 10:26)

Dnešní den od rána korunuje celý tento týdeň jak kdybych si ho měl užit opravdu až do konca. začalo to tým, že sem sa dneskaj ráno začetl do novin zadarmo tak, že sem zapomněl vystúpit na Ip Pavlova, až když sem čul, příští stanica \Vyšehrad, vyvalil sem sa ze zavírajících sa dveří jak černý pasažér, kerém právě do vagónu přistúpili třé revizoři. Vedúcí sa na mě v práci usmívala a věděla pro, s líbezným úsměvem mně předávala prácu s dovětkem že "toto Vám posílá pan ředitel", což jasně značilo, abych si dal záležat a udělal to spíš, než pan ředitel posnídá a dopije kafé. Snažil sem sa, ale nestihl sem to, protože říďa už měl hrnek od kafé umytý a v něm měl čaj. Navíc sa mu jedno moje bvyjádření jaksi nezdálo a tak řekl "toto né, přepsat. "Služebníček, úředníček" úklona skoro až k zemi a už sem šúroval do schodú a pěkně opravoval. Na podruhé už sa na mě usmál, což znamená jako že gut a že třeba kdyžbudu pořád hodný, dočkám sa dńa, kdy místo práce dostanu aj prémie. Když sem byl malý a hodný, dostal sem aspoň bonbus, ale protože ředitel asi žádné nenafasoval, nedostal sem nic. Ona tá pracovní patália začala už v pondělí, neboť kolega byl v Netálii na dovolenej a já sem mosel dělat za dva. Navíc mně kolegyně už první deň donésly asi 500 složek s tým, že mám vyznačit právní moc a až budu hotový, tak dalších 1000 čeká. Říkal sem si, ýže deníček nepočká, ale kerýsi deň si mě odvolali na razítkování do vedlejší kanceláčře, to je prý dúležitější jak deníček, protože na druhý deń měla dojít kontrola a všecko moselo byt v rychtiku. A tak sem celý týdeň dělál jak múrovatý, aspoň si nemosíte projednú vyčítat, že takového zhnilu jak su já, platíte ze svojich (a také mojich) daní. No nic, idu razítkovat dál, 1000 složek čeká...

černý týdeň českých drah

(Pajis, 22. 3. 2007 9:41)

Tentokrát neudělám radost Karotkovi, protože sem sa rozhodl zasej jednú popsat zážitky moje se společnosťú české dráhy, a.s. Odpoledńa nás antošek hodil na vlak a jelo sa směr hlavní město. Jel sem s děvčicú,o.k.m.z.p. a její kámoškú. Najprv nás zarazilo, že dojeli uplně jiné vagóny, než na keré sme zvyklí, místo klasických špinavých B (kupéčka) dojeli klasicky špinavé Bt (to co jezdí na osobákoch). Stát sa nám nechtělo, tož sme si do teho sedli. Protože byla forma eště ze včerajška, předháňali sme sa s děvčicú, o.k.m.z.p., kdo vymyslí a řekne větší blbinu, takže kámoška Vendula vypadala, že asi vysedne už v Olomúci. Protože mám tradicu, že sa svačí mezi Zábřehem a Českú Třebovú, jelikož je to v půlce trasy, vytrvale sem zakazoval ostatním konzumaci jakéhokoliv jídla, připomínaje toho, že když sa to posledně nerespektovalo, tak sme u Mohelnice vzali sebú nejakého černého pasažéra, kerý si ale ve 120 km/h nestihl nastúpit na mašinu a tak dal kožu. Následné stání 2,5 hodiny v poli v teplotě 30 stupňú ve stínu s vypitýma lahváčama a zbývající trochú vody patří k vrcholným zážitkom s ČD. Vraťme sa do neděleVrcholným číslem bylo, když děvčica,o.k.m.z.p. začala vymýšlat další divadelní hru, jelikož sa podle jejího tvrzení při fašanku ke slovu moc nedostala (nevím co by chtěla, role první milovnice patřila dycky v dědinském dramatu k nejprestižnějším). Začala si vymýšlat, jak budem hrát krkonošské pohádky a že bude hrát Trautenberka, protože sice nemá takové propozice jak Jirgen, ale umí prý nejlepší hulákat "Anče, Kubo, Hajnej!". Snažil sem sa vykličkovat s tým, že bysme mohli nacvičit k výročí 80. narozenin Valsty Chramostové malé bytové divadlo a hrát Boba a Bobka, ale to neprošlo proto, že by mosela hrát Bobka a já bych jí porúčal. Jája a Pája sa jí zasej nelúbil, protože bych jí chtěl napsat postavu Krkovičky a ttak to šlo dál a dál. ale nebojte sa nic sme nevymysleli, lesti eště nekdy neco vymyslím, tak to určitě nebude na objednávku, ale v nejakéj "světlej chvilce". jak sme tak blbli, ani sme si nevšímli, že nabíráme čím dál větší zpoždění. Když už sme seděli ve vlaku neco k pěti hodinám, děvčata začaly byt poněkud podrážděné a nepomohlo anio vymýšlání dalších nesmyslú. Když sme se 40 minutama dojeli na Hlavák, byly celkem dost napučené a čřekly, že příště pojedú jiným vlakem, kerý nebude mět takové zpoždění, nebo až v pondělí. jak sem ale zjistil na druhý deň na železničních stránkách, to by si opravdu pomohly, byli sme totiž jeden z posledních vlakú, co projel eště relativně v rychtiku. Vlak co jel po nás (R600 Český Těšín - Praha) měl také zpoždění a tak sa to snažil dohnat zrychlením jízdy. Bohužel to osolil za Červenkú, kde je momentálně enom jedna kolej, protože tá druhá ja kompletně pryč aj s podkaldem z důvodu rekonstukce. No a když to rozvalil na 80 v místě jkde měl jet třicet, pohl podkladem tak, že následující nákla´dák to doratzzil a koleje ujeli do tej jamy (naštěstí až za vlakem). Znamenalo to parádní věc, spojení na páteřní trati bylo přerušené. A tak vlaky, co jely přes noc, si daly super obchvat přes Štemberk, Uničov a Šumperk (chtěl bych tam vidět ty dvanáctivágónové súpravy) a ty co jely v pondělí ráno, včetně šohaja a zlínského Expresu si dali okružní cestu po velikých městech ČR, kde chyběla enom Ostrava - z Olmíku jeli přes Prostějov a vyškov do Brna a z tam azpátky do Třebové- priojížďka jak má byt a tři hodiny zpoždění k tomu. No a v pondělí to korunoval vykolejený rychlík do Děčína, néni nad to, když nekdo svačí, tam kde nemá...

