Jdi na obsah Jdi na menu
 


Obrazek

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

řádky a pořádky

(Pajis, 19. 4. 2007 10:53)

V sobotu sme šli na podsúhradí na pole do erteplí. Aj když podle teho co na nás tam čekalo,by sa dalo spíš napsat, že do kamení, protože zem byly tvrdá tak jak ty šutry a motyky zvónily lepší jak včelarská kaplička. Nebylo by to u nás, aby šlo všecko bez problémů. Nejmladšák momentálně věnuje řadu svojého času krom zbytečného vysedávání u počítača zbytečnému vysedávání pod jakýmsi ořechem, kam mimo jiné navážá aj oklešky, aby bylo čím táborákovat. No a s ohledem na kvalitu tamějších komunikací sa mu nepodařilo nic lepšího než pichnút kolo od gáry. s pokazeným firemním polním vozidlem nastal zádrhel, takže bylo potřeba udělat zase jednú madvídku mysli. po krátkém mapování terénu pod kolńú můj zrak padl na našej felcce, protože už také začíná zerzavět a plečkovatět. Využil sem teho, že mamka byla zabraná do uklúzání, drapl klúčky a do zavazadlového prostoru začal rvat najprv pytle se sadbovýma, rychlá otočka pod čupy a v druhém kole došlo aj na bedýnky a dokonca aj na motyky. Do zánovní koženéj prahoncovačky, kerá dala méno všeckým kabelkám, sa vlézlo 5 lahvoňú a aj nejaká sračka a jelo sa. před ostrým startek sem byl eště pozdravit kluky Slunečkovi, keří sa věnovali bohulibé práci přesazování odkupků, z nichž nekkeré sem už kdysi odkopával já. No ale potom už sa sešla skorokompletní sestava, akorát místo Gořky nastúpil v základce Karotka a valilo sa do zápasu. Do jednéj hodiny bylo aj podělané, od doby kdy nás Antošek furt otravuje teoriemama o tom, že "Sa to nevyplatí a proč toho tolik máme" a podobnýma nesmyslama, tož máme enom nejakých slabých 14 řádků, narozdíl od dob,kdy sme já byl v Antoškových rokoch, nemluvě o Václavových. A odpoledńa začla další šou a sice dlúho plánované, očekávabné, oddalované a znovu rozmýšlané, no prostě kácání včelarské dominanty, Blahového ořecha. (ona to zas taková dominanta nebyla, protože byl ve dvoře a kdyby byl na kopci, tak zase néni tak veliký, nýčko by neměl vodu, což ořech potřebuje). Na kácání byl pobvolaný odborník na slovo vzatý (nemyslím pana Lorenca, co bere 8 Kč za hodinu, ani Dr Voštěpa v podání čmani) alůe originál Rosťu Blahového. jako největší pomůcka sa ukázal výsuvný hasický žebřík. Aj když, co si budem povídat, kdyby hořalo, tož než by ho nekde vysunuli, myslím by už bylo aj po kremaci, manipulaca ve stísněných podmínkách totiž néni to pravé ořechové, kór když sú ty podmínky ořechové. Postupně sa to sunulo k zemi, bohužel sem ale nemohl vydržat do konca, jelikož sem eště mosel plnit svoje občanské a zastupitelské povinnosti (nemyslím cestu do hospody, tam sa šlo až potom). takže sem nebyl u nejzajímavější čásťú kácání, což byla manipulace s haluzama, rostúcíma přímo nad garážú. Aj když Řosťa tvrdil, že takových ořechů nasmýká za odpoledně ze pět, realita byla nakonec jiná. Aj když dá sa to vysvětlit aj tým, že to kluky bavilo natolik, že si nechali neco aj na pondělí. Nakonec sme sa stéjně všeci sešli tam kde dycky, u Mirka v hospodě, bylo tam potřeba také trochu zaskřehotat, ale o tom zase až jindy...

krátký týden

(Pajis, 17. 4. 2007 9:21)

No a odpoledňa už sem směřoval úsilí na cestu do Prahy. Ve všední den v odpoledních hodinách je to od nového jízdního řádu docela utrpení, poslední přímý a rozumný vlak jede ve tři, což sem ale nemohl zvládnút, jelikož sem byl teprú na cestě z Topolného. A jak ví každý průměrný folklorista, cesta je to dlúhá, aj když jedete po panelovce a Bílovice minete. Ke všeckému, jediným rozumným spojem do Ot byla skvělá linka trasy Velký Ořechov - Otrokovice přes Zlámanec. Nutno ale dodat, že sa jednalo o lepší část cestování. Horší to bylo v Přerově. Nejaký génius při tvorbě grafikonu, totiž naplánoval, že Emil Zátopek (myslím vlak, né sportovec, co už na nás hledí z obláčku) ujížďá osobáku od nás o dvě minuty. V řadě případů sa dá spekulovat o zpoždění, hlavně v nedělu, ale protože bylo úterý, jel sviňa na čas. Takže přestup na osobák do Olmiku a tam půlhodinnové čekání na EC Fatra zo Žiliny, zpestřené zaplacením 60 Kč příplatku za vlak údajně vyšší kvality. Jako známý fanúšek a objevitel nádražních restaurací a podobných podniků sem zamířil najisto. Kupodivu Olomúcký restaurant mosím pochválit, tam by sa dala vzít beze strachu z okradéní či žloutenky A,B,C aj děvčica, o.k.m.z.p. Dal sem si jednoho točeńáka a čekal na EC. Eště sem si říkal, že bych mu nadjel do Zábřehu rychlíkem z Olomúca, co jede odklonem přes Šumperk, neboť sem v Śumperku nikdá nebyl a tama jel akorát do Štemberka, ale říkal sem si, co kdyby to chytlo zpoždění, tož by mě to ujelo. Zúpoždění chytl ale EC Fatra a to hned 30 minut. No nedalo sa nic dělat a mosel sem jít zpátky tam z kama sem došel (nemyslím Topolnú) a dat si eště jedno. Nakonec sem sa dočkal solidně obsazeného EC a jelo sa. Klimatizace jela na plné kule, což sem velice ocenil, protože mně táhl studený luft na nohy,. takto sem za příplatek chytl luxusní rému, ze které sem sa dostávakl až do pátku konzumací pomerančú a podobných pochutin. V Třebové sme místo snahy o stáhnutí zpoždění stáli 20 minut bez hnutí. Obavy z teho, že sa nám neco rozbilo či pokazilo rozptýlila prúvodčí, kerá řekla, že čekáme na policajty a sanitku. Obavy z teho, že sme nekoho vzali sebú nekde po cestě rozptýlila že to sice né, ale v jednom zadním vagóně sa pohádali nejací spolucestující, což by až tak moc nevadilo, kdyby sa aj nepobili, což by také tak nevadilo, kdyby to nebylo docela solidně do krvi včetně škody na inventáři vlaku. Takže sa čekalo na benga a tito výtečníci sa vezlo do prahy možná tak antonem. To máte tak, když jede EC zo Žiliny. do Prahy sme dorazili 50 minut opoždění, což stačilo k tomu, aby ČD nemoseli vracat příplatek (vracá sa po hodině). já sem jim bohužel vrátit rému nestačil, aj když sem chtěl. Do pelechu sem ulehal těsně před půlnocú, a ráno zas šokový budíček do práce, naštěstí že to byl takový krátký týden...

