Jdi na obsah Jdi na menu
 


Obrazek

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Usámo, nečti

(Pajis, 25. 5. 2007 9:36)

Dnešní díl by sa klidně mohl menovat deník mražáka, nebo deník svařáka, aj když svařák sem včéra v hubě neměl. (teda aspoň si myslím) Jinak su celkem veselý a hravý, už sa mně dneska vysmály dvě kolegyně a kolega, takže si připadám jak hlavní hvězda filmu "Neco na tom Pajisovi je". No ale o tom, kde sem včera byl a s kým, Vám povím radši až po víkendu. Jednak mně dneska v horoskopu vyšlo, že bude všecko asi v rychtiku a druhak sa mosím podělit se zážitkem ze včerajška, kdy sem opětministroval na ministerstvu. Byť sem mohl stávat s tým, že idu na devátů, automatika mě stejně vzbudila o půl sedmé, čemuž dobrý start do nového dne nemožu říct. na druhú stranu sem po ranní sprše věděl čí su a kde idu, což sa třeba o dnešním ránu nedá tvrdit. Problém nastal v tom, že naministerstvo, stejně jak do parlamentu a podobně je potřeba mět u sebe nejaký průkaz, kerý značí, že si jejich kamarád. třeba v práci sem nafasoval po nástupu takú karétku, po jejímž předložení je to jakdyž v rychtiku, když lezu ministrovat a tak podobně. je tam dokonca aj fotka, o keré nekeří tvrdíja, že je moja, takže tom věřím.. poněvadž sem byl po práci pozvaný eště aj na bečku, tož sem si vzal místo honcovačky batůžek. Jak asi většina z vás tuší, karétka zostala v honcovačce, takže sem byl takzvaně bezprizorní. už cestú z metra sem dumál, jak to vyvedu, abych sa nemosel podrobovat potupné proceduře ověřování občanky a kontroly, lesti su já opravdu já. Zapojil sem "Medvídku mysli" a z tama mně vypadl uplně neuvěřitelný nápad. po kontrole svojej peněženky a dokladú sem určil karétku, kerá je nejpodobnější karétce do práce. Tú sem si vytáhl do kapse a takto vyzbrojený sem šel na recepcu pana ministra. Bez zasttavení sem vytáhl karétku a s jednú větů "idu na školení" sem pokračoval dalej. Ostaha mě nijak nezastavovala, šak sem sa prokázal platnú průkazkú, na keréj byla aj fotka, co vypadala jako moja. akorát sa jednalo o průkaz do knihovny, ale na druhú stranu, kdyby tá ostraha měla každého pořádně kontrolaovat, kdo by Vám dneska psal deníček...

Módní policie

(Pajis, 23. 5. 2007 9:26)

Tož tady máme letní počasí. Je to jak s fašankem, ač sme ho čekali, tož došlo nečekaně a eště horním koncem. a tož sa asi všeci pražáci s panem starostú, co zrovna pobývá ve studených krajinách a leze z jakéhosi kopca, co je vyšší jak Čupy, Kuchyňky aj Róchus s Buchlovem dohromady, dohodli, že léto přivítajů tým, že ze sbe shodíja veškeré svetry a podobné přebytečné materiály a začnú chodit enom tak nalehko. U nás v práci to máme díky koncentraci mladých svobodných nezadaných atd. bab o to zajímavější, že sa předvá´dajů a trumfujú o to, kerá vytáhne odvážnější model. a tak tady máme úřednice s nátělníkama na ramínka, s nátělníkama s jedním raménkem kolem krku či zcela bez ramínek, kde to asi mosí držat nejaká guma podobná téj od trének. Co sa týká délky sukní, dá sa o ní tvrdit, že je menší než malá. Baby to majú v temto počasí celkově jednodušší, jako úřednice možú chodit klidně v kraťasoch a vydávat to za vzor poslední módy. Kdyby enom v kraťasoch, ony chodíja aj v šupákoch!!! Néni sa ale čemu divit, když v trend chozéní v šupákoch razí aj jedna vedúcí jednoho nejmenovaného oddělení. prostě néni jak babám, když si usmyslíja dojít třebas enom v bikinách, a kolem pásu nejakú onucu jakože šátek, možú řéct, že to včíl letí a je to vysoce moderní. Co na to říkajú žadatelé, keří s něm,a vedú jednání nevím, ale zatým nedošla byť enom jediná oficiální stížnost. My šohajé sa snažíme jak možeme, abysme nastúpeném trendu stačili. dokonce aj já, a to je co řéct, sem vytáhl ze skříně dokonce aj košulu podle podsledních módních trendů, kerá mě ladí k pláťákom, vytáhnutých odtamtéž. Podle vyjádření nejmenované děvčice,o.k.m.z.p., to prý mosí smrdět aj zatuchlinú, za tú dobu, ale zatím sem si ničho takového nevšíml, ani sa to na mně doposaváď nerozpadlo. Uvidíme co to vydrží, když to bude hodné, možná to dám aj vyprat. No ale abych enom nechválil nastalé módní treny, obzvlýáště u pánské části úřednictva a ostatního občanstva sa rozmohl veliký nešvar. A sice sa z botárek vytáhly sandále, ale aj s ponožkama!!! Takovů koncentraci ponožek v sandálech sem viděl naposledy v Tišnovském kostele, což už bude v létě 2-3 roky, už sa mně totiž ty tábory planců. To moje nohy si radši budú hrát na motorkářa, než dopustit takové módní fauy pauy. Aj když eděvní manažerka mně vyhrožuje, že sa půjde na nákupy letního oblečení, tak je ve mně trošku malá dušička. No snáď to nejak přežiju, a kdyby né, aspoň o tom napíšu...