co sedláci, co děláte

(Pajis, 21. 3. 2007 11:18)

Sobota sa nésla ve znamení polních prací a podobných legrácek. Budili nás brzo, ale stejnak pozdě. Když sme začali chystat na setí, počasí vypadalo, že eště chvilku vydrží to jaro, ale nevydržalo to po celú sobotu. najprv sme měli na Podsúhradí docela problémy domlúvit sa s bránama a s polem, protože jak všecii dobře víte, letošní zimu nebyl mráz skoro ani v mrazničce. a tak sme s tatú létali za traktórkem na bránách jak nakoplí kohúti a Antošek sa nám za traktorkem enom smál. Bodej´d by sa nesmál, ale kdyby enom to, v pátek byla na oběd fazulovica a bylo to dost znat, měl asi nejak pokazený katalyzátor. Na zaseté má hned poršat, ale mračna sa nejak nepohodly a začalo poprchat v momentě, kdy sme teprů dodělávali zasetí Podhrázů. na Podsúhradí už to bylo poněkud pofrfněné, ale nedalo sa nic dělat, předpově´d počasí vyhrožoval tým, že sa do pola zas 14 dní žádný nedostane. Na Podsúhradí už měl hlavní roli Antošek, já sem totiž mířil za lepším. Rodiče děvčice, o.k.m.z.p., totiž slavili stovku. Né že by už byli tak staří, ale sú staří stejně, teda o měsíc je jeden z nich starší, no ale sú ročník 57, což je pro ty, co ve škole nerozbíjali okna ani nečmárali na tabulu "zapalte školu" jasné vodítko, že slavili padesátiny. Ač sem to nečekal, tož si s pozvánků vzpomněli aj na mě. Sám sem byl zvědavý, co z teho vyleze, nemožu sice řéct, že bych sa na tú oslavu netěšil už před dvúma rokama, ale včíl sem byl takový trochen napjatý. Myslel sem si, že budu sedět v sekci bývalí galáni, ale žádná taková sekce tam nebyla, a tož mě posadili do rožka. to by nebylo nic divného, kdyby to nebyl rožek čelní. Aspoň že sem znal svoje súsedy a tak sem si měl s kým vykládat - po levéj ruce sem měl děvčicu, o.k.m.z.p. a naproti Kluboša (myslel sem, že sa budem s Klubošem kamarádit po celú dobu, ale záhy odešel s tým, že malý tomasson má neštovice, a tak mosí jet za rodinú. Co Vám dál vykládat, jídla bylo dost a samé lepší, vína a gořalky to samé v bledě modrém - bylo tam asi 7 druhů vína, tož sem pochopitelně všecko okoštoval a neco aj víc jak dvakrát. k tanci a poslechu vyhrávala skromná kapela DUO SONET, kerá vypadala, jak kdyby sa snažili o Eva a Vašek revival. Měli aj podobné pěsničky a podobný styl, enom tá Bílá orchidej čut nebyla. No a o zbytku vám psat nebudu, šak by to balo o děvčici, o keré mám zakázané psat...

Obecní zastupitelstvo

(Pajis, 20. 3. 2007 12:18)

V pátek sem si vyrazil do přírody, když už bylo tak pěkně, proč teho nevyžit. od minulé návštěvy oblíbené meze sem objevil dalších 5 mezer, keré si přímo říkaly o obsazení novým odkopkem a tak sem si vzal vercajk a šel si zas zakopat. Málem sem si cvrkl, když na mě kdosi zahulákal "je to Tvoje, sadils to?" byl to Babouš, kerý mě ze zahrady viděl a tak si došel povykládat. Cestú zpátky sem sa mu chválil svojíma sadařskýma úspěchama, když sem mu ukazoval, jak sa mně pěkně chytly předloňské odkopky. Babouš sa chvílu díval a potom zahlásil. "Hm, a vidíš ty červené kolíky? to znamená, že sa tu bude stavit!" jak naschvál zrovna tá nejpěknější durancia ostala 2 metry za hranicú. ´hodil sem smutné iočička jak děcko,l kerém zebrali hračku a enom sem poprosil "tak to aspoň přesaďte, byla by to škoda". A s pocitem, že sem sice sadil, ale sklúzat budú jiní, sem sa vydal do vinohrada, kde mám ty šance na sklúzání přeca enom větší. Hlavní šou ale začala až večer, bylo totiž pravidelné zasedání zastupitelstva. tentokrát žádná nuda, bavil sem sa až do konca a pěkně od začátku. Celé Vám to popisovat nebdu, dobře Vám tak, máte sa účastnit v hojném počtu tychto zasedání, jak řekla děvčica, o.k.m.z.p., takovú komediu ani ve snu nečekala. Nejlepším bodem bylo když sa probírala neutěšená situace na chodníkoch u hlavní cesty. Slovo si vzala Rybníkářka a zahlásila "to je hrozné, po déšti sa ty kaluže nedajú projet ani na kole" Kúsl sem sa do jazyka, abych nevyprskl a vzpomněl si na soplácké roky, když sme sa na Jarošovské v 97 hecovali, kdo na našej plečce dojedepo asfaltce, kerá byla momentálně pod vodú od 1cm do dvúch metrú dalej. Ale marně sem vzpomínal, lesti takový úsek máme po déšti aj u hlavní cesty. Načež sa nekerý ze zastupitelú ozval, že je to způsobené aj tým, jak tam najížďajú a stávajú auta našich občanú. Opět kontrovala Rybníkářka, kerá tvrdila, že to možná kdysi "ale včíl už tam žádné nestávajú" možná tak ve tři ráno, ale budiž. V ten moment sa do debaty zapojil Šifák "No zrovna vaše auto tam stává" Rybníkářka "jak naše, co naše, šak to stává až ve Včelarech a né u hlavní cesty" Šifák."to je jedno, ale na chodníku, proncip je stejný" no a tak sa začali jeden přes druhého přeřvávat, načež mosel zasáhnút náš tata, kerý jich všecky zdrbal s tým, ať sa sklidníjja, že nejsú na tržišti a lesti dál budú vyrušovat, tak už dál prostor k diskuzi nedostanú. zasedání tak mohlo pokračovat dalej, aj když sa narazilo eště na řadu problémů a rozepří, nic sa nevyrovnalo tom, když sa hádali Šifák a Rybníkářka. Ale abych nezapomněl, nejvíc mě potěšilo usnesení zastupitelstva, keré uložilo pořádkové komisi, aby zajistila hladký průběh tanečních zábav v zámeckém parku. No a kdo je předseda - tož přeca já. Lóní sem to potrénoval na tych Napajedlákoch a když budu včílkaj mět volnú pernamentku, protože u tá úřední osoba, to bude stát ten bigbít teprů zato. Už včíl sa ale těším na další zasedání zastupitelstva, to zas bude veselo, hlavně aby došli aj nejací diváci...