šlahačka u zubařky

(Pajis, 16. 4. 2007 10:12)

No nic, začnem z tama, kde sme skončili, aj když mě momentálně napadá spíš to, že bych mohl popsat skorosmrtelnú konbinaci Jary Bečicového, fotbalového zápasu Slovácko-sešívanci bez stadióna a ranního stávání, než tyto historky v průběhuu týdňa zapoměnu, ale pěkně pořadě, aby v tom byl systém. On takový zážitek z minulého úterý také néni z tych nejslabších. Jako starý lišák a stratég sem si na úterý domlúvil dovolenú s návštěvú zubního lékaře. chtěl sem zkrátka spojit příjemné s užitečným. teda příjemné samozřejmě pro mě, to co si myslela zubařka, když sem na ňu otevřel hubu, sa bohužel do uzávěrky dnešního deníku nepodařilo zjistit. V čekárně sem byl kupodivu sám, aj když sem předpokládal po svátkoch docela hojnú účast pacientú a podobných případů. Když si mě zavolali, dostal sem sa pod ruku maldéj zubařce, čehož sem pochopitelně využil a snažil sem sa ju sbalit, ovšem asi bez valného úspěchu. Na otázku, nakolik to chcu opichnút, aby to nebolelo, sem jako zkušený hokejsta řekl, že klidně vůbec, jelikož mám eště narkózu ze včerajška. na to odvětila stará, že nejsu první ani poslední pacoš s podobným problémem v tento den a že sa s tým tak trochu na Slovácku aj dá počítat. počítat uměla aj mladá, kerá mně napočítala asi 4 kandidáty v ústní dutině, keří by potřebovali odborný zásah. Ono sa néni čem divit, když sem tam byl naposledy, chodili sme na výšku eěte obá - já aj zubařka. Tož mně teda udělala dva ty potřebnější a jako že eště si mě tam objednajú. Na to reagovala stará tým, že když už mě tam jednú dostali, že mně má udělat všecko co je potřeba, protože kdoví kdy mě zas uvidíja. Já sem řekl, že je to celkem šumák, akorát si dám za odměnu dvanáctku. Takže sem na křesle strávil další půlhodinku, čehož sem sa snažil využit k navázání kontaktu s mladú a stále svobodnú zubařkú, ale měl sem hendikep bv podobě neustále otevřené huby, což bylo horší, jak kdybych mluvil debilštinú. Nakonec sem sa dočkal vysvobozéní a vyhozéní z ordinace. Na cestu mně místo velikončního vajca či zajíca či Hráška (to bych si přibalil asi nejradši) přidali poukaz na bezplatný odběr zubú moudrosti. poněvadž ale vím, že na tom byl aj babouš a potom s ním nebyla měsíc rozumná řeč, nýčko jest to zákrok velice bolestivý, poukazt nosím v peněžence a ukazuju ho akorát v hospodě, na nejaké sadistické zákroky sa rozhodně nechystám. A protože sa mosíja plnit sliby a já sem to měl sám od sebe slúbené, zamířil sem hbitě a střelhbitě do ordinace aj k Dujíčkovi, bylo přeca potřeba seznámit niové plomby, jak šmakuje pivisko a co si dat také jiného, když nemožete kúsat...

Vyšlahat a pořádně!

(Pajis, 13. 4. 2007 11:46)

Tak sme sa konečně dočkali teho pondělního rána, na které sa na Slovácku těšíja všeci šohajé aj nekeré děvčice. Ráno mě překvapivě ani nejak moc nebolela hlava, buďto sa vinaři lepšíja anebo sem udělal dobře, když sem si vybíral aj neco jiného jak "bílé". Sraz byl samozřejmě tak jak dycky v cukrárně, na což ovšem nejak zapomněl gořka, kerý domluvil novú posilu (Kovařinu) a s ním si domluvili sraz na centrále, takže ač sme byli od sebe blízko, né a né sa sejít a vyrazit. Když už sme vyrazili, chyběl nám gořka a Šáša, keří sa šli podívat na búračku do Santa Fé, jak kdyby to bylo přednější jak celá šlahačka. začali sme na chmelnici a pěkně zostra. Já s Baboušem sme zostali věrní tekutině ze včerajška, při čemž sme hráli hru, kdo první řekne značku, co sa bude pit. zatímco Babouš tradičně preferovaů "bílé" já sem sa ho snažil přetrumfovat "červenýmů, ale protože byl starší, častěj sme pili "Bílé". Ale na Velikonoce sa dá předpokládat, že ludé sa budú snažit a budú kupovat kvalitní dobrá vína z Hodobnína či alespoń Perlu Moravy. zbytek skvadry sa pustil hdinně do gořalky, čímž bylo jasně předurčené, kdo asi jak dopadne. Tato disharmonie v požívání byla aj příčinnú konfliktu u Hoferkú si čerstvě probuzený Šáša všíml že mám nalété neco iného jak on a hned sa do mě pustil "Ty Morlore, ty si budeš chlámat víno a ani sa pořádně nenavalíš!" Marně sem sa mu snažil sdělit, že žádný ho nenutíl, aby ze začátku začal pit třeba s Baboušem "bílé", v daný moment to postě nešlo. ˇKovařina je známý komfliktní typ a tak už předtým způsobil malý rozruch u Knapů. cestú z chmelnice sme sa bavili o to, že komise životního prostředí to začíná s tú ekologiú trošku přeháňat a Šáša vzpomněl, jak na něho doletěl Martin Zábojníků, když pálil, podle jeho názoru naprosto suchú trávu, což sa nelúbilo panu komisařovi. Jak na potvoru u Knapů sa otevřely dvařa a první, kdo šášovi přišel pod ruku, nebyla krystýna či Terka, ale byl Tomáš Zábojníků. jak byl rozjetý, tož sa nesral "ty poslúchaj, vyřiď bráchovi... No a už to jelo, Tomáš sa rodiny zastal, domácí nechápali a vypadalo to, že zachvilku asi půjdeme dělat sekundanty. Nakonec sa nám to povédlo vrátit do srandy, co také jiného. další hvězdú večera byl zlomidlo, keé z důvodu křtin v rodině nás dohnalo až u Hoférků. podle hesla dohnat a předehnat byla snaha okamžitě a střelhbitě dohnat našu hladinu. Ze Zlomidla sa stalo pomáli ale jistě Zlobidlo, keré zatvrzele odmítalo zaparkovat a schovat kolo v nekerém z baráků, keré sme navštívili. Nekdo sebú táhá karabáč, nekdo kolo, proti gustu žádný dišputát, možná by to aj obešel,kdyby sa u nás nerozhodlo, že sa mu kolo normálně natvrdo zabaví a zamkne pod kolňú. Letos sme neuzaírali u Ondrúškú, neboť sa nám Katuška vdala a tak sme si vybrali jinú šťastnú rodinu a sice sme to zapichli u Mikina. Já sem sice eště vybuřoval, ať sa idem vyfotit na křtiny k Víťovi Dostálkovém, nakonec ale většina rozhodla, že půjdeme vyšlahat Mirka do hospody. No a tak čím sem v cukrárně ráno začal, tým sem aj skončil, šak néni nad to, lupnút si po tak náročnéj obchúzce nejakého teho točeňáka...

Velikonoční radosti

(Pajis, 12. 4. 2007 9:47)

Sobotu přeskoíme a vrhnem sa naplno do neděle, protože tá byla opravdu povedená. Budíček byl tentokrát o řádnú chvílu spěšej, protože bylo potřeba u kostela nachystat řadu věcí, aby měl Josef Kvasnička co filmovat. Přítomnost kamery nekeré jednoročáky vykolejila natolik, že místo mše sledovali spíš to, lesti náhodú nejsú také v záběru a neuvidíja sa večer ve zprávách. Než sa to všecko odbavilo, stihli sme s Gořkú v cukrárně enom jedno rychlé a já ani to né, protože říkat birellu pivo je hodně nadnesené aj na deníček. Původně sa mělo jet na výlet do Rožnova, ale tz dúvodu malého či spíš žádného zájmu zainteresovaných osob sa jelo enom do Zlína. Né ale na výlet, ale na zápas. Jak nekeří asi víte, stav série Svobodní - Ženatí byl po celé sezóně 13:13 a tak sa moselo rozhodovat na tom slavném zimním stadióně co sa menuje po šohajovi, jehož poslední životní činnosťú bylo dojížďání puku za brankú. my sme po zápase naštěstí dopadli o poznání lepší jak Luděk, kór my svobodní. Aj když Tonek Dohnalú nemohl pochopit, že ženatí nedokázali udržat vedení 1:0, bylo to naposledy, kdy vedli a potom už sme jich k ničem nepustili. Protože mám zakázané popisovat jak sa tečuje před branků, zmíním enom snáď to, že mně nadprům+ěrně šly hlavně nahrávky na Gořku, kerého sem enom do sólového úniku poslal myslím 4x. Nakonec výsledek vyzněl jasně 10:5 a já sem měl tú čest vstřelit (teda spíš dorazit) poslední ranku svobodných v téjto sezóně. Tentokrát na nás kupodivu počkal v hospodě aj Mira, za což mu samozřejmě také děkujem. Eště ani neskončila tiskovka a začal hokej nanovo, tentokrát v televizi. Sledování zpestřila skupinka fanoušků, jejichž mužstvo je už měsíc na dovolené a zrovna díky mojím sparťanom, takže sa první třetina nesla v duchu vzájemného hecování a provokací. Než sem stihl dostat po čuni, sešla sa kompletní sestava a tak sme vyrazili do Kněžpola na tradiční velikonoční košt. Došli sme asi dost po začátku, což sa projevilo už u vstupného, kde sem sa nemohl s pořadatelem domlúvit, co vlastně chce on po mně a já po něm - vypadalo to klasicky jak když sa baví blbý s hlúpým. Potem sme zistii, že mmísto na sezéní je akorát ve sklepě a vzorky na pití už sú z větší části vypité. Třeba Baboušovi to nevadilo, ten si výběr ulehčoval tým, že došel k pultu a na otázku "Co si dáte" zahlásil "Bílé" Aj mu možná bylo jedno,. lesti pije eště víno, hlavně že bylo bílé. Situacu se sezením sem vyřešil klasickú improvizací a sice přestěhováním stolu z pekla za závěs na pódiu, takto sme byli v dění a nebyloi na nás vidět. Enom sem přitem stěhování přišel o koštovku, což mě celkem rozčílilo, protože sedmičku vám nedali a chodit k pultu dycky "na hlt" to už sa mně vúbec nechtělo a tož sem mosel kúpit eště jednu. Ale co, spolky sa mosíja podporovat. V prúběhu večera sem podpořil aj jiný spolek, sice né Kněžpolský mužský bor, ale Včelaran, kluci učitě byli rádi, že su na světě a že vidíja teho barana co zná tolik písniček a tolikrát to chytne nekde jinde než to má chytat. Dalším podpořeným spolkem byl Sobík, se kterým sme opět uzavřeli družbu, nebo´t seděli na raně přímo vedle nás. No a dál to ani nemá cenu popisovat, tak nejak sa pilo, zpívalo a tančilo až do tmy a eště aj kúsek dalej, nakonec sedmička na cestu (bez cedule) a hajdy do pelíšku...