Pajík má áčko

(Pajis, 22. 5. 2007 10:40)

V pátek sem sa rozhodl k nečekanému kroku. Vzhledem k počasí a vyhlídkám na strávení dalších pěti hodin na cestách enom v pátek s vyhlídků na "nečekané" zpoždění valku a opětovné ověření stopovacích dovedností sem sa rozhodl ostat v Praze. Jak ukazuje stránka zpoždění vlaků udělal sem dobře, šohaj má za poslední dny dosti chabú bilanci, neboť sa z posledních 5 sledovaných pokusú nedokázal trefit přesně na čas ani jedenkrát, což by nebyl žádný div, ale dokonce jeho minimální zpoždění v Otro dosahuje 15 minut, což je ovšem hovénko ve srovnání s maximem, jež činá 72. Viz http://kam.mff.cuni.cz/~babilon/cgi-bin/zpvlaku.cgi?v=703&d=5 Moje nečekané rozhodnutí dosti vykolejilo náladu u Kozla a tak mě nejprv od osmi hodin Babouš nekolikrátprozváňal aby sa úderem deváté odhodlal napsat sms kde jako su a kdy dojedu a tak vůbec. Mosel se mu odepsat, že tentokrát má smolu, nedá sa sice řéct, že bych vynechal návštěvu hospody, jelikož sme seděli se spolupracovníkama u Dandů, ale u Kozelků bylo moje místo zoufale prázdné. Babouš byl z toho naložený velice špatně, protože poté, co mu došla sms o tom, že na mě čeká marně, psal obratem Karoťákovi, aby ho zachránil z trudné samoty. Byl z nastálé situace natolik vykolejen, že sms sice psal Karotce, ale poslal opět mně, takže sem si mohl přečíst, lesti budeme mět áčko oba dva, a kde su jako takovú dobu a tak. Ouš nebyl jediným, kdo mě tam postrádal. Nebyl to kupodivu Mira ani jiný antisparťan nebo šachista (aj když irovi sa možbná trošku snížila tržba, přeca enom byl horký víkend a Pajík by zajisté nepředcházal dehydrataci enom jednú), ale sám strýc Komín. Měl mně totiž neco vyřídit a tak vsadil na třináctku, teda na to, že mě v pátek večer najde v hospodě, jelikož cukrárnu zavírajů v sedm.Jeho překvapení poté, co mě nenašel bylo zajisté tatéž značné, bylo to najisto natolik šokující, že sa z teho chudák stačil navalit. Já sem od něho potom v pondělí dostal telefonického huláka, kde sem dostal řádně vyčiněno z teho důvodu, že nechodím do hospody a nechám ho napospas vlkom, jako sú Babouš a Karotka. Zlí jazykové (Babouš a Karotka) sice tvrdí neco o tom, že už do hospody došel poněkud veselejší z důvodu návštěvy u Manclů, alůe vyjádření Jary Manclového k této hypotéze sa nám do uzávěrky deníčku nepodařilo získat. nedá sa nic dělat, budu sa moset tento pátek zlepšit, ináč kdoví, jak by to zas dopadlo. Navís sa před nama rýsuje první z celé řady akčních víkendů, Topolská půť ruku v ruce s topolskú lipkú slubujú opět celú řadu zápisků do deníčku. a když sa podívu do diářa na další a další víkendy začíná to povážlivě hústnút, no prostě, lepší už to nebude...

jedna kapsa prázdná, druhá...

(Pajis, 21. 5. 2007 10:43)

eště sem sa cestú k domovu stavil v albertu a tk sem sa už těšil, jak si dál zapařené nohy zchladit do vanštroka a z ledničky vytáhnu podobně chladivů kuželku, poněvadž pan celsius sa nám pomáli vydává ke Kristovým rokom, teda stupňom. asi nás trénuje na Espáňu, kdy je při takové teplotě potřeba zatopit v řeziňáku, protože si domácí myslíja, že sa vracá doba ledová. No ale my sme tady přeca enom severněj a tak sem sa opravdu těšil, až zalezu do baráku. Před vchidem sem šáhl sdo pravéj kapdse pro klúče a..nic. Tož sem sáhl do levéj a to samé akorát z druhéj strany. tož sem sa zarazil, hmátl do zadních kapes (taková debilita, ukažte mně člověka, co si narve svazek šesti klúčů pod prdel). Potom už sme v zúfaklství prohrabal honcovačku, ludé co chodili kolem mě si mysleli, že su zloděj a zjištuju, co sem pěkného šlohl. Nedá sa řéct, že by v honcovačce nebylo všecko možné, třebas aj štrycla chleba, ale protože sa nedalo počítat se zapečeným pilníkem, natož tak klúčama, neboť sem chleba kúpil před chviličků v Albertu. A včíl sem začal šrotovat v lebeni, kde asi tesař nechal ďúru. Říkal sem si, že lesti mně to vypadlo nekde u teho Luďka, tož má zitra na prodej nový talisman - klúče pro šteští, kupte ši,. levný. Potem sem dumal, co mě asi řekne zitra v práci vedúcí a ředitel, až jim ohlásím že budem měnit zámky na půlce patra. Otázků ovšem také bylo, kde bych bez klúčů složil hlavu, lesti si začat hledat nejaký šikovný most, anebo zkusit štestí třeba u Kotvy (kultovní nonstopáč na Národní třídě, jenž znáte z předchozích vyprávění). no cestú do práce sa hónily hlavú všelijaké varianty. Kdoví co sa hónilo hlavú vrátném, když sem ho vyrušíl od sledování nekonečného seriálu z Ulice, chudák včílm kvůli mně ztratil nit a nebude dalších 50 dílů vědět kerá bije, než mu řeknú, že Bobby néni mrtvý, ale že sa mu to enom zdálo. No neochotně, ale přeca mně vyvézl do pátého patra, univerzálem otevřel kancelář a já sem mezi spoustú užitečných věcí na mojém stole našel to momentálně hlavní, svoje klúče. takže sem mohl zamířit sice strhaný jak pes, ale spokojený k domovu, do vanštrocha a do ledničky. Ešztě štěstí, že výplata chodí na účet, je možné, že tú bych v tom svojém systému na stole mohl ztratit a už znova nenajít...