zoufalci a nešťastníci

(Pajis, 19. 3. 2007 9:24)

Tož včíl su celkem vzteklý, nejakým neštastná´ým zmáčknutím nejakého škaredého talčítka v levéj části klávesnice sem si právě smazal celý napsaný deníček, kerý sem sa už chystakl poslat, to nám teda ten pracovní týdeň pěkně začíná. Tak včíl abych ten čtvrtek shrnul znova. o vykradéní včelarskéj hospody psat nebudu, u teho sem totiž osobně nebyl, takže to do deníčku nepatří. O víkendu sem si samozřejmě udělal průzkum terénu aj ohledání místa činu, takže zhruba vím co a jak, ale počkajte si na fašank, tak sa o tom rozvykládám víc. (teoretického matěja by mohl převzít ředitel nápravného či výchovného zařízení) Beztak byste mně nevěřili a řekli byste, že sem si nekeré pasáže vymyslel, protože nekeré věci sú z téj historky stěží pohopitelné a uvěřitelné. Ale poďme ke čtvrtku. protože sem si vzal v pátek volno, ulél sem sa z práce o hodinku spíš a tým pádem sem po pětihodinové cestě, kerú mám zakázaú rozepisovat vysedl né v Otrokovicách, kde bych čekal na mašince 3 hodiny na autobus, protože by mně ten v 7 o tři minuty ujel, vysedl přímo v Uherském Brodě a zamířil sem zrovna do Olšavan arény. Tam mě nechtěli pustit, né že bych neměl lístek, ale zrovna skončilo největší hokejové derby Brod-Hradiště. Tentokrát vyhráli celkem jasně domácí, takže sa to obešlo bez pořádnéj mely a bitky, což je pomáli zázrak, protože loňskú seezónu na tyto zápasy měli policajti pohotovost srovnatelnú s nájezdem fanouškú Baníku či syrečkú. Nechápal sem, proč všeci utěkajú ze zimáku ven, šak hlavní špíl eště nezačal, no ale nakonec sa tá lidká řeka vyplavila ven a já sem sa dostal do kabiny svobodných. Povzbuzený tým, že sem si při oblékání všeco oblékl tak kde to patří a na nic nezapomněl, sem hnedka první šancu proměnil v úvodní gól, dokonca aj velice povedený. Tečoval sem řed jarynú nahozený puk takovým způsobem, že zapadl přesně pod víko, zlatá helma jak prase. Byl to první a bohužel také poslední povedený kus. aj když to ze startu vypadalo, že bych mohl mět fotku jako hvězda zápassu, nakonec ´ú fotku mět budu, ale asi spíš jako amolař. Aj když já bych sa pojmenoval spíš termínem trenéra Hlinky Dostálka - Zoufalec a nešťastník. Následující šance sem totiž spaloval s pravidelnú istotú - dvakrát sem místo Jary trefil aj tyčku, ale to mě može akorát zvónit v ušách. Odborníci by řekli, že mně chyběla herní praxe, já bych ale řekl spíš to, že sem hrál jak ponocný po noční. Ani ty dorážka sa mně nedařily - mám podezříní, že Jaryna si dal do výstroje nekolik magnetú a do puku se kterým sa hrálo nabúchal hřebíky. Co mně bylo platné, že sem byl u Jaryny po střela první, když sa to od něho neodrazilo a všecko na něm ostávalo jak přilepené. Jako závdavek sem eště dostal od obráncú pár krosčekú po zádech, což na konci komentoval Vašek Brázdilú tým, že moje záda by nechtěl mět, na což sem mohl odpovědět enom slovy klasika že "pro mě bolest nic neznamená" Nebyl sem ale jediný z mančaftu svobodných, komu "chyběla herní praxe" a tak sa néni čemu divit, že sme nakonec opět pukli 10:7. Po zápase sme plánovali zapit žal na tiskovce u Kozla, kde sme předpokládali, že Mira bude držat hlídku. Nedržal, takže sa jelo do okolí. Abych si čtvrteční výkon vychutnal až do dna, aj když sem řval z auta na Pištu, ať na mě počkajú, žízeň byla silnější a tak mně hoši ujeli. Spolkl sem suchú a hořkú slinu a šel si do sklepa pro lahváča, když už chybí tá herní praxe, nedá sa svítit...

Chleba o dvúch kúrkách

(Pajis, 15. 3. 2007 9:20)