Zase jedno cestování

(Pajis, 11. 4. 2007 9:56)

Tak sme zase dožili a hlavně přežili další velikonoce, včíl enom povzpomínat, co sme u teho všecko vytrpěli. Začneme v pátek, kdy sa rychlík šohaj změnil v hodně pomalý osobáček. Mizérie začala už na hlaváku, kdy přijel o dvacet minut pozděj než by m´ěl k nemalé radosti davu cestujících, kerých bylo tolik, jak kdyby už na Moravu žádný jiný vlak jet neměl. Já sem s tým ale úpočítal a tak mně to narozdíl od jiných nepřišlo vůbec divné. Docela komik byl tak pětatřicetiletý tatínek s manželkú a dvúma soplákama, kerý sice vlakem jezdí tak jednú za rok, to ale neznamená, že nemože mět teoretické znalosti na úrovni zkušeného strojvedúcího. Sopláky neustále poučoval a hlavně jim poručil, aby sa dívali do vinohradských tunelú, ze kterých sa má vlak každú chvílu objevit. Od doby, kdy nejakého chytrolína napadlo udělat ze Šohaja okružní vlak okoklo republiky kdy je vozební rameno dlúhé 625 km jezdí šohaj přes Holešovice. A tak když sa přes intenzivní ččání soplákú do tunelu vlak objevil z druhé strany nádraží a přijel jim pěkně za zádama, chytrému tatínkovi málem spadla brada a začal blekotat něco o mimořádnosti a vysvětlovat důvod zpoždění tým, že sa to mosí nejak objížďat. bylo jasné, že nemá cenu mu neco vysvětlovat a tak sem ho v tom nechal. Stejně tak sem ho nechal aj sprintovat ke konci vlaku, kerý zastavil asi 50 metrú od něho. Já a pár znalých situace sme nikde neutěkali, protože narozdíl od chytráka, kerý potom stál nekde na chodbiče u hajzlíků, víme, že na konec soupravy sa přidávajú další prázdné 4 vagóny. A tak aj přez zvýšenú frekvencu cestujících sem sedělv kupéčku v posledním vagóně ve čtyrech, což považuju za pohodlnější než nejaké mačkání. pohodlí bylo potřeba, protože sme vyjeli o půl hodiny pozděj a cestú sme přibírali neenom další lidi, ale aj další minuty, takže nás po cestě předjelo neenom pendolíno, ale aj další 2 vlaky, keré z Prahy yjíž´daly půl hodiny a hodinu po nás. Nakonec sme do Otrokovic dorazili s krásnýma šedesáti minutama navrch, néni nad to na Veliký pátek si neco vytrpět. O autobusu v sedm sem si mohl nechat enom zdát, ten už sa tú dobú chystal v Hradišti na cestu zpátky. Ale naštěstí sa pro mě dojelo a tak sem sa mohl vrhnút rovnýma nohama do Velikonočního víru...

Školení

(Pajis, 6. 4. 2007 9:31)

tento týdeň sem už avizoval jako týdeń plný školení a podobných legrácek. začalo to už v pondělí. Toto školení bylo na nopvý zákoník práce a dostali sme sa k tomu jak slepí k huslám. Původně si totiž toto školení objednaly dvě baby z centrály a až potem, co za ně zaplatili 1800/kus, tak si to baby rozmyslely a dumali na koho by to tak hodili. no a nenapadlo jich nic lepšího než to hodit na nás, takže sme to vlastně dostali od ředitela rozkazem. Problém byl v tom, že tady v pátek nebyla vedúcí a tak sme si nemohli domlúbvit nástup přímo na školení, ale moseli jak oslíci dojít do práce, nahlásit sa, nasnídat a teprú jít na Novoptného lávku, kde sa to ve veliké učebně s výhledem na Karlúv most odehrávalo. Po příchodu sem nafasoval propisku a notýsek + jakýsi slint, ze kerého nám potem pan přednášející četl. Bylo nás tam asi 20 posluchačů, nekeří si vzpomněli na mladé léta na fakultě a tak si vybrali místo, kde na ně nebylo vidět a normálně první část přednášky prospali. potem nastala nejlepší část školení, kdy sme o přestávce na oběd nafasovali bagetu a fidorku a dělali, jakože sme najezení a jak nám dobře uvařili. No a když školení skončilo ve dvě, nezbylo nic jiného, než sa nanovo naobědvatt a jít do práce. V úterý bylo školení veselejší. Bylo na centrále a tentokrát už domluvené, že si možu pospat delej. tématem školení byla profesionální komunikace. Mně, člověka, kerý mluví plynně debilštunú a idiotštinú, chtěl nekdo učit komunikovat. nechtělo sa mně tam ani za nic, ale místo pozice kapra sem zvolil pozicu baviča a od začátku sem si školení užíval. Na první otázku, co mě na práci baví a proč sem po pravdě odpověděl "mladý perspektivní kolektiv na finanční podpoře" a proč "protože je mladý a perspektivní" No a týmto způsobem sa odehrával zbytek školení.hráli sme různé asertivní a komunikační hry. Docela oříšek nastal, když sme hráli na vysílač a příjmač, kdy sme seděli zádama k obě a jeden hlásil co má druhý malovat a druhý maloval. Já jak na sviňu sem nafasoval malování a když kolega zahlásil "je to taková příšerka" začal sem malovat autoportrét, ale nakonec to nebylo podobné ani mně ani tom obrázku. No ale jinak sem sa dozvěděl řadu užitečných věcí, třeba že když vám violá ministr či jiný VIP, tak máme pokládat telefón až jako druzí. jak na potvoru zatím nezavolal, takže sem to nemohl otestovat. No a také vím, že když sa nekoho optám "Dáme si baňu?" je to otázka uzavřená, protože sa na ňu dá řéct enom ano nebo ne. Ale když sa optáte "Co bys řekl na to, kdybysme si dali po baňce?" je to otázka otevřená, protože dáváte na výběr širší spektrum odpovědí. Nejvíc sem sa bavil, když nám lektorka vykládala zásady správné debaty a diskuze. Pomáli sem dumal, lesti ju neveznu nekdy na víkend ke Kozlovi. tam by totiž pochopila, že v debatě leckdy ani síla argumentú nestačí, že je potřeba nekdy aj řvat a rozhazovat u teho rukama (neverbální komunikace)...

zahájení sezóny

(Pajis, 5. 4. 2007 10:20)