proč mě rozčilujú nákupy

(Pajis, 18. 5. 2007 11:00)

Začalo nám teplé jarní počasí. a tak sem sa hned v pondělí rozhodl, že provětrám pláťáky, keré sem si slavně kúpil už v únoru, v době, kdy by sa sice také daly nosit, vzhledem k teplotám, co letos panovaly, ale hlavně byly nesezonní zboží, takže levnější. Měl sem obavu, že sa do nich zase nevlezu, tak jak do manžestráků, ale tentokrát už sem ssvoje faux paux nezopakoval, takže Antošek projednú bude bez nových gatí. zvolil sem aj ladící konbinaci s tričkem podobné barevnosti (teda aspoń myslím, že to ladilo, jak všeci víme, rozdílné spektrum občas dělá divy) a vyrazil do práce. Když sem stál na místě bylo to v rachtiku, ale jak sem sa dal do nejjakého rychlejšího chozéní, gatě sa začali pomál sunút směrem k zami. takže bylo jasné, že hned po práci sa půjde na nákupy a půjde sa kúpit řeme nebo provázek. Potom sem si ale uvědomil, že hraje Sparta s Libercem, a tak sem doplňování šatníku nechal až na středu, co na tom že padajú gatě,fotbal je přednější. No ale ve středu po práci sem sa teda rozhýbal. V kobylisách mě najprv ze dvúch obchodú vyhodili s tým že majú sortiment enom pro něžnější polovičku lidstva, respektive v jednom obchodě mně nabídli jediný pánský řemeň, kerý měli, a sice maskáčový, prej také podle posledních módních trendů. Co na tom, že to včíl letí, nechtěl sem vypadat jak debil, kór do práce by sa to asui nedalo ani u nás a do tábora je daleko. Navíc byl široký tak, že jediné gatě, do kerých bych ho dostal přes půtka, by byly asi tak krojové a to enom proto, že ty půtka nemajů. No nedalo sa nic dělat a zamířil sem na tržnicu Stírka podpořit větnamskú ekonomiku. hnedka po vstupu sa mě začal věnovat vysmátý Nguen, čili luděk s obligátním "čo ši pšejetě, všecko nový máme" Tož sem na něho spustil, že bych chtěl do gatí řemeň. "co je tšemeń, co být tšemeň, já nerozumím" zakrútil sem halvú a zkusil najít synonymum, aby luděk pochopil. "Pásek do kalhot, máte" "ano ano, máme, kalhotí, ríflé, tadý podívéte sé" "Né kalhoty, pásek do kalhot, řemeň" už sem začínal pomáli téct. "já nerozumím, nevím, neznám tšemeń co být tšeměň, co být pásek" Už pěkně vytočený sem si pomyslel, lesti snáď vypadám jak nejaká celní kontrola či čopka. Chtěl sem mu začat vysvětlovat, že je to to, čím bije děcka doma, ale potom mně došlo, že jich možná trestá tým, že jim sebere hrstku rýže a nechá jich hlady. nejradši bych předvédl funkce řemeňa na větnamcovi osobně a hneď, ale potom sem mu řekl natvrdo: "když nevíš co je řemeň, nebudeš mět kšeft" a s pocitem, že sem vlastně nad luďkem vyhrál, sem zamířil o kus dál. Naštěstí v jednom skorokamenném obchůdku měli luďci na brigádě časkú důchodkyni, kerá mě odkázala do patřičných mezí, a sice, né že by mě nekde poslala, ale ukázala mně oddělení honcovaček a podobných kožených výrobků, takže aj řemeňů. Následovala stokorunová investice a s pocitem dobře stráveného odpoledňa sem zamířil k domovu, kde na mě čekalo další překvapení, ale o tom až příště

osobní koučink

(Pajis, 17. 5. 2007 9:39)