V nedělu bych měl asi vzpomenút, jak´je krásné byt sportovním fanúškem. je to podobné, jak by to prohlásil Joséfek Švejkú "na frontě sa situace měné každým okamžikem" A tak nejak sa mosel měnit nálada aj ve včelarskéj hospodě. Najprv moselo převažovat těžké zkamání, že HC Májka zasej končíja už ve čtvrtfinále, protože prozměnu narazili na oblíbené "pražské ....." (doplň lidový verš) aby sa toto zklamání o dvě hodiny pozděj proměnilo v nefalšované nadšení z toho, jak fotbalová sparta "......... parta" (doplň lidový verš) zahájila ohlašované jarní tažení za titulem. to co předvédli by sa dalo pojmenovat předmětem, se kterým jejich hokejoví kolegové hrajú, prostě PUK. No já sem měl tú smolu a zároveň aj štěstí, že sem v tej hospodě neseděl (aj když je možné, že při divokosti nekerých zlínských rowdies bych sa možná k mojem štěstí fotbalu ani nedožil, protože by na mně bylo prováděno trestné střílení). Já sem neseděl v hospodě, ale ve vlaku a velice sem sa podivoval, co jednom silném antisparťanovi šibe, že mně v 10 večer posílá po SMS velikú gratulaci, když už je dávno po hokeji. Pravý dúvod sem sa dozvěděl až na druhý deň, když sem otevřel noviny zadarmo a ve všeckých novinách byl nasraný spar´tanský trenér, kerému zž šíleného vý´konu jeho svěřencú asi vypadaly vlasy, protože byl uplně holohlavý. Když sem si potom přečetl o tom, jak nový kapitán šel příkladem a zařídil dvě branky a žlutú kartu už ze startu navrch, mosel sem zhltnút pořádně těžkú slinu, což všeci, co mě znajú, víja, že néni enom tak, protože hrozí riziko zadušení. "eště aby tak vyhráli ti sešívaní exulanti" pomyslel sem si, a ono na druhý deň rychtik, poměr střekl na bránu jak když sparta hrála třetí zápas ve Zlíně a aj stejný konec pro domácí. Včíl abych si už pomáli začal zvykat u Kozla na kofolu, sázka totiž hovoří jasnú řečí, a gořka je k výhře momentálně o bod blíž. Ale abych enom nebečál, vratměe sa k tom hokeji. Mosím sa medvídkú zastat, jejich výkony nepřipomínaly Matěja na topinky, byla to docela veselá pastýřka, ale na nás to tak jak dycky nestačilo. Aj když je fakt, že sem měl trošku lepáka, protože doma hráli velice dobře a kkdyby sa jím podařilo vyhrát aj pátý zápas, mohlo to byt eště velice veselé. Šak je to dobře vidět na příkladu Perníkářú, ti už sa viděli, jak před semifinále budú odpočívat, chodit na ryby, fotbálek, pohodička atak, a po včerajšku to vypadá, že si brzo to rybářské nádobíčko vytáhnú, šak do září, kdy začíná liga možú mět volného času kolik budú chtět. Ale o tom je sport, šak aj v Liberci už sú pomáli na Hniličku...

partička šachu

(Pajis, 14. 3. 2007 11:23)

Sobotní večer patřil cestování. Původně sme sice plánovali promítání fašankového videa ve filmovém klubu, ale protože film sa cestú nejak zasekl (asi nedorazila spěšnina v zelenéj krabici na hradištské nádraží) tak sme sa moseli zabavit nejak ináč. Vydali sme sa teda na cesty, kom sa také podaří za jeden večer sa dostat z Košíků na Kelníky, do Maršova, Žítkové, Strání, ale dokonca aj do Brna, Vídně, Barcelony, Granady a to všecko bez toho, abyste opustili teplo a útulno Kozelkovéj hospůdky. Jednu chvílu to aj vypadalo na to, že hrajeme hru o o kdo vymyslí větší prdelku světa a spekulovali sme nad tým, lesti je tam hospoda či neco podobného. Když už sme od Kozla odlétali směr Pyrenejský poloostrov, vyzval mě sám pan nejvyšší mjitel na malú nevinnú partii šachu. jak sám řekl, první hra je na rozehrátí, druhá na podívání a tak od třetí už ťa budu porážat" Na takovú výzvu sem nemohl nereagovat a šel sem stavit figurky, abych potvrdil svoju gloriolu letos eště neporaženého šachového velmistra (nekdy to sice bylo způsobené spíš neschopnosťú protíhráča, ale prohrajte, když vás soupeř usne nad šachovnicú - aj když je to aj moja chyba, když ho nedokážu zaujmút agresivní hrú) Ale vraťme sa ke hře s Mirkem, ze startu byl dost pozorný a tak první hra opravdu připomínala šachy a né rychlostřelbu. Nakonec sem sa ale dostal na kobylku a mohl zahlásit poprvní kouzelné a libě znějící slovo - MAT. Povzbuzený vítězstvím sem další hru zahájil jak ponocný, absolutně sem sa vyprdl na obranu a tak když sem sa podíval vedle šahovnice na vypadlé figurky, nemohl sem sa divit, že Mirkovy byly dvě a mojích asi deset. S takovým fórem to už rozhodně není na vyhrávání, a když vám ostane enom koník s králem, máte jasno. Nabídku na pložení královské figurky sem zatvrzele odmítal, aj když mě k tomu vybízel súpeř aj logika. Když už mně śebral aj koníka, ostal na to král sám. (zrovna kůň je přitom figurka, kerá sa nedá zablokovat, takže sa sňú dá hýbat dycky)Mira koncertoval a vznášal sa v oblakoch sebejistoty a euforie z blížícího sa vítěztví. Dorazil mně hláškú: "Ty už si tak v prdeli, že já možu táhnút čim budu chtět, třeba týmto" A jak řekl, tak udělal a tahl obyčejným pinčlem o políčko dopředu, s jasným cílem dojet i na druhú stranu šachovnice pro neco lepšího. A v ten moment bylo hotovo, týmto tahem mně totiž uzavřel možnosti jít králem na jiné pole bez toho, aby na tom poli hrozil šach, na poli kde stál, však šach nebyl - takže definice jako vyšitá pro PAT. když to Mira zjistil, nukleony sa pobláznily, teplota prudce stúpla a řetězová reakca už sa nedala zastavit. Su sportovec všeobecný, takže to, že mně občas kolem hlavy letí puk, Jarova hokejka spolu s patřičným komentářem, raketa, bejsbolovka, či jakákoliv sportovní součást, su celkem zvyklý, ale aby mně kolem hlavy letěly šachové figurky, to sem eště nezažil. Mira vybuchl jak reaktor v Černobylu, zařbval "já su takový .....", chytl vyřazené figurky a celú silú s něma jebl o zeď. "A hlavně sa nikdo na nic neptajte!" Celá hospoda v ten moment připomínala katedrálu po výbuchu atomovky, takové tam bylo ticho, je vidět, že si Mira umí sjednat respekt. Inu, jak řekl trefně Gořka, "když si nasraný sám na sebe, je to nejhorší co može byt, protože sa nemáš na kom źchladit. " Já sem sa také bál enom cuknút kútkama, pozbíral sem po zemi nesmrtelné figurky, kerým sa skoro nic nestalo, enom koník má trochu bolavú hlavičku. Zrovna ten, kerý, kdyby ostal na place, byl by zaručenú pojistkú proti patu. Ale na kdyby sa v žádném sportu, ani v šachách nehraje...