Sobotu teokrát přeskočím, protože bych tady mohl skopírovat leckerú předchozí, nic tak zajímavého sa totiž nezažilo. Né že by sa jinak na dědině neděly věci, ale protože sem u teho výjmečně nebyl, sem tá historie nepatří. Pustíme sa rovnú do neděle. vzhledem k tom, že to byla neděla Květná a navíc za oknem vypadalo docela teplo, hodil sem na sebe enom svetr a jelo sa. Problém byl v tom jelo sa - nemohl sem totiž najít svoju ostarožní plečku. Byla celú noc zaparkovaná před vrátama, ale myšlenku na to, že by si ju pošťal třebas nekdo od šipkú sem zavrhl, je to totiž natolik profláklá plečka, že by ju každý okamžitě poznal. Aj když v tlumačově by bylo asi jedno, lesti je plečka známá, nepochyboval sem o tom, že sa nikde nezatúlala. Měl sem podezření, keré sa potvrdilo u oběda, Pepinek totiž pískal v Topolné a jel na plečce na ranní. Z ranní byl sice doma, ale protože věděl, že na cestu po panelovce je nejlepší stavjaná moja plečka, zavézl ju místo pod kolňu za králíkarňu, aby si to pojistil. Já sem samozřejmě neměl čas abych ju hledal, nebo o tom dumal, drapl sem zgarba, co mně přišel pod ruku (premiéra, kerý už také začíná plečkovatět - reznút a navíc háže tak, že svezení na plečce je proti temu balzám) Dojel sem akorát na zahájení, keré sa tentokráít odehrávalo za zákristiú. Od téj doby, co sa rozpadl sbor, sa pašije nezpívajú a tak sa može dělat aspoń šou před kostelem. O menší rozruch sa postarala jedna tetka z Bilovic, kerá tak usilovně cúfala, až narazila na obrubník a hodila luxusní záda. jako správní katolíci sa na ňu všeci enom dívali a tak sem sa mosel ze zadní řady prodrat a spolu se strýcem Ondrúškem (né s Genem, s jeho taťkú) tetinu postavit na nohy. Potem už sme sa mohli vydat prúvodem do kostela, kde sa jako smolař ukázali Gořka a Hlava, keří šli teprú po schodech zrovna když šel prúvod, asi také nemohli najít kola. No a po mši sem sa mosel omlúvit Peťovi Dominikovém, že do cukrárny dneska nejdu. Ptal sa na to, lesti su nemocný či co, ale vysvětlil sem mu, že sem slúbil nejmladšákovi psychickú podporu při prvním zápase jarní sezóny. A tak sme s Gořkú zamřili rovnú na hřiště. Psychickú podporu sme poskytli logicky aj Mirkovi, kór když sme ho hecovali při instalaci nového ubrusa na stolek u výčepu. Březolupští žáci bylii poněkud urostenější, asi 6 z nich bylo větší než náš nejvyšší hráč, což je Svasina. Březolupjáci majú letos na celém okresi pověst obávaných rowdies, ´o což sa postaral týdeník DDK a jejich známá aféra se zapálením školy. Ú našich žákú bysme takového dacana hledali marně, Bohuš Šrómú totiž fotbal nehrává. A když sa k tom přidalo to, že zahráli neco enom dva hráči v poli a neco nezaměnitelným sztylem pochytal gólman, kerý vypadal, že chytá jeden ze životních zápasú, néni sa čem divit že sa prohrálo. výsledek 0:1 byl eště, vzhledem k tomu, že sa naši dostali za půlku za celý zápas tak pětkrát, docela milosrdný. Skoro to připomínalo zápasy mladších žákú, keré sa mosely při silnějším větru přerušovat z dúvodu rizika, že nekeří z hráčú si zapomněli dat do kapse závaží a tak reálně hrozilo odfúknutí půlky mančaftu z hrací plochy. (když fúkal východní větr, tak sa hrát mohlo, za brankú je síť kde sa mladší žáci mohli zachytit a po zápase pozbírat). U oběda si samozřejmě Václav vyslechl zaslúženú kritiku za to, že nezabránil jedinému gólu, což nás stálo cenný bod. Ale nebojte, moc sme ho nepoklúzali, byl tom přeca enom první špíl, uvidíme, co předvede v dalších zápasech...

Výlet

(Pajis, 4. 4. 2007 14:11)

Jakste si asi všimli, za poslední dny to tady na deníčku nejak zamrzlo, četnost příspěvků připomínala četnost diskuze na Sobíku a skoro aj žabářskéj chasy. Néni to tým, že bych byl tak shnilý anebo eště horší, že by nebylo o čem psat (to sa mně eště nestalo a aj kdyby jo, tak si neco vymyslím) ale nejak sa mně sešly tři školení v předvelikonočním týdni, což sem sa dozvěděl až v pátek a byl sem z toho velice "potěšený". Ale o školeńách až jindy, včíl sa msím podívat a hlavně zavvzpomínat na to, kde sem skončil a co sem při tom zažil a tak. Rekapitulacu začneme v pátek. Šohaj ledačina sa z Prahy celkem snažil, dojel dokonca enom s pětiminutovým zpožďéním, takže sa dal stihnút aj bus. to mně bylo ale prd platné. né že bych cestú propil poslední šišky a neměl za co jet dom, ale můj mladší bratr Antošek mě požádal, lesti by pro mě nemohl dojet. možná sa divíte, co sme za buržousty, že pro mě mosíja jezdin na nádr aj když jede autobus, ale bylo to daníé tým, že Antošek potřebovval zavést do Brodu na menší kalbu se spolužákama. Ale protože věděl, že když už sem to slúbil, tak na něho počkám dal si pěkně načas a dojel až ptem, co si potrénoval, oholil sa navoněl a tak. Protože žijem ve Včelarech, kde sa dycky všecko hnedkaj rozkecá, když sa kamarádi dozvěděli, že vezu Antoška do Brodu, okamžitě sa připojili, jakože výlet. Zpoždění Antoška by mně tak nevadilo, kdybych na něho mohl počkat na Mašince, ale rúbněte si tři piva a jeďtě potom z Brodu za volantem, to sa přece nedělá. (aspoň to říkali v autoškole). Dojelo plné auto a Antošek mně nechtěl pustit za volant, jakože do Brodu si pojede on. Navíc už po výjezdu po mně požadoval abych ho založil, že prý kdyby sa šlo kdesi na jakési disko, co sa menuje jak nechutná multivitamínová sodovka - TROPIC. Tak sem mu teda dal dvě kila, jednak aby držal pec a jednak aby si ostatní nemysleli, že su škrťa. V Brodě si Antošek poněkud zakufroval, ale nakonec sme podle burža auta našli burža dům,vysadili Toníka a jeli sme. Né ale dóm, mosel sa udělat trošku výlet. Já sem navrhoval Maršov, ale to mně bylo kolektivně zakázané, že tam néni hospoda. a tak sem zamířil na rozcestí a směr zlámanec. Na dalším rozcestí si kolektiv přál na Svárov. Když Babouš viděl bílé lavky pod žlebam, rozzářily sa mu očenka a zařval: "Bigbítiště!!!" Děvčica, o.k.m.z.p., mu mosela začat vysvětlovat, že to néni bigbítiště, ale Zaříkavadlo, což je trochu rozdíl, aj když Babouš trval na svojem. Na Svárově asi hospoda krachla tak před pěti rokama, přesto, že kúsek od teho je prosperující podnik Invos. Nedalo sa nic dělat a jelo sa na zlámanec. tam sa v kulturáku svítilo a byl tam aj nápis hostinec, ale bylo to z dúvodu jakéjsi oslavy. Sice sa nás jakýsi strýc ptal, lesti ideme na oslavu,. ale protože sme byli bez dárku, tak sme nešli. abych splnil přání aj Karotkovi, zabočil sem na Šarovy, kde měla byt také ledžendery hospoda. protože ale tato hospoda měla nevyřešený problém s parkováním, nakonec nám nezbylo nic jiného než to otočit a jet ke Šlauškovi, kde je led žen dery neenom hospoda, ale aj cena borové a zelené - 11 Kč. Při parkování mně ale uprosili, že tam jáít nechcú a že to není žádný výlet a tak sem jel dóm ke Kozlovi. Tam sem byl spokojený, jednak sem měl kde zaparkovat a hlavně, tam už si mohl dat po pivě aj řidič, ale ty okolní dědiny, ty by měly s tým pohostinstvím neco udělat...

reklama fotbalu

(Pajis, 30. 3. 2007 9:46)