V nedělu, jak je dobrým zvykem, sa po kostele chodívá do cukrárny. tentokrát sem ale mosel vynechat. né že by nebyla chuť či snad že bych mosel řídit tak jak minulý týdeň, ale mosel sem jet podpořit jako osobní renér našeho nejmladšíka v dalším mistrovském zápase našich fotbalových nadějí a beznadějí. Po kvalitním výkonu osy mužstva brankář - Sváča - mladý Sedlář, kdy sa dalo vytknút leda tak léžérní odkopnutí míče v obranné fázi, z čehož pramenil jedinný čestný úspěch hostů, naši koni po zásluze vyhráli 5:1. ačkoliv výšková převaha byla na straně hostú z Babic, výška eště z nikoho neudělá fotbalistu, čehož su zrovna já nejlepším příkladem. Hlavu v pýřu měl z úspěchu našich barev hlavně Tečka, kerý svojému synovcovi slúbil za každý gól dvacetikorunu, a v nedělu to aj se splátkama za minulé kolo dělalo asi 160 Kč. Když sem doma u oběda provedl taktické hodnocení zápasu s rozborem některých herních situací a jejich špatného řešení, rozhodl sem sa sváču také motivovat k lepším výkonom a proto, aby napříště už neposílal soupeře do sólových nájezdů, slúbil sem mu za čisté konto vzadku 50 Kč a za náhodný gól mimo vlastních to samé. Vzhledem k losu a tomu, že už za sebú majú oba žebravé celky ze dna tabulky nemám obavu, že bych nejak výrazně zchudl, přinejhorším vyhlásím nový program "Podporujte svého žáka". Eště by to chtělo nejak zařídit, aby sa při prudším balónu netočíl k balónu prdelú, ale na tom eště budeme moset zapracovat. Gořka jako druhú hlavní kouč navrhoval, že ho ve Včelarech uvážem na hřišti do branky a budeme na něho šit tak dlúho, až sa přestane balónu bát a točit sa k něm řiťú. zatím nám ale počasí nepřálo, takže sme to nemohli realizovat. Až sa nám to podaří, budu vás informovat na tychto stránkách, možná to bude eště letos...

Kocúři do trúby

(Pajis, 16. 5. 2007 12:07)

Sobota začala jak malovaná, sem tam na nebi mráčku, ale ze žádného nezapršalo, aj když sa o to občas pár kapek pokúšalo. (Nezapršalo teda aspoň ve Včelarech, v okolních dědinách sa hónily celkem povedené mračna provázené aj solidní hromovú kanodádú jak 9. května na Rudém náměstí). Na sobotu byla až veliká pohoda, erteple sú zasaděné a eště nevylezené, cibula sa neokopává a obilé sa nezalévá, takže když byly aj polénka naštípané, po malé procházce na Odújezdí, kde sem opět nachytal srnca na odkopkoch a zjistil, že nám nejací dacani v horní části zválali lucerku, za což sem po návratu dóm jednomu z nich řádně vyčinil, nezbylo nám nakonec nic jiného, než sa jít do hospody podívat na semifinále hokeja. Naši kluci už sice byli dávno na dovolené, nebo také nekde v hospodě, ale my dva jako příznivci hokeja a všeobecně sportu, sme mohli fandit aj ostatním. Klasicky sme moseli fandit opačně, Gořka domácím Rusom a já Finom, keří po skvělém taktickém výkonu vyhráli v prodlúženmí po nazvihnutí branařovi hokejky né nepodobným způsobem, jak to zná aj Jara Vojáčků 2:1 (kdybych věděl,že finále vyhraje kanada, možná bych také fandil rusom, ale co už včíl). Hlavní část nastala stejně až večer. Jako největší fanklub sme totiž obdržali pozvánku od sadovanky, kerá pořádala velkolepů šou spojenú se zabíjačkovýma hodama v derflanském kulturáku. protože taková pozvánka sa hned tak neodmítá, aj když sa nám od hokeja a Mirka moc nechtělo, nakonec sa povédlo aj sehnat či obětovat řidiča a tak sme ve složení já, Gořka, Surin, Babouš + eště jedna děvčica, o keré radši nebudu psat(děvčica, o.k.r.n.p.), vyrazili směr Derfla, kde na nás čekalo poslední parkovací místo přesně před dveřima kulturáku. po našem příchodu sa snížil věkový průměr účastníků ze 62 roků na 59, sedli sme k neposlednímu volnému stolu zrovna vedle výčepu a rozjeli sme akci. V kole vbyla hlavně děvčica, o.k.r.n.p., protože než si stihla dat taneční kúsek s každým spolustolovníkem, uběhly pomáli dvě hodiny, protože sady na této akci rozhodně nebyly třídílné. (nemyslím obec, ale taneční úsek polka-valčík-polka). protože děvčica, o.k.r.n.p. nemohla zájem o tanec naprosto uspokojit, vyrazili sme na lov do okolí. Začal Gořka, u kerého to vypadalo, že sa nahecoval se Zlomem, kdo bude tančit se starší tetinú. Docela mu to šlo, aj když můj rekord, že sem tančil kdysi v Popovicách na hodech s tetků, co měla 94, asi nepřekonal. Já sem sa zaměřil na mladší ročníky a tak sem šel tančit s jednú soplaňů, kerá, poká´d si vybavuju, sná´d neměla ani po maturitě a byla z Prakšic. V podstatě sem ju vyfúkl jejímu galánovi, ale néni mně jasné dovčílšku, když celý večér seděli obá na řiti, proč chtěl jít šohaj tančit až v momentě, kdy sem si na stejnú myšlenku vzpomněl já - že by telepatie? ale po čuni sem nedostal, nakonec došlo aj na ty zabijačkové hody a pochopitelně sa dostalo aj na kocúra, né enom se zabíjačkú, ale aj s tancem....