Cejlík junior II

(Pajis, 13. 3. 2007 10:32)

Jabko nepadá daleo od stromu a protože sme obá synci jednoho taty, tentokrát sem zábavu na večer nevymýšlal já, ale můj starší bratr. Původní myšlenka byla jasná - postavil dohokejové branky (kerá byla vynesená na malém sále) tři stoly a branarskú výstroj, s tým, že bude sútěž šikovnosti ostrostřelcú keří eště budú schopní držat hokejku. Byla by to taková tá klasika jak nekdy bývá ve zlíně na hokeji, to by tam ale nemohli byt aj naši gólmani. jak Gen tak Jara sa nemohli dočkatr teho, až si zas zachytajú, a tak sa oddělaly stoly a jelo sa naostro chlap proti chlapovi. Branaři sebú mleli jak štika, co sa vám nedopatřením zatúlá do čeřeňa, za chvilku byli zmordovaní jak když chytajú ve čtvrtek. Když sem viděl, že sa Jaryna jaksi těžko zvíhá, optal sem sa ho, lesti ho zasej nebolí koleno, jeho známé bolístko. Odpověděl po pravdě "Bolí, ale Pajisku, pro mě bolest nic neznamená" (Mladý Vojna sa včíl dme pýchú, jakého má taťku hrdinu) Ač to bylo s podivem, nejlepší mušku prokázal zástupca něžného pohlaví a sice Janouš. (já sem hned říkal, že když bude malý Cejlik po tetě, že bude šikovný na sport aj na tanec) nakonec sme to nechali nedohráno a vrátili sa zpátky ke gořalce,přeca enom je třeba sa postarat o to, aby byl Cejlik zdravý a rústl jako z vody. V mezičase sa dovalili aj babouš a Karotka. bylo to celkem srandovní, dva jednoocí sa snažili tom poloslepém vysvětlit, že nevidí, aj když měli zrovna v ten moment šedý zákal aj se zlatým zrnem. a když sme seděli tak pěkně spolem, došla řeč aj na hodnocení deníčku. Bylo to jak na setkání kritikú - Karotka byl jak Mirka Spáčilová "autor v mnoha ohledech prezentuje svúj osobní postoj k žiovotu jako něco naprosto běžného a normálnho a tímto postojem se snaží zdúvodnit svoje dostii pokřivené viděbní světa, navíc hluchá místa ve scénáři zaplňuje opakováním zoufale podobných a přitom stále stejných příhod a zážitků." Jirgen byl zase jak Jakub Macek z metropolisu, což je plátek,. kerý vydýávajú multikina, aby jim tam chodili lidi " Nadsázka autorova oblažuje denní nudu a stereotyp, jak jej každý osobně známe. a i když sem viděl již i lepší filmy, každopádně vám vřele doporučuju, abyste do našeho kina zašli a peníze za lístek dali, nebudete teho litovat." Babouš byl jasný Rejžek "Autor je zcela mino realitu každodenního života, postrádá jakýkoliv smysl pro odpovědnost a svědomitý přístup. Jeho vytahování není ničím jiným než zoufalou snahou o zakrytí zklamání a flustrace a za líbivé a rádobyvtipné formulace schovává vlastní sebestředné a narcistické tendence" nevím kerého kritika si vybrat a kom dat za pravdu, obrázek o deníku pražáka si udělajte sami, je to enom na Vás...

Céjlík junior!!!!!!

(Pajis, 13. 3. 2007 10:31)

jak sa říká, nejlepší na konec či durancia na dortě a tak nejak podobně by sa dala ohodnotit aj oslava nultých narozenin jednoho včelaráka, a sice potomka Mace a Lenky Grygarových, malého Marťe, chcete-li také Cejlíka juniora. Když sme tam dojeli, zjistili sme, že už nám rychlík ujel a že ho nedoběhnem, pokáď nám teda zostal aspoń nejaký pud sebezáchovy. Všeci nás tam pochopitelně moc rádi viděli, Jara vojáčkú si dokonca aj vzpomněl, jak sa menuju a pozdravil mě vitaj Pajisku, kde si ty ludro takú dobu. Vzápětí ho to se mnú ale přestalo bavit a přímým krokem sa šel podívat do hospody, jak sám řekl "idu sa podívat, lesti tam nekdo nechce po čuni" Jak si usmyslel, aj udělal, došel do dveří a místo pozdravu zahlásil "Chce nekdo po čuni" - bohužel sa ni´kdo nepřihlásil,takže si Jara kúpil retky a šel sa rozlúčit, že už pomáli půjde, bylo nejak kúsek po jedenácté. Ale nakonec sa nejak zabavil a nikde nešel. Jak bylo vidět, botík naučil krokové variace asi každého březolupjáka, nebo´t Mira Grygarú předváďakl takové kántry, že by sa za to nemosel stadět ani v sobotu na country bále. Byly to dva krúčky dozadku, jeden vpřed a to na rovině a aj na schodoch a dokonca aj bez muziky. jo botík ten umí učit, to je vidět. Abych tady nechválil enom soby, po půlhodince sa dovalil aj ten druhý soubor původem od nás se sídlem v Topolné. Václav narozdíl ode mě ale přijel přípojným rychlíkem, dokonca by sa dalo řéct, že mosel na ten náš rychlík na nádraží aj chvilku počkat. Dovédl si sebú nejkvětší současný talent Včelaranu, a sice šohaja z Jarošova, co má přezdívku podle jedné z her Sazka a.s. -štastných deset to néni. (dúfám že to nečte, ať nám nezpychne). Aj když sme zpívali už před tým, s muzikú je přeca enom s muzikú. Akorát že hlavní muzikant byl asi ovlivněný (sútěžú eurosong) a tak táhal nekeré pěsničky do takových výšek, že čut ho božský Kája, tož si z fleku jede do Jevan ke Svobodom pošťat pistolku, protože má načisto následníka, jiskřivého tenora. enom škoda, že jiskry časem pohasly, ale chápu že před národním kolem bylo potřeba si trochen odpočinút. My ostatní sme ale fungovali dalej, neboť sa dostavila pěvecká složka sobího souboru, vypadalo to tam jak na Setkání pod Lipkú, enom s tým rozdílem, že na nás nepršalo. Zkúšal sem aj chytit druhý hlas, ale zostalo klasicky enom u teho pokusu, Slovácký koštér s takovú asi nevyhraju, a eurosong už tým tuplem.

taneční mistři a my ostatní

(Pajis, 12. 3. 2007 10:00)