Po víkendu sa našim reprezentantom podařilo to, o co sa snažili už před zápasem se Skopčákem, a sice přitáhnút k fotbalovéj repre pozornost národa. Nevím, lesti si to představovali zravna takto, ale ve škole sopláky učíja, že aj negativní reklama je reklama a když je zadarmo, je to k nezaplacení. Každopádně od pondělka sa o dění kolem repre začali zajímat aj lidi, keré to nikdá nezajímalo, dokonca by sa dalo řéct, že sa to dostalo pod kožu aj feministkám a podobným zjvom, keré o sport, kór provozovaný chlapama, nikdá ani nezavadily. Začalo to nenápadně, v pondělí, mezi hodnoceníma tr(z)ápasu na idnesu sa naráz objevil článek s odkazem na bulvární deník, kerý tvrdil to a to. Vzhledem k tomu, že k bulváru mám důvěru asi jak k tom, že letos zároveń Sparta vyhraje ligu a Slovácko nespadne, nepřikláal sem k tom nejak zvlátní pozornost. Říkal sem si, že každý fanúšek sa s Němcama navalil radši už o přestávce, aby tú mizérii neviděl tak jasně, a hoši sa prostě navalili až po zápase. V dalších dňoch sa ale skandál (aj když treníér a manažer to za skandál nepovažujú a říkajú tom ojedinělé selhání. Já mám v tomto jasno - manažer kerý dopustí, aby sa takto jeho zaměstnanci bavili a když už sa bavíja, tak jich u teho nesmí nikdo vyfotit, to je špatný manažer a trenér, kerý v hráčoch vypěstoval takovú jistotu svojím místem v repre, že si mu dovolíja za zádama takto zapařit, je špatný trenér - takže Košťál ven, Bŕikner ven) začal rúst. to sa ale dalo čekat, kór když sólokapra ulovil bulvár, kerý je asi 15. v pořádí nákladu českých deníků. Sice tvrdíja, že na to čekali celú noc, ale ve skutečnosti si nekdo z hotelu vsadil ve Fortuně pořádnú sumu na naše a jak mu to vyfičelo, tož byl tak nasraný,. že si zchladil žáhu tým, že zavolal do bulváru a za hodnotu sázenky jich pustil do hotelu. (o zchlazení žáhy já vím svoje) Bylo jasné, že jednička na trhu bulváru,. kerá o sobě prohlašuje, že sú oni, potom dlúho nic a potom mladá fronta, to nenechá enom tak a bude sa to snažit přebit či přeplatit nečím peprnějším. Protože deníček čtú aj sopláci a já bych mohl byt, narozdíl od fotbalistú, popotahovaný za ohrožení mravní výchovy našej už dávno zkaženéj mládeže, nemožu tady rozepisovat všecko, co bych měl na jazyku. takže možeme enom jemně špekulovat, lesti třeba kluci nechtěli skórovat aspoń po zápase, nebio si chtěli eště zuaskandovat, jak na stadióně "kdo neskáče, néni Čech", anebo zkrátka ověřovali Cimrmannovo heslo "Lepší studené pivo, než studená Němka". Každopádně sa přičinili aspoń o to, že když už nebudeme Němce porážat ve fotbale, porazíme jich dycky aspoň v pití piva na hlavu. A kdyby enom Němce, také Dána, Anglány, Taliány a aj Brazilce!!! Na fotkách z tiskovky kluci vypadali jak šušnivci, keré chytil súsed v zahradě na třešňách a oni mu nestihli utéct a včíl čekajú na to, až si tata odepne řemeň. Protože ale tata Brikner má svoje synky rád, zebral jim enom kapesné a žádného zaracha jim nenapařil. Synci sa mu za to odměnili výkonem, kdy na nich bylo vidět, že eště pořád čekajú, lesti přeca enom nebude tych pár ran na holú. Já bych na ně místo taty Briknera pustil "manželky a přítelkyně hráčú", to by myslím ináč běhali - takto možná chytú doma akorát věchtěm od náčení, z čehož už ale naša repre nebude mět žádný užitek. Najvětší radost z reklamy měla skupina Kabát - ve středu proti nám nastúpila "Země plná trpaslíkú" a na jakú desku dělali reklamu naši fortbalisti, na to si zodpovězte sami. Néni nad to, když sa dělá reklama.

Nedělní oběd

(Pajis, 29. 3. 2007 9:25)

V nedělu sa vstávalo těžce, jednak sa nešlo spat v osm a jednak sa hodinky pobláznily a ve dvě hodiny poskočily zrovna na třetí. tento úkaz je rozhodně protivnější, než podobná událost, kerá sa opakuje na kněžpolské hody, to paříte, chystáte sa jít dóm ve dvě a tá hodina do konca trvá dvě hodiny, a to je potom večírek. Včíl sa to naoppak zkrátí a vy s dobrým úmyslem byt doma ve dvě dostanete huláka, že ste došli až ve tři. Ráno to Václav obešel a zkušeným znaleckým posudkem sa rozhodl, koho má cenu budit na devátú a koho je lepší nechat spat. Mě nejak kvalifikoval do reprezentační skupiny a tak sem sa mohl po deváté účastnit pozápasové tiskovky v tiskovém centru paní Kolaříkové. Do cukrárny opět nedorazili žádní Briknerovci, takže to byla celkem nuda. Tak sa ale nedá hodnotit oběd, kde sme samozřejmě nemohli nevzpomnět včerajší zápas. Gořka s Pepkem sa ujali role obhájcú a já s tatú žalobcú. podpořil sem to Karotkovým argumentem ( Karot totiž v hospodě vytáhl statistiku, že nejmladším reprezentantem je už 4 roky Čech - Pudily a podobné excesy nepočítám, Ti sú tam povolávaní enom proto, aby čech nemosel po tréninku sbírat balóny). Gořka mlel cosi o tom, že kdo jiný by měl hrávat třeba v obraně. Vyjmenoval sem mu trojku Latka, Kadlec a Hubník, ale vypadalo to, že Gořka ani Brikner o tychto klukoch buď nečuli, nebo nechtěli slyšet. Zajímavě do diskuze přispěla aj maminka svojím ženským pohledem "zatýmco Němci majú elegantního padesátníka, my máme takového staříčka, kerý už nemože ani stíhat slkedovat všecky ty novinky, co sa kolem něho dějú" (nepřímo to potvrdil sám Brikner, když v jakémsi rozhovoru prohlásil, že kondiční testy dycky házal do koša). Gořka aj s Pepkem ale odmítali jakékoliv protiargumenty, aj kdyžuž chybělo enom to, aby sa ozvala aj stařenka se svojím názorem. Když už Gořka začal téct a zvyšovat čím dál víc volume svojích argumentú, rozhodl sem sa, že ho dorazím. najprv sem pošuškal nejmladšákovi a Antošovi, co seděli vedle mě "divajte sa, jak sa vztekne" a potom sem zahlásil: "V téj obraně byly včéra takové kiksy, že kdyby tam hrál Řepka (největší Gořkú "oblíbenec") tak bysme nemohli dostat dva takové góle" Rozbuška fungovala naprosto spolehlivě, Gořka si stúpl, začal rozhazovat rukama a řvat, že to bylo čut možná až ke kapličce "Řepka, takový ....., to si ze mě sná´d děláš prdel" Já sem v klidu odpověděl "šak jo, dělám", což Gořku dostalo, a tak si se slovama "tož to máš štěstí" sedl a byl chvilku klid. Do doby než Pepinek zahlásil, že sa rozdrtí Kypr a Brikner to bude trénovat do osmdesáti rokú, no ale jak sme jich "nadrtili", to dneska všeci víme. Néni nad to k dobrému trávení pořádně rozpumpovat krév..

Tipy a výhry

(Pajis, 28. 3. 2007 12:44)

Že to je zlé sem věděl už za stavu 0:2, ale když Baroš tečoval na 1:2, začal sem tušit prúser. Kúdel u řiti mně začala pěkně připalovat a když rozhodčí fúkl naposledy, bylo to jasné. Proroctví došlo svojého naplnění. Vyhrála Sparta a eště aj vyšla sázenka, tolik štěstí v jeden den aby člověk pohledal. Vypadalo to na lynč, ale naštěstí nikdo nenašel provaza a od doby, co je pokácaná lípa u hřiš´ta, stejně néni kde věšat. Aby si schladili žáhu, vymysleli na mě inší trest. jako výherce sem byl samozřejmě povinný poručit všeckým sázkařom, což sem také nezapíral a jasně sem Mirovi dal pokyn, aby to obešel s tým, ať si dá každý co chce. Mirovi sa zalúbila myšlenka jak mě ztrestat a tak vytáhl finskú vodku, což je nejdražší co v hospodě má (eště že tam nemá nejakú dvanáctiletú whisky, a eště že nikoho nenapadlo přiobjednat aj podobný sortiment, jaký si objednali po zápase fotbalisté). hoši sa chtěli zchladit a já sem byl vhodný terč, jako věčný spar´tan a eště podrypovák nemohli najít lepší. Mira obcházal hospodu s tým "pajisek porúčá finskú, dáte si také?" což vesměz všeci odkývali, jediný Babouš sa ukázal jako charakter a prohlásil "když piju zelenú celý život, proč zrovna dneska měnit" a eště říkal neco ve smyslu, že sem sa na to měl vysrat a že dělám haura, ale kdo sa dá jednú na vojnu tože mosí bojovat. Ula vyrypoval neco ve smyslu, že po takovém tipu by sem měl poručit celú flašku, ale tým mně poskytl aspoń terč, jak si zas zvhladit žáhu na nekom druhém. Nevinně sem sa ho optal "a jaký tip měls ty?" a když mě odpověděl."já sem nesázal" tak už sem ho dorazil "No tak v tom případě sa nám do teho nepleť!" Odťukl sem, a´bysme to měli z krku a chystal sem sa, že sa s nekým pohádám o zápase a přínosu našeho trenéra kdysi a včíl atd. k mojému zklamání sa ale všeci Briknerovi zastánci vytratili a ostala tam enom řada kritikú a bavte sa s nekým o nečem, na co máte všeci zhruba stejný názor. Když došel Rosťa Blahú, aspoň byl dúvod si zazpívat, bylo to rozhodně lepší jak vzpomínat předvedenú ostudu...