jak sem sa konečně pořádně prodřímal

(Pajis, 15. 5. 2007 10:33)

V pátek po ránu byly značně cítit následky včerajšího večera. Vzhledem k tomu, že sem sa do postele dostal nekdy hluboko po půlnoci (náhodú sem dokázal nastúpit aj vystúpit bez ztráty kytičky či honcovačky do předposledního busu č. 177, co jede naštěstí bez přesedání až kúsek od baráku) No ale když mně o půl sedméj zazvónil budík, automatika fungoval bezchybně, aj když stabilizátory byly trošku rozbité, dokázal sem sa doplantat do kúpelky a dokonca sa mně podařilo aj pustit sprchu, takže sem časem mohl aj otevřít oči a tak dál. Dokonca došlo aj na čištění zubú, což ústní dutina kvitovala celkem s povděkem, protože to bylo během tychto šesti hodin už podruhé) Sbalil sem si to, co sem uznal za hodné jet se mnú dóm a vyrazil z baráku směrem k zastávce, kde mě včéra vyplula 177. V práci sem pohledem do kalendářa zjistil, že je pátek a možná to bylů právě ten důvod, proč sem si řekl, že nebudu ztrácat čas snídańú a budu sa trošku postit. Vydržal sem sa postit až do oběda, na kerý sem sa tentokrát opravdu těšil, no ale že byl ten pátek, tož sem si dal enom polévku a dvě piva, nechtěl sem sa totiž půšťat do žádných větších akcí. Ale protože sem jel dóm, nakonec došlo aj na ty větší akce. Po pracovní době sem zamířil do větnamského obchodu, co máme kúsek od práce, majú tam na polovičním prostoru podobný výběr jak supermarket Hanka. protože sa mně ozval Hlava, že by se mnú chtěl jet, v rámci programu "Podporujte svého studenta", ode dneška zkráceně PPSS, sem větnamské prodavačce vykúpil veškré lahváče značky braník, keré měla v ledničce v počtu 3 kusy. Když už sem měl nakúpené, vyrazil sem s plnú honcovačkú směrem na hauptbáhnhóf. Cestú k tramvaji sem si pochvaloval svěží větřík, kerý mně čechral kudrlinky, sem si říkal, že taký svižný vánek měl fúkat už včéra, že by mně možná bylo zas o cosi lepší. Když sem dorazil na hlavák vklidu sem nakúpil jízdenku, abych vzápětí zjistil, že svěží vánek sa v severních Čechách urval z řetazu a zfúkl střechu přímo před vlak číslo 703, naštěstí to ale strojvedúcí ubrzdil, takže ČD mohly byt spokojené. Co ale s tema cestujícíma, já sem totiž dobře věděl, že 703 je číslo rychlíku z Chebu do Veselí/n/M, co sa menuje šohaj a já s ním každý týdeň zažívám nové a nové dobrodružství. na peróně sa mbně čekat nmechtělo a tak sem v rámci PPSS vzal Hlavu do nádražky klasického střihu a naprosto neklesickým názvem "Fantova kavárna". No nakonec sme sa dočkali aj příjezdu šohaja, kerý byl tentokrát nezvykle poloprázdný, takže sme si zabrali kupé pro sebe a chrápali až do Přerova, kde sa poslední vagóny odpojujú. jak nám totiž vysvětlila průvodčí, lidi, keří neseděli v kavárně, měli možnost bez příplatku využit IC s odjezdem 15,34 s přestupem v Olomúci. Tentokrát sem ale byl spokojený s návštěvú kavárny, kdybysme totiž této výzvy využili, mohl sem vám psat o zážitkoch, jaké to je, když nekdo nažene dva plné vlaky do jednoho, takto možu vzpomínat na to, jak sa pěkně dospává probdělá noc v kupéčku, keré máte sami pro sebe s lahváčama hned u postele - vlak je přeca enom vlak,to by sa vám v autě asi nestalo...

Ta Jana, tá za to može

(Pajis, 14. 5. 2007 10:16)