Minulý týdeń možem s klidem přeskočit, krom teho, že si moji oblíbení sparťanští hokejsti pořádně namastili chleba s paštiků, nevybavuju si případ, kerý by byl hodný teho, abych ho zvěčnil do deníčku. (aj když možná už mně pamět neslúží, jak by měla) Dneska už každopádně všeci víme jak to dopadlo a každú minutú vyjde nová krajská vyhláška, aby sa veškeré dopravní značky Stop - dej přednost v jízdě, vyměnily za nápis HC Sparta Praha, protože ve Zlínském kraji každý ví, že srážka v plej of se Spartú má následky podobné střetu škodovky 120 na železničním přejezdu s nákladním vlakem. ale nechme hokej hokejem, šak v deníčku sa dostaneme aj ke sportu. najprv začneme tancem, což je v podání tanečního souboru sobík také trochu sport, občas to připomíná gymnastiku a občas aj neco horšího, ale pro nás začátečníky stačily ty základní krokové variace, jak by řekla děvčica, o.k.m.z.p., Pajis stejně pokazí aj to. Do sobolupskéj tělocvičny sem dorazil až po osmé hodině, což sa negativně projevilo hlavně v tom, že sem nemohl získat cennú trofej pro najvětšího opařmena, aj když pro mnohé hlasující čeny sem byl najisto favoritem, tož snáď příště. Když už sem neuspěl v tanci, snažil sem sa uspět aspoň v tombole, ale ani tam to moc nešlo. To sa nedá řéct o ostatních,. Dítě štěstěny, známé též jako Babouš, například vyhrálo soupravu vonných svíček pro romantické večery v kavárnice u Kozla, kluk mrkvičkový zase skvělý štavnatá juice plný vitamínú a podobných sraček + tyčinky, bohužel či bohudík né ty vonné a v neposlední řadě děvčica, o.k.m.z.p., vyhrála krásnú novú výbavu na koleje. Já sem ale také neodešel s prázdnú, naučil sem sa nové krokové variace na country, aj když děvčica, o.k.m.z.p., říkala, že to šulím, a že si vymýšlám vlastní variace a taky že to kazím. byla to pravda, ale nebyl sem jediný, kromě mě to kazily eště asi dvě malé pětileté děcka, takže sa nemám zajisté za co stydět. Mohl bych mět radost třeba z teho, že sem ani jednú nespadl a tak. Kromě jiného tam byl v rámci programu aj košt tyčinek, ale tak jak dycky sme sa neshodli, lesti byly lepší čertovské či sýrové. ASle protože to bylo všecko za dotované ceny, u nečeho to sná´d prodávali za levněj, než to nakúpili. ale ono sa néni čemu divit, konkurence v podobě Šlauška je obrovská, šak mně ukažtehospodu, kde stójí zelená s borovičkú 11 korun! sice né dohromady, každá zvlášť, ale aj tak. podle mojého názoru nejlepšmtanečníkem večera byl beztak Jura Knotú. jednak byl oblečený podle posledních módních trendú v apartní košilce ale hlavní byl výraz při tanci. jeho kreace nazvaná "Vyoraná myš, byla asi to nejlepší, co sem tam viděl. ten výraz obličeje by mohl z fleku vyučovat aj na Damu. Néni nad to, když vás nekdo vytahne z pohodového balení patnáctek na disco trysco Angel a chce po Vás, abyste šli trsat aj o patro výš. Je fakt, že po akci mě nekeré inividua lákali aj na disko, ale mě to táhlo domů, do Včelar, do Hospody, kde sem nebyl čtrnáct dní a tak mně bylo smutno. a navíc sem věděkl, že na malém sále je akce, na keré bych opravdu chybět neměl. A tak nezbylo než poděkovat sobíku za povedenú akci a přesunút sa na malý sál do Včelar...

Co je toto za město?

(Pajis, 9. 3. 2007 11:53)

Dneska je to jakýsi deň blbec, práce jak nasranéj a eště samá lepší, kerá smrdí tak docela pěkným průserem, asi to přitahuje ten pátek, to abysme si měli od čeho odpočinút. Ale já su klidný, kde nic néni, ani smrt nebere a když žádné prémie nedostávám, nemožů mně žádné zebrat, takže co. No ale vykládání o zážitkoch z Posázaví sem skončil na cestě do kostela. ono je to docela delší putování, když sem sito na mapě měřil, vyšlo to na 3,5 km procházečku, takže asi jak kdyby sa šlo na devátú do Topolného. Šli sme enom dva, takže nebyl problém přidat do kroku a dojít tak akorát na čas. Kostelík byl jak z Ladových obrázků, aj rúžová fasáda na něm byla. já sem sice podrypoval kolegyňu z moravské Nové Vsi (brněnská diecéza), že když sme na výletě, mohli bysme navštívit kolegy ze sboru Chudáčka upáleného, že by tam mohl byt třeba ten jejich slavný biskup, ale bylo mně to rozmluvené, žeHusúv sbor néni z Ladových obrázků. Ńa tych obrázkoch mohlo byt aj osazenstvo kostela, protože tak 90% z 20 návštěvníků pamatovalo doby, kdy Lada maloval a my sme svojú úča´tú snížili věkový průměr z 65 na 60 roků. Měli ale aj dvě ministrantky a dokonce aj varhaníka. Sice nevím proč, šak sme zpívali snáď enom my dvá, včíl si uvědomuju, lesti sem sa mu náhodú neplétl do vystúpení. Když farář poprvní promluvil, vážně sem dumal, lesti néni rodina s tým, biskupem, ale nakonec sem to odhadl tak, že bude nejspíš polák a je tady kratší dobu jak ten náš, takže na výšlovnóští jezt to znact. Po kostele sem vyrazil na klasickú túru, najprv sem sa šel prolúšńat po hřbitově, ale mosím řéct, že většina hrobů vypadala jak nekde z pohraničí, dokonca tam měli aj napsané podobné ména a přímení. Tož to ja, jak vyženež hospodáře, nemá ti kdo set, už mně bylo jasné, proč sme byli v tem kostele pomáli za exoty. za exota sem byl aj já, když sem začal hledat cukrárnu, abych si mohl dat zákusek, po kerém sa mně už od rána šťukalo. Ale samé debilní otvíračky, nekeré odpoledńa, nekeré podniky radši otvírací dobu napsanú vůbec neměli, což by až tak nevadilo, stačilo kdyby měli otevříté. U samotného břehu Sázavy sa nacházá hospoda pro vodáky (na dvoře maje asi 100 žlutých kánoí, co vypadali jak banánky bez čokolády) Bisport bar. zamířil sem tam, protože už nic jiného mě nenapadlo. měli aj otevříté, na otvíračce bylo od devíti. trošku mě zarazilo, že v lokále byly eště židle na stolech, ale né až tak moc, abych si nezačal u jednoho stolu židle sdělávat a chtěl si aj objednat. obsluha byla za barem a čučala na mě jak děcko na vánoční stromek, nezvládla ze sebe vykoktat nic než "pane nezlobte se, ale my dneska otvíráme až od jedenácti" Celí čecháčci, do kostela nechodíja a otevřít aspoň cukrárnu, to né. když už sem byl u sázavy, hodil sem kapra a šúroval zpátky k přechodnému bydlišti. Kolegyňa sa mně řezala, že budu moset změnit stravovací návyky, ale nakonec sa na mě aspoň trošku usmálo štěstí. v dědině Chrást (nad sázavú, kde jinde) kerá je velikosti a aj podobné konzistence jak sú Mistřice, sem objevil otevřítú samoobsluhu, né nepodobnú téj Mistřickéj. provozní vedoucí pan Liung Pa Kho, čili po našem Luděk sa na mě ochotně usmíval, já sem drapl 3x braníka a eště aj krásný dárek pro našu hostitelku za 19.50, a sice vázičku aj s rúžú a dvúma medvídkama, co sa držíja za ručičku Made in China. Když sem došel do bytu, nevím kdo byl nadšenější, lesti náš ajťák z vysvobozující kuželky, nebo slečna domácí z nového doplňku obýváku...