trapas jara

(Pajis, 28. 3. 2007 12:43)

nadešel dlúho očekávaný zápas proti našim západním súsedom, kerý televize Nova se svojím skvělým komentátorským týmem a eště lepšíma upoutávkama ne utkání překřtila na zápas jara, já sem si to ale podle prúběhu poněkud upravil. Podle očekávání, když sem vyfičel na večeřu, pár minut před zápasem už u Kozla ostalo enom pár volných židlí, tak byli všeci natěšení na zápas. Začali sme spekulovat, kdo bude zpívat hymnu, podle tych blonďatých vlasú sem si tipoval, že by to mohla byt Zeťová, ale když režisér zabral "hvězdu" ze předku, prohlásil sem , že toto vidět nemosím a šel sem si odskočit. A tak sem ani nepostřehl rozpačité ksichty německých fotbalistú, když jim "národní umělkyně" zkrátila a upravila hymnu. Říkal sem si, že Helenka byla to nejhorší co sem ten večer viděl, ale bohužel to nebyla pravda. Na skopčáky sme vyrukovali s úplně novú taktikú. problém byl v tom, že tá taktika je úplně nová a úplně stejná už pátým rokem. Celá Evropa, teda kromě Slovákú, keří to vědět nepotřebujú, protože jim stačí spoléhat sa na vlastní schopnosti a dycky s nama tak dopadnú, už ví, že Češi hrajú stylem všecko přes Kolera, od kerého sa to dycky nekde odrazí, nejlepší tak Barošovi do běhu. Skopácký trenér to aj přiznal, že kolera, Rosu a Čecha považuje za hráče a tak sa na ně speciálně rychtuje. Naši sa rychtovat nepotřebovali, máme přeca osvědčenú taktiku, tož co. enomže potem, co nám zdvojovali Rosu aj teho dvúmetrového obra nám jaksi chyběl plán B. na to už sme si ale mohli zvyknút na MS, takže nic nového pod slunkem. Kdyby to po první půlce bylo 0:3, asi bysme sa nedivili, ale aspoň že poslední z obávané trojice prokázal extratřídu. Ináč obrana připomínala spolek malých eskamotérú, protože jim to tam hořalo a občas došlo aj k nejakém výbuchu. Galásek vypadal, že sa přidá ke Karlovi Poborském a o poločase zamává reprezentačním dresu, už sem u něho kdysi za mlada viděl a rychlejší běhání, no a obranná čtverka už sa viděla po zápase na oslavě narozenin, ináč sa nedá vysvětlit, že hráč, kerý jim dá v první půlce fíka zádama k brance ostane ve druhéj půlce úplně sám na malém vápně a s přehledem si zopakuje minutu svojej slávy. O poločase možná bylo v kabině aj trochu řevu, dokonce proběhlo střídání mizerně hrajícího Sionka za stejně nadaného Plašila (aspoň sa kuci zapotili a tak sa mohli po zápase osprchovat). Ze startu druhé půlky to vypadalo, jakože sa teda přidává na obrátkách, ale když utěkali dva skopčáci sami na bránu, bylo jasné, že tento zápas asi nebude patřit ke klenotom české repre. Aj když poté, co "Baroš šikovně tečoval k tyči" (nedělní sport - neuvěřitelné, jak sá dá nazvat haluz), sme sa dostali na dostřel, ale to bylo tak všecko. Neco jako závěrečný tlak sem mohli vidět možná tak pokáď by sa nekerém z hráčú chtělo dost akutně na toaletu, ale o om agentury zprávu nevydali. Takto sme si to zkrátka nepředstavovali, ale co už včíl...

Pat a Mat kácajú jabloně

(Pajis, 28. 3. 2007 10:21)

Sobota začala hnusným počasím, tak hnusným, že sem sa rozhodl spat do téj doby, než sa to troku spraví. Počasí si to teda rozmyslelo a tak sme mohli po obligátní kačeně na oběd vyrazit s Gořkú do terénu. Najprv sme začali ve vinohradě, kde sme měli s motorovkú nejaké dodělávky a potom sme šli na fušku k bublovi, kerý sa rozhodl vyměnit svůj zahradní repertoár v počtu dvúch jabloní za neco, co bude ke gořalce mět eště lepší vztah a přístup. Jako správný start sme si dali po lahváčovi, teda až na mě, protože sa mně podařilo otevřít lahváča takovým způsobem, že sem sa nakonec nenapil ani jednú. Konec hrdla byli totiž s vrškem takoví kamarádi, že sa od sebe nehodlali nikdá odlúčit, což sa ale nedá řéct o zbytku flašky. Já sem si pohrával s myšlenkú, že sa jedná o čistý řez a tak by to šlo nejak přelét, ale Bubla řekl, že mě radši zachrání střeva a donésl mně druhé. Problém z nečekaných sa objevil v momentě, kdy nám došel benzín. Najprv sme nemohli najít šrubovák s nástavcem, nakonec sem ho našel až u zeleného mosta. Když sem sa vrátil, viděl sem Gořku, jak "jsa velmi nespokojen užívá výrazú obhroublých". Kdyš sem sa podíval, zjistil sem proč, při utahování po okraj plné nádrže benzínu to se silú přehnal a tak mu prasklo víčko od nádrže. Což ve svojem dúsledku vedlo k zastavení práce, protože řezat v momentě, kdy vám po paprčách teče benzín, teho nejsme schopní ani my. Bubla sa snažil zachránit situacu sekundovým lepidlem. Nápad to byl dobrý,. problém byl v tem, že to lepidlo vtubě nebylo nekolik sekund, ale spíš rokú a podle toho sa odvíjalo aj jeho složéní, keré sa rozhodně nedalo nazvat tekutým. Že si ale Bubla umí poradit, vytahl z kapse špunt od šampusu, kerý tam pasoval, jak kdyby byl z tama a Bohemiasekt Starý Plzenec dělal v mezidobí po Silvestrovském náporu aj jako bočák špunty pro Still a Johnsered. Když už to pasovalo, zarvali sme to tam vší silú, šak přinejhorším máme doma vývrtku. Kupodivu to fakt fakčilo, takže sme mohli dodělat rozdělanú prácu a jít za odměnu do hospody na hokej. tam sparta bez problémů povysávala Koberec, ináč sa ani výslůedek 5:2 nedá nazvat. No a potom už sa všecko chystalo na ten slavný zápas jara Naši versus naši tradiční okupanti

král pobočky

(Pajis, 27. 3. 2007 8:59)

No a po kině sa šlo sportovat,nejprv sem sa marně snažil porazit Babouša v kulečníku, což sa samozřejmě nepodařilo, ale aspoň že plátno zostalo celé. Poučený z nezdaru sem si šel sednút a podumat, co s načatým večerem. Do toho přišla výzva, abysme si tipli výsledek špílu, co sa měl hrát o deń pozděj. já jako starý známý provokatér sem chtěl ostatní pohecovat a tak sem si bez mrknutí oka tipl 1:2. Jednak sem sa dost obával, že to tak dopadne a říkal sem si, že při mojem štěstí by to teoreticky tak dopadnút nemělo, protože já su sice veliký sázkař a odborník, ale když si vsadím, dycky to dopadne opačně, což by mně v tomto případě nevadilo. Zasáhla ale osudová královská hra v šachy, do keré sme sa pustili s králem Miroslavem. Konečně mně opustilo velmistrovské fluidum a dostal sem pěkně na prdel. první hru sem nevyužil svoje šance a po vyrovnaném průběhu si dal tentokrát sláva záležat na om, aby neletěly figurky, takže mně nezbylo, než mu pogratulovat. odveta sa vyvíjala opatrně, nebyly skoro žádné ztráty, ale soupeř mě dokázal z nevinné akce zatlačit takovým způsobem, že mě dorazil koněm! to vám byl tak krásný mat, že kdybych to dal já, tak sa eště včíl tetelím blahem, ale že sem ho nedal, ale dostal, nezbylo, než uznale pokývat hlavú a poručit po bani, protože tenokrát byla naprosto zaslúžená. No a Mirek, aby mně kohútí hřebének aj s kosárkama pořádně srazil do kuřincú, neváhal a ani ve střetí hře mně nedal šancu na to, aby sa mně pdařuilo zkorigovat výsledek. Rozčarovaný ze svojej předvexenéj hry sem eště jednú pogratulovál a ve dveřách na odchodu přednésl proroctví. "když hraju neco jak žebrák, tak jak dneska, tož sa mně to na druhý deň dycky nejak vrátí!" myslel sem, a také sem připomněl, že hraje 4. semifinále hokejová Sparta s mančaftem, co je na Hniličku a lidi pletú skandování ména týmu s reklamú na textilní prúmysl, protože mně připadá, že dycky šklébíja "a Kobe a Kobe a Koberec!!!. Jako sparťan sem počítal s jasnú jedničkú, kde by mě napadlo, že kromě Sparty mám eště jedno želízko v ohni . a sice lístek v hrnku. A jak uvidíte zitra, když je želízko žhavé, tož néni kúřa bez ohýnku...