Ve čtvrtek sem sa rozhodl rozšířit svoje kulturní obzory návštěvů koncertu. Jednalo sa o koncert prapodivné skupiny s prapodivným názvem Ta Jana z Velké Ohrady, což je uskupení, kde hlavní slovo má zpěvačka, kerá si píše poněkud feministické texty a doprovod jí dělá trio muzikantú ve složení husle, basa a klavír/nebo fagot. Husle a basa nejsú žádné stradivárky, ale sú to jakési potvory elektrické, prapodivného tvaru. Celkem by mě zajímalo, jak s takýma nástrojama chodíja po fašanku, lesti táhajú za sebú dlúhatánskú prodlužku nebo skládací elektrocentrálu na tragači. eště je také možné, že sa dycky u každého baráku napichnú do zásuvky a hrajú až tam. Ale zjišťovat to tým, že bych sa účastnil fašanku na Velké Ohradě asi nikdy nehodlám, stačí mě fašank ve Včelarech, tam sa hraje aj bez elektickéj šťávy, stačí když je gořalka, tá také dává silu, kerá je elektrizující. Gořalka nechyběla ani na koncertě, jelikož sa koncert odehrával v hospodě, zvané Balbínka, což je kultovbní hospoda prapodivných individuí, keří sa ve volném čase dokonce sdružili do pseudopolitické strany a dostali ve volbách nejméň hlasú ze všeckých. Nevím, lesti sa Bohuslab Balbínů neobracá v hrobě, vida takové figurky, jak sa pojmenovali po něm, ale na jeho názor si mosíme sná´d eště pár roků počkat. Aj když to možná nebude trvat dlúho, konbinace koncertu, pána, co všeckým všecko platil a nutil konbinovat hosty koňak, víno a pivo zaráz měla účitek takovéj šlahy, že 220 V co lézlo muzikantom do inštrumentú bylo slabým čajíčkem, protože to co následovalo po koncertě by bylo schopné poháňat cirkulárku. ale vraťme sa k úrovni koncertu - připadal sem si jak na klasickéj svatbě před Káňú Galilejskú, v první polovičce byl koncert svižný a měl vcelku solidní drive, ale po přestávce, poté, co hosté už byli čím dál víc navalení, sa jím servíroval už enom slabý odvar původního kvalitního koncertu. Důsledek teho byl, že sa nekeří lidi snažili ožrat do hliuchoty, což sa nám málem podařilo uplně všeckým Kdo si opo konncertě myslel, že budú nejaké velkolepé přídavky, je na omylu, my sme totižnechali Janu, a´t sa vrátí do Ohrady a sami sme začali zpívat rozličné pěsničky mimo jiné z Moravského Slovácka, poněvadž proti mně seděl šohaj z Hluku. Šlo nám to aj bez muziky a bez eletriky, pořád sem si myslel, jak su dobrý, ale teto pocit mě přešel, když sem udělal první kroky z hospody směrem k tramvajové zastávce. Sám sem sa divil tomu, že z pohodového večírku oddcházá Pajík poněkud navalený, no ale konečně sem pochopil, na co sú na konci tramvajopvých zastávek takové ty červené sklúpky, je to proto, aby sa cestující při čekání na tramvaj o ně mohli opírat, když sa jim točí hlava či eště neco aj horšího. No ale źa to može tá potvora, Tá Jana z Velkéj Ohrady...

dudlaj dudlaj dá

(Pajis, 11. 5. 2007 10:44)

Dneska bych sa na vás nejradši vysral, tak jak vy serete na debaťák, ale říkám si, že když dneska nic nenapíšu, brzo bude návštěvnost tychto stránek podobná návštěvnosti stránek kněžpolské chasy, nebo topolské obce, kde sa také nic neděje, pokáď sa zrovna nehádajú. povzpomínám si na další z volných dňú, čili zasej na úterek. Za tak posrané státní svátky beztak možú sověti, kdyby nechali Prahu osvobodit američanom, mohli sme slavit konec války třeba sedmého, čili v pondělí a já sem mohl byt eště doma. takto sem mosel rukovat do práce, nýčko si šetřím dovolenú na espáńu a na woodstock, teda na tábor. No ale jako známý vybuřovatel sem sa rozhodl do svojého deníčku jarních kilometrů připsat další čárečky. V podstatě to ano nebyl můj nápad, když sa totiž baby z práce dozvěděly, že sem první májový svátek využil k výletu na Maloskalsko (čtením deníku pražáka to nebude, tam sú zprávy skoro s týdenním zpožďéním), dostal sem malého huláka s tým, že jich nikde nevyvezu. No a tak nezbylo, než zorganizovat malý výlet. Já sem nechtěl jet logicky opět na Malú Skálu a baby zas na Hrubú Skálu, s tým, že tam byly lóní na firemní chlastačce, v době, kdy Pajík eště študýroval. Takže volba padla na třetí skalní město v Českém ráji, Prachovské skály. (když už sem investoval nemalé finanční prostředky (89 Kč)do zakúpení mapy KČT č. 19, bylo potřeba to využit). A tak sme sa vydali za zpěvu písně proč bychom se báli na Prachovské skály, dudlaj dudlaj dá - aspoň tak to zpívaly baby, když vysedly z vlaku. Divíte sa proč baby, inu, bylo to takové malé ženstvo, protože sa zúčastnily čtyři baby a já. Jednak je to tým, že u nás v práci je poněkud babinec a jednak tým, že mojého kolegu nechtěli vzít sebú, protože o něm tvrdíja že je nepublikovatelný výraz. Já si o něm myslím enom to, že je prostě typický pražák, protože sa ´v tomto týdni dvakrát ptal zemědělcú, keří naplákali na nedostatek vláhy, "jestli je u nich sucho, vždy´t v Praze v týdnu dvakrát pršelo" Měl sem nutkání vyprsknút smíchy, ale udržal sem sa, nu z výrazu zemědělcú bylo vidět, že sa jim v hlavě hóní samý nepublikovatelný výraz. Ale vraťmě sa k výletu, první zádrhel nastal, když ženstvo odmítlo odjezd 7,15. Marné byly moje injektivy, že jet nekde na poledně je hovno výlet, ale jelo sa až 9.11. Sice sme tam dojeli na poledně, ale to nevadilo, protože paní v pokladně seděla od osmi do šesti, takže po nás chtěla vstupenku. Uhráli sme to na skupinu pěti studentú, šak řada našich spolužáků z gymnázia eště pořád studuje bakalářské studium už sedmý rok. No a začalo to prolézání, přesně podle itinerářa, kerý sem si vytvořil už deń předtým. Navštívili sme skoro všecky dostupné vyhlídky aj soutězky. Kdo mě zná, tak totiž ví, že místo právničiny sem sa měl radši věnovat práci správca ve sběrném dvoře´, topiča (toho sa možná dočkám, lesti komáři zas půjdú ke korytu) a hned potom sem měl dělat turistického prúvodca, protože pokladovku přes vlky plky bez ztracéní jediného sopláka umím naplánovat enom já. no ale trochen sa na nás nazlobil svatý Petr, na vyhlídce míru nás nechal, asi protože bylo to výročí, trošku zmoknút, ale rozpršalo sa pořádně až když sme seděli ve vlaku. ináč si ženstvo nemožu vynachválitt, šlapalo poctivě a ochotně celých 14 kilometrů, kdyby jim to ostalo aj po zbytek života, hneď bych sa s nekerú ožénil...