Karl von Bahnhof

(Pajis, 8. 3. 2007 10:09)

probuzení v nedělu ráno bylo vskutku z říše snů. Aj když nás tam bylo tři chlapi a šest bab, ani ve snu by mě nenapadlo, že sa mě nekerá z nich pokusí obudit polibkem. a přitom sem dostal hned po ránu takového cumla, že sem sa pomáli olízl, lesti sa mně to nezdá. Když sem otevřel oči,zjistil sem, že sa mně to opravdu nezdá. Na de mnú stál černý pes s vyplazeným jazykem a chystal sa mě olíznút eště jednú, což sem ale s díky odmítl. Já sem totiž uplně zapomněl, že krom šesti bab a tří chlapů tam s nama byl eště aj krasný černý havák. Je to pes barvy černé s bíků náprsenků a bílým čumákem, slyší na méno Bax a je ušlechtilé rasy Karl von Bahnhof, čili po včelarsku pouliční směs. Když sem sa ptal kámošky, proč sa menuje Bax, lesti to nemá spojitost s tým, že by sa narodil třeba ve vozu btax (přípojný vagónek, co sa dává za kačenu), což by bylo aj trefnévzhledem k jeho rase, ale odpověděla mně, zě "Každý debilní pes sa menuje Max, enom ten její je Bax" Je fakt, že je to doložené aj z literatury, ve Švejkovi je historka o blbém psovi pana generála, kerý sa nechal odlákat na šupce od salámu a služka, co ho venčila potom marně volala. "Max, Max!" Bax by sa asi nechal odlákat také, už v sobotu sme spolem byli velicí kamarádi. Je to prý hospodský pes, což sa projevilo tým, že když sme ho vzali sebú do hospody, zalezl pod stúl, lehl a nevydal ani štěk, á to ani v momentě, kdy mu šenkérka šlápla na ocas. nedá sa ale řéct, že by neštěkla šenkérka, že bude šlapat po psovi, to asi nečekala, ale donésla mu vodu takže na ňu také udělal dojem. při večerní pařbě sem samozřejmě dělal blbiny se psem hlavně já, vrčali sme na sebe, krmil sem ho včeckým, co bylo po ruce (nevěřil bych, že to žere aj chleba, papriku a sýr, ale na nádraží je život holt těžký, takže co sa v mládí naučíš...) když už mě tak pěkně vzbudil, pokračovali sme v blbinách ze včerajška, válali sme sa po zemi aj po spacáku, ale jednu věc sme nezvládli ani jeden. Když sem zadal příkaz "Bax, hledaj lahváča!", aj když sme usilovně ňuchali oba, nic sme nenašli, a to ani ve špajce, ani v ledničce. Kdo by to byl řekl, že 26 letá, svobodná a bezdětná baba, nebude mět doma jednoho jediného lahváča. Jemně perlivá minerálka je sice také dobrá, ale po ránu po večírku bych preferoval neco jiného, to v mojej ledničce mosí byt pernamentně aspoň jedna kuželka, nejlépe dvě, a když sú tři, už sú jak mušketýři a když sú náhodú čtyři, aj s D´artaňanem. No ale náš tata říká, že je lepší těšit sa jak vzpomínat, a tak sem přestal vzpomínat na svoju ledničku a začal sem sa těšit na cukrárnu po kostele. za chílu sme aj směrem ke kostelu vykročili, no ale to necháme na zitřek, idu dělat...

Posázavský pacifik

(Pajis, 7. 3. 2007 10:25)