zážitky z kinokavárny

(Pajis, 26. 3. 2007 9:39)

Pátek sa v práci dá dycky přežit, už enom proto, že šestihodinová úpracovní doba uteče jak nic, to vlastně dojdete z oběda a už možete jít dóm. Šohaj sa bohužel rozhodl navázat na ´tradicu pravidelných zpoždění a aj když sa fíra snažil jak čert, hlavně mezi Třebovú a Zábřehem, kde na to šlapal jak kdyby sa naháňal s Pendolínem, z dúvodu výluky a debilní výmeěny mašiny v Přerově sem do Otrok dorazil o 12 minut pozděj než obvykle. To by mně nevadilo, kdyby počkal autobus Čsad, ten ale nečekal a tak prochl před nosem. Aby teho nebylo málo, během cesty mně klekl mobil, takže sem sa vrátil o deset rokú zpátky a šel sem najít telefonní budku. To sa mně podařilo, ale meněj úspěšnější bylo telfonování, protože sa mně nedařilo sa dovolat. Začal sem docelatéct, jednak proto, že sem si plánoval, jak sa dovolám a na odvoz si počkám na mašince, neboť Sparta zrovna válčila třetí třetinu a za druhé proto, že sem moc dobře věděl, proč sa nemožu dóm dovolat, bylo jasné, že Svačina úderem sedmé hodiny zapl internet a okupuje tak telefonní linku. Nakonec mně za zoufalství nezbylo nic jiného, než zavolat na poslední číslo, na keré= sem si vzpomněl, a sice ke Karotkom, kde sem požádal, aby zavolali nekom z našej familie na mobil. podařilo sa aspoń toto, a tak sem sa mohl jít uklidnit na Mašinku. Tam mě uklidnil hlavně výsledek, viděl sem poslední tři minuty a tak sem měl aspoń z nečeho radost. U kozla sa konalio promítání fašankového videa, všecko ve stilu neváhej a toč, protože Mirova DVD přehrávačka sa zatvrzele odmítala podílet na spolupráci a na přehrávání. Rama to ve svojej obětavosti dotáhla tak daleko, že zajel dom pro vlastní technilu, kerú sa po delším pčřemlúvání, aby sa rozjel aj zvuk podařilo zprovoznit. Bylo to opravdu ladžen dery, mosím si Vás zasej pochválit. A o tom, co sa dělo po videu, zasej a jindy, mosím jít totiž na centálu, máme velkú poradu (možná aj o tom, kolik lahváčú bude v nastávajícím letním odobí v práci povoleno...)

totální pracovní nasazení

(Pajis, 23. 3. 2007 10:26)

Dnešní den od rána korunuje celý tento týdeň jak kdybych si ho měl užit opravdu až do konca. začalo to tým, že sem sa dneskaj ráno začetl do novin zadarmo tak, že sem zapomněl vystúpit na Ip Pavlova, až když sem čul, příští stanica \Vyšehrad, vyvalil sem sa ze zavírajících sa dveří jak černý pasažér, kerém právě do vagónu přistúpili třé revizoři. Vedúcí sa na mě v práci usmívala a věděla pro, s líbezným úsměvem mně předávala prácu s dovětkem že "toto Vám posílá pan ředitel", což jasně značilo, abych si dal záležat a udělal to spíš, než pan ředitel posnídá a dopije kafé. Snažil sem sa, ale nestihl sem to, protože říďa už měl hrnek od kafé umytý a v něm měl čaj. Navíc sa mu jedno moje bvyjádření jaksi nezdálo a tak řekl "toto né, přepsat. "Služebníček, úředníček" úklona skoro až k zemi a už sem šúroval do schodú a pěkně opravoval. Na podruhé už sa na mě usmál, což znamená jako že gut a že třeba kdyžbudu pořád hodný, dočkám sa dńa, kdy místo práce dostanu aj prémie. Když sem byl malý a hodný, dostal sem aspoň bonbus, ale protože ředitel asi žádné nenafasoval, nedostal sem nic. Ona tá pracovní patália začala už v pondělí, neboť kolega byl v Netálii na dovolenej a já sem mosel dělat za dva. Navíc mně kolegyně už první deň donésly asi 500 složek s tým, že mám vyznačit právní moc a až budu hotový, tak dalších 1000 čeká. Říkal sem si, ýže deníček nepočká, ale kerýsi deň si mě odvolali na razítkování do vedlejší kanceláčře, to je prý dúležitější jak deníček, protože na druhý deń měla dojít kontrola a všecko moselo byt v rychtiku. A tak sem celý týdeň dělál jak múrovatý, aspoň si nemosíte projednú vyčítat, že takového zhnilu jak su já, platíte ze svojich (a také mojich) daní. No nic, idu razítkovat dál, 1000 složek čeká...

černý týdeň českých drah

(Pajis, 22. 3. 2007 9:41)

Tentokrát neudělám radost Karotkovi, protože sem sa rozhodl zasej jednú popsat zážitky moje se společnosťú české dráhy, a.s. Odpoledńa nás antošek hodil na vlak a jelo sa směr hlavní město. Jel sem s děvčicú,o.k.m.z.p. a její kámoškú. Najprv nás zarazilo, že dojeli uplně jiné vagóny, než na keré sme zvyklí, místo klasických špinavých B (kupéčka) dojeli klasicky špinavé Bt (to co jezdí na osobákoch). Stát sa nám nechtělo, tož sme si do teho sedli. Protože byla forma eště ze včerajška, předháňali sme sa s děvčicú, o.k.m.z.p., kdo vymyslí a řekne větší blbinu, takže kámoška Vendula vypadala, že asi vysedne už v Olomúci. Protože mám tradicu, že sa svačí mezi Zábřehem a Českú Třebovú, jelikož je to v půlce trasy, vytrvale sem zakazoval ostatním konzumaci jakéhokoliv jídla, připomínaje toho, že když sa to posledně nerespektovalo, tak sme u Mohelnice vzali sebú nejakého černého pasažéra, kerý si ale ve 120 km/h nestihl nastúpit na mašinu a tak dal kožu. Následné stání 2,5 hodiny v poli v teplotě 30 stupňú ve stínu s vypitýma lahváčama a zbývající trochú vody patří k vrcholným zážitkom s ČD. Vraťme sa do neděleVrcholným číslem bylo, když děvčica,o.k.m.z.p. začala vymýšlat další divadelní hru, jelikož sa podle jejího tvrzení při fašanku ke slovu moc nedostala (nevím co by chtěla, role první milovnice patřila dycky v dědinském dramatu k nejprestižnějším). Začala si vymýšlat, jak budem hrát krkonošské pohádky a že bude hrát Trautenberka, protože sice nemá takové propozice jak Jirgen, ale umí prý nejlepší hulákat "Anče, Kubo, Hajnej!". Snažil sem sa vykličkovat s tým, že bysme mohli nacvičit k výročí 80. narozenin Valsty Chramostové malé bytové divadlo a hrát Boba a Bobka, ale to neprošlo proto, že by mosela hrát Bobka a já bych jí porúčal. Jája a Pája sa jí zasej nelúbil, protože bych jí chtěl napsat postavu Krkovičky a ttak to šlo dál a dál. ale nebojte sa nic sme nevymysleli, lesti eště nekdy neco vymyslím, tak to určitě nebude na objednávku, ale v nejakéj "světlej chvilce". jak sme tak blbli, ani sme si nevšímli, že nabíráme čím dál větší zpoždění. Když už sme seděli ve vlaku neco k pěti hodinám, děvčata začaly byt poněkud podrážděné a nepomohlo anio vymýšlání dalších nesmyslú. Když sme se 40 minutama dojeli na Hlavák, byly celkem dost napučené a čřekly, že příště pojedú jiným vlakem, kerý nebude mět takové zpoždění, nebo až v pondělí. jak sem ale zjistil na druhý deň na železničních stránkách, to by si opravdu pomohly, byli sme totiž jeden z posledních vlakú, co projel eště relativně v rychtiku. Vlak co jel po nás (R600 Český Těšín - Praha) měl také zpoždění a tak sa to snažil dohnat zrychlením jízdy. Bohužel to osolil za Červenkú, kde je momentálně enom jedna kolej, protože tá druhá ja kompletně pryč aj s podkaldem z důvodu rekonstukce. No a když to rozvalil na 80 v místě jkde měl jet třicet, pohl podkladem tak, že následující nákla´dák to doratzzil a koleje ujeli do tej jamy (naštěstí až za vlakem). Znamenalo to parádní věc, spojení na páteřní trati bylo přerušené. A tak vlaky, co jely přes noc, si daly super obchvat přes Štemberk, Uničov a Šumperk (chtěl bych tam vidět ty dvanáctivágónové súpravy) a ty co jely v pondělí ráno, včetně šohaja a zlínského Expresu si dali okružní cestu po velikých městech ČR, kde chyběla enom Ostrava - z Olmíku jeli přes Prostějov a vyškov do Brna a z tam azpátky do Třebové- priojížďka jak má byt a tři hodiny zpoždění k tomu. No a v pondělí to korunoval vykolejený rychlík do Děčína, néni nad to, když nekdo svačí, tam kde nemá...