opékání a podobné legrácky

(Pajis, 10. 5. 2007 10:57)

V sobotu sa v hasičárně a přilehlém okolí konalo tradiční opékání prasacka. tradiční je to z teho dúvodu, že od doby, kdy sme vstúpili do EU, což už je nejaký ten rok, sa pravidelně na začátku mája koná malá oslava spojená s konzumacú vepřového masa, šak nejsme žádní muslimé, tož co. Tá první evropská zabíjačka byla o trošku kvalitnější, přeca enom průvod přes celú dědinu s pracackem na namašleném žebřiňáku sa každý deń nevidí, ale aj letos to mělo svoju úroveň. Přes počáteční nepřízeň počasí sa nakonec docela vyčasilo, ale aj kdyby sa nevyčasilo, chlapci si poradili, koumák Sampája např. vymyslel, že sa naskládajú polénka do udírny, aby nezmokly, takže kdo eště neviděl udírnu po vrch naskládanú drvama, měl možnost, stačilo enom škrknút a z udírny by myslím neostaly ani ty plechy. Při opékání prasacka je najhorší to čekání, protože reálně hrozí, že sa nedočkavci, flustrovaní z teho, že maso eště néni, ze žalu navalíja, což jim v konečném důsledku zebere chuť na maso, takže teho potom kopa ostane. Navíc letos sa v prasečáku splétli a místoprasacka na rožeň nám dali jateční prasátko, keré enom trochu zhodilo, takže mělo asi 65 kilo živé a přes 50 mrtvé, čili opékací, váhy, takže sa na rožeń pomáli ani nevlézlo a né že moselo pokrčit enom nohy, ale aj záda. Já sem nedočkavost zahnal tým, že sem ´šel eště podělat nejaké domácí práce a hlavně sa podívat, jak sa uchytily zasazené odkopky. Přes značné sucho posledních měsíců sem shledal asi 80% úspěšnost, což mě značně potěšilo, až na zjištění, že na Odújezdí nám začal lozit na odkopky srnec, kerého nezastavilo ani pletivo, jelikož si ho dokázal parúžkama shodit. Budu asi moset zase namotivovat známého ostrostřelca Rudu Dostálkového decákem borovičky v případě zdařilého odstřelu škodné. Ale vraťme sa na opákečku, tam sem sa vrátil právě včas na odkožovací procedúry, kdy sa hrála malá hra, kdo z návštěvníků akce vydrží delej žužlat kožu, s časem 1 hodina 27 minut by asi vyhrál Toňa Došlú. Postupem času postupovala aj nálada, vyputých pivisek aj lidí přibývalo, takže sem sa postupně začal propracovávat v hierarchii asistentú při opékání. Tentokrát sem sa tak moc nevěnoval topéní, sem tam sem si přiložil, to nepopírám, ale Gořka si mě zvolil za asistenta při okrajpování, takže sem měl tu čest mu držat brutvan a přiučit sa od řeznického mistra. Rekvalifikačním kurzem sem zřejmě úspěšně prošel, protože od doby, kdy začal hokej, sem sa stal výhradním okrajovačem já, na mojého brutvanářa povýšil Babouš. Nevím, lesti sem byl nejstřízlivější nebo nejmladší, už mně to ostalo po celý zbytek večera a tak sem mohl vesele trénovat chirurgické dovednosti, třeba sa to nekdy bude aj hodit, např. na táboře. Porážka v hokeji se slovákama nikoho nijak zvlášť nepotěšila, ale zase byl důvod pit na smutek, čehož nekeří bohatě využili. začali sa probírat aj všemožné a nemožné debaty, šak víte, jak to tam u nás chodí. Byla to akce povedená, až na to, že úderem půlnoci došlo pivo, takže sa nakonec vypily aj lahváče, původně určené k polévání prasacka. Nedalo sa nic dělat, při tom opékání člověk dycky dostane hroznú žízeň...

první jarní

(Pajis, 9. 5. 2007 10:12)