V sobotu byl plánovaný výlet do Posázaví za jednú moc šikovnú kámoškú, kerá nám prchla z práce právě do Posázaví. Jako správný milovník kolejové dopravy sem si vzal na starost zajištění vlakovéj přepravy a naprosto zavrhl cestu autem, nejsu přeca burža jak nekdo. Sraz byl na hlavnáku u vláčkú, kde sem chtěl udělat dojem na spolupracovníky a tak sem do automatu z roku 1993 naházal tři koruny a jednu dvúkorunu, za pět korun sa totiž měly vláčky rozjet. Poté, co sem si myslel, že je to pokazené nebo rozbité, sem si v návodu k obsluze přečetl, že sa tam má hodit pětikoruna, nic jiného to nehodlá akceptovat a zadělat na fungování. Bohužel sa to němělo ani k vrácení obnosu, takže sem promrhal pět korun, za keré sem sa mohl na hlaváku na luxusních záchodkoch luxusně šak víte co, takto sem mosel vydržat až do vlaku. Ale pokažené to nebylo, protože tam jedna spol. hodila opravdickú pětikorunu a vláčky začaly jezdit a fungovat. Další oříšek způsobil náš ajťák, kerý sa eště 7 minut před odjezdem šiáku nacházal nekde ve stanici. né ale vlakové, ale metra Vyšehrad. Nakonec sme ho moseli donutit aj k běhu, což byl u něho celkem výkon, kerý sem po nastúpení do vlaku náležitě ocenil, když sem mu věnoval cennú trofej, kerú si on, narozdíl ode mě nestačil zakúpit. Byli sme celkem 4,5 4 lidi a pes kolegyně, kerý sa ale ke slovu dostane až v zitřejším díle. Otevřeli sme lahváče a sledovali okolí, tak jak má správný výlet vlakem vypadat. Ze začátku to stójí za veliké prd, a néni to tým, že z hlaváku najprv jedete kilák tunelem, ale čtvrtě jako sú Vršovice a Modřany nepatříja zrovna k nejpěknějším, jak by také mohly, když tam kdosi už čtvrtstoletí pořád staví nejakú arénu a né a né dostavit. Ale za Zbraslavú (ano, jak všeci jistě víte, že je to místo, kde měl lékařské působiště Vladislav Vančura) už to začíná byt k podívání a když zamáváte Vltavě a zabočíte kolem Sázavy, abyste sa po náročném 22 promilovém stúpání ocitli až 80 metrú nad její hladinú, přes roklu Kocúr sa dostali mostem zvaným Žampach, jež sa už 107 rokú honosí titulem nejvyšší most na českých lokálních drahách a byl postavený taliánskýma dělníkama, jejichž hlavní specializacú byla práca a chlast. Po vrcholovéj partii u Jílového u Prahy sme vytrvale klesali zase až k hladině Sázavy v Týnci, kerý je, pokáď néni zrovna rok 2002, zvaný též nad Sázavú. Protože nádraží v tomto městečku je malé, nenacházá sa tam ani žádný kulťák, natož bistro typu Bejana a tak nám nezbylo nic jiného, než sa vydat na prohlídku města. Ale docela stála za to, Rotunda z 12., kostel ze 17. (vypadal jak z Ladových obrázků) a zámek z 18. století byly docela vyvedené. Znaveni cestú a prohlídků města sme sa šli občerstvit do hospody na rožku, keá byla evidentně ze století 20. šenkovala tam aj šikovná šenkérka celá v bíílém, kerá když nás viděla (byly sme ten deń asi první návštěvníci), sa šla bleskově přesléct do černého - asi to má jako montérky. Na štítě inzerovali rebela, ale v rámci rebélie měli enom gambáča a Kozla. Šáhli sme kolektivně po Kozlovi, sná´d proto, že to nebyl gambáč a snáď proto, že to byla dvanáctka. po jednom trojpivu sme sa odhodlali přesunút ke kámošce na slúbenú kolaudačku. No a jak to na kolaudačce chodí, jedli sme, pili sme a kecali sme až do rána...

švác balónkem do hlavy

(Pajis, 6. 3. 2007 9:25)

Ráno sem si myslel, že sa mně zdá opravdu debilní sen, ve kterém čuju vyšklebování budíku. Bohužel to nebyl sem, ale realita a nezbylo nic jiného, než sa vykulit z pelechu a jít sa nachystat do práce. Jako základ sem položil doražení štafaty ze včerajška, základ je základ. Čištění zubú byla celkem příjemná činnost, polepšovna sa po pár tahoch proměnila v přijatelnější odér. No cestú do práce sem spekuloval nad tým, že bych dal eště dřimoška a jak netopýr sa zavěsil na tyčku u stropu (viděl sem to kdysi vyfocené v nejakéj knížce), ale protože pražáci nemajú smysl pro nejakú srandu a byli by schopní mě naprášit dozorčímu stanice, upustil sem od teho, protože kolem mě to byl najisto samý pražák. V práci si při ranní kávě jkolegyně povšimly, že su nejaký veselý, ale řekl sem jim, že až budu lesti budu v průběhu dneška smutný, že to mně asi bude dost špatně, což bych nerad. Korunu všeckém nasadila vedoucí, kerá si přišla na hodinu pokecat zrovna do našej kanceláře. Ale narozdíl od kolegy, kerý o připravovaných dotacách ví kulové, já sem byl schopný, díky´sice zmateně, ale o to rychlej pobíhajícím neuronoch v Medvídku mysli,vést debatu docela na úrovni, z čehož byla pochopitelně nadšená, protože aspoň nekdo z jejich podřízených ví neco dopředku. Dopředku sem potom utkl aj na oběd, nejak sem totiž dostal chuť na polévku. Naštěstí byl pátek, takže aj když sa mně po obědě zavíraly očka samospádem, dalo sa to do dvúch vydržat. A po práci přišel páteční vrchol. přátelské squashové utkání mezi mnú a děvčicú, o.k.m.z.p. Je fakt, že tentokrát sem byl spocený možná víc už před zápasem jak po něm, ale tak to nekdy chodí, že sa Vám moc nechce běhat. Dumal sem nad tým, lesti v průběhu zápasu bude lepší mlátit do stěny míčkem anebo hlavú, nakonec sem ale zvolil ten míček. Průběh zápasu néni potřeba popisovat, squash má totiž tu výhodu, že kde néni rozum, tam stačí sila (nekdy) a tak sem to prostě v případě potřeby dycky nejkak umlátil (pokud sa to teda odrazilo do míst, kde sem stál) protože sem byl ale spocený už před zápasem, byl aspoň dúvod sa osprchovat, šak to bylo v ceně, tož co to nevyužit. Tým že sem při hře zapojoval silu, jednal sem tak aj při placení a nevzal si paragon, kerý by mně mohli v práci proplatit - co už. (mám plán - zkusím tam donést fakturu HC Včelary za sezonní pronájem zimáku v Brodě, už vidím jak na Centrále zblednú, zrudnú a kopnú mě do řiti tak, že sa zastavím až pod koněm - ale šak kulturních a takových tych potřeb je od teho, aby sa proplacalo - zkusím donést vstupenku z nejakého popvedeného víkendíku u Kozla, to by teprú čučali, jaké já umím mět potřeby). No ale po skvoši převážila potřeba jediná, na kerú sem měl chuť (teda poté, co sem lupl lahváčas, tentokrát žádné chudobéní, enom to zasyčalo), počkal sem, až zalezú slépky do kurníka a zalézl do pelecha zároveň s něma,přede mnú byl přeca víkend a tak bylo potřeba potrénovat aj spaní, né enom skvoš...


« předchozí

1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18

následující »