co sedláci, co děláte

(Pajis, 21. 3. 2007 11:18)

Sobota sa nésla ve znamení polních prací a podobných legrácek. Budili nás brzo, ale stejnak pozdě. Když sme začali chystat na setí, počasí vypadalo, že eště chvilku vydrží to jaro, ale nevydržalo to po celú sobotu. najprv sme měli na Podsúhradí docela problémy domlúvit sa s bránama a s polem, protože jak všecii dobře víte, letošní zimu nebyl mráz skoro ani v mrazničce. a tak sme s tatú létali za traktórkem na bránách jak nakoplí kohúti a Antošek sa nám za traktorkem enom smál. Bodej´d by sa nesmál, ale kdyby enom to, v pátek byla na oběd fazulovica a bylo to dost znat, měl asi nejak pokazený katalyzátor. Na zaseté má hned poršat, ale mračna sa nejak nepohodly a začalo poprchat v momentě, kdy sme teprů dodělávali zasetí Podhrázů. na Podsúhradí už to bylo poněkud pofrfněné, ale nedalo sa nic dělat, předpově´d počasí vyhrožoval tým, že sa do pola zas 14 dní žádný nedostane. Na Podsúhradí už měl hlavní roli Antošek, já sem totiž mířil za lepším. Rodiče děvčice, o.k.m.z.p., totiž slavili stovku. Né že by už byli tak staří, ale sú staří stejně, teda o měsíc je jeden z nich starší, no ale sú ročník 57, což je pro ty, co ve škole nerozbíjali okna ani nečmárali na tabulu "zapalte školu" jasné vodítko, že slavili padesátiny. Ač sem to nečekal, tož si s pozvánků vzpomněli aj na mě. Sám sem byl zvědavý, co z teho vyleze, nemožu sice řéct, že bych sa na tú oslavu netěšil už před dvúma rokama, ale včíl sem byl takový trochen napjatý. Myslel sem si, že budu sedět v sekci bývalí galáni, ale žádná taková sekce tam nebyla, a tož mě posadili do rožka. to by nebylo nic divného, kdyby to nebyl rožek čelní. Aspoň že sem znal svoje súsedy a tak sem si měl s kým vykládat - po levéj ruce sem měl děvčicu, o.k.m.z.p. a naproti Kluboša (myslel sem, že sa budem s Klubošem kamarádit po celú dobu, ale záhy odešel s tým, že malý tomasson má neštovice, a tak mosí jet za rodinú. Co Vám dál vykládat, jídla bylo dost a samé lepší, vína a gořalky to samé v bledě modrém - bylo tam asi 7 druhů vína, tož sem pochopitelně všecko okoštoval a neco aj víc jak dvakrát. k tanci a poslechu vyhrávala skromná kapela DUO SONET, kerá vypadala, jak kdyby sa snažili o Eva a Vašek revival. Měli aj podobné pěsničky a podobný styl, enom tá Bílá orchidej čut nebyla. No a o zbytku vám psat nebudu, šak by to balo o děvčici, o keré mám zakázané psat...

Obecní zastupitelstvo

(Pajis, 20. 3. 2007 12:18)

V pátek sem si vyrazil do přírody, když už bylo tak pěkně, proč teho nevyžit. od minulé návštěvy oblíbené meze sem objevil dalších 5 mezer, keré si přímo říkaly o obsazení novým odkopkem a tak sem si vzal vercajk a šel si zas zakopat. Málem sem si cvrkl, když na mě kdosi zahulákal "je to Tvoje, sadils to?" byl to Babouš, kerý mě ze zahrady viděl a tak si došel povykládat. Cestú zpátky sem sa mu chválil svojíma sadařskýma úspěchama, když sem mu ukazoval, jak sa mně pěkně chytly předloňské odkopky. Babouš sa chvílu díval a potom zahlásil. "Hm, a vidíš ty červené kolíky? to znamená, že sa tu bude stavit!" jak naschvál zrovna tá nejpěknější durancia ostala 2 metry za hranicú. ´hodil sem smutné iočička jak děcko,l kerém zebrali hračku a enom sem poprosil "tak to aspoň přesaďte, byla by to škoda". A s pocitem, že sem sice sadil, ale sklúzat budú jiní, sem sa vydal do vinohrada, kde mám ty šance na sklúzání přeca enom větší. Hlavní šou ale začala až večer, bylo totiž pravidelné zasedání zastupitelstva. tentokrát žádná nuda, bavil sem sa až do konca a pěkně od začátku. Celé Vám to popisovat nebdu, dobře Vám tak, máte sa účastnit v hojném počtu tychto zasedání, jak řekla děvčica, o.k.m.z.p., takovú komediu ani ve snu nečekala. Nejlepším bodem bylo když sa probírala neutěšená situace na chodníkoch u hlavní cesty. Slovo si vzala Rybníkářka a zahlásila "to je hrozné, po déšti sa ty kaluže nedajú projet ani na kole" Kúsl sem sa do jazyka, abych nevyprskl a vzpomněl si na soplácké roky, když sme sa na Jarošovské v 97 hecovali, kdo na našej plečce dojedepo asfaltce, kerá byla momentálně pod vodú od 1cm do dvúch metrú dalej. Ale marně sem vzpomínal, lesti takový úsek máme po déšti aj u hlavní cesty. Načež sa nekerý ze zastupitelú ozval, že je to způsobené aj tým, jak tam najížďajú a stávajú auta našich občanú. Opět kontrovala Rybníkářka, kerá tvrdila, že to možná kdysi "ale včíl už tam žádné nestávajú" možná tak ve tři ráno, ale budiž. V ten moment sa do debaty zapojil Šifák "No zrovna vaše auto tam stává" Rybníkářka "jak naše, co naše, šak to stává až ve Včelarech a né u hlavní cesty" Šifák."to je jedno, ale na chodníku, proncip je stejný" no a tak sa začali jeden přes druhého přeřvávat, načež mosel zasáhnút náš tata, kerý jich všecky zdrbal s tým, ať sa sklidníjja, že nejsú na tržišti a lesti dál budú vyrušovat, tak už dál prostor k diskuzi nedostanú. zasedání tak mohlo pokračovat dalej, aj když sa narazilo eště na řadu problémů a rozepří, nic sa nevyrovnalo tom, když sa hádali Šifák a Rybníkářka. Ale abych nezapomněl, nejvíc mě potěšilo usnesení zastupitelstva, keré uložilo pořádkové komisi, aby zajistila hladký průběh tanečních zábav v zámeckém parku. No a kdo je předseda - tož přeca já. Lóní sem to potrénoval na tych Napajedlákoch a když budu včílkaj mět volnú pernamentku, protože u tá úřední osoba, to bude stát ten bigbít teprů zato. Už včíl sa ale těším na další zasedání zastupitelstva, to zas bude veselo, hlavně aby došli aj nejací diváci...


« předchozí

1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19

následující »