Na jarní nakupování náváže eště jedna aktivita, kerá sa váže s teplejším počasím a prodlúžením denního světla až nekde k osméj hodině a eště aj kúsek dál. Ač ste si možná sami doplnili za nadpis ledasco, řeč bude o prvním jarním stopování, keré přišlo ke slovu v pátek. Šohaj totiž opět "nezklamal" a přijel s pěkným 17 ti minutovým zpožděním, což znamenalo, že v době příjezdu do Otrok byla linka vedená modrým šípem hradištského ČSAD už nekde na rovince za prusinkama a řidič sa tam snažil narvat pátý rychlostní stupeň, zapomínaje, že tyto nejnovější busy už disponujú automatickú převodovků. Já sem si ale místo do autobusu mohl sednút tak maximálně na Mašinku a tam čekat, až si pro mě dojedú. Protože ale bylo relativně teplo a světlo, rozhodl sem sa zkusit štěstí v ruletě zvané stopování. A tak sem sa vydal do Kvítkovic, protože stopováním hned u nádraží sem sa mohl vystavit riziku, že stopnu nekoho, kdo jede na Tlumačoov, což je směr, ze kterého sem před chvilkú opožděně dorazil. po deseti minutách untenzivního stopování, kdy mně nezastavila ani škoda 120 E, ani nové BMW, natož tak 2 Scanie, sa na mě přeca enom usmálo štěstí. Zastavil mě maník s citroenem C3. Divil sem sa, proč mě vítá slovy "zdar vole, z kama valíš?", když sem toho šohaja aj s jeho galánků viděl prvnmě v životě. Jak sa ukázalo vzápětí, maník si mě splétl s jjedným svojím kámošem, co má podobnú postavu jak já, takže mně zastavil vlastně omylem a neúmyslně. Když už sem sa mu ale narval do auta, bylo mu blbé mě vyhodit a tak mě hodil aspoň do Napa, kde mě vysadil u radnice. Nevím, lesti potom dostal od galánky, čočku s tým, že by potřeboval čočky kontaktní, ale o to sem sa nestaral, poděkoval sem a šel sem pokračovat ve stopování. Času už moc nezbývalo, začalo sa smrákat, což néni zrovna ideální čas na stopování, protože sa také mohlo stat, že by mě mohl vzít třeba nejaký kamión Bohemia transport a dovézt mě až do Topolné ke Štěrkáči, ovšem né na místě spolujezdca, ale přilepeného na kapotě. Zachránila mě nakupovací vášeň českého národa, konkrétně Ladě Hanákového, kerý sa spolu s celú famílijú vracál z nákupů z obchodního centra Zlín, dříve kárfúr, dneska tesko, zitra kdovíco. Protože má asi eště lepší oči jak ten šohaj v C3, poznal mě na první, možná na druhý pohled, což mně bylo ale úplně jedno, hlavně že mě vzal. Tak sem sa mohl eště za soumraku projít kolem potoka a shlédnútt ořechy, keré následkem ranního mrázu dostaly pěkně zabrat, takže s ořechovýma pagáčkama to bude narok slabší. naštěstí durancie už byly odkvetené, takže sa to na nich snáď neprojeví. No a po malé večeři následoval rychlý přesun do hasičárny, na táborovéj schúzi sem přeca nemohl chybět...

jarní nákup

(Pajis, 7. 5. 2007 9:35)

V úterý sme si do deníčku v rámci akce 100 jarních kilometrů připsali prvních 12 a včíl už budeme škrkat kilometr za kilometrem. Jarní teplé počasí sa projevilo aj v tom, že sem sa rozhodl doplnit svoje nákupní dovednosti o nový prvek. Už mě nebavilo furt táhat lahváče v tašce po dvúch a tak sem sa rozhodl z důvodu čím dál teplejšího počasí a také z důvodu, že sem v úterý v ledničce po návratu z výletu nenašel ani jediného sirotka, abgrejdovat a nakúpil sem si celý kartón 10 kusú Kozla. Včíl možu machrovat a při obnově lahváčového parku dycky u okénka tvrdit "basa vlastní", což sem viděl nedávno v jednom filmu. Akorát sem si vybral špatný termín na nákup tohoto sortimentu, v době odpolední špičky cestovat v narvaném autobuse v jedné ruce s honcovačkú a v druhé s polobasú lahvoňů néni zrovna zážitek z nejpříjemnějších. Co si budem povídat, lahváče cinkaly nezaměnitelným způsobem, takže sa děcka v autobuse (ani nevím z kama jely, šak když jedu já z práce, tož ony mosíja byt ze školy dávno doma) ohlédaly, lesti neuvidíja Santu Klausa s falešnýma sobama. Viděli přitom enom jednoho žíznivého úředníka, aj když je pravda, že sem ve svojej životní kariéře dělával roky aj Mikuláša, což je se santú najisto kámoš. Já sem sa skamarádil s Kozlem, protože když sem dokmasil polobasu do svojého bytečku, neodolal sem a mosel sem sa hned podívat, lesti tam sú všeci, když to tak pěkně cinkalo. Bylo jich tam všeckých 10, ale enom chvilečku, dvá sa šli okamžitě zchladit do ledničky a třetí šel rovnú do břucha, co kdyby sa chtěl náhodú zkazit. Byl dobrý, ale šmakoval jaksi hořce, v televizi totiž zrovna dávali hokej našich s Německem. No ale jak už dneska víme, nakonec sme sa do teho čtrtfinále dostali, takže sa pomáli možem chystat na play - off. Přemýšlám o tom, lesti nenasyslit další zásoby, co kdybysme náhodú došli zase až do finále?

Výlet

(Pajis, 4. 5. 2007 10:04)

Nebojte, nebudu psat o cestování v nedělu, odpolední cestu do Prahy za výlet opravdu nepovažuju, už nejaký šestý rok. Řeč bude o výpetu úterním, kdy sme se skupinově na skupinovú jízdenku vyrazili vlakem na malú Skálu. já sem byl logicky vedúcím zájezdu, na nápad vyrazit právě sem mě přivedl idnes a následující článek:http://cestovani.idnes.cz/nej-vyhlidku-maloskalska-ukryvaji-besedicke-skaly-fww-/igcechy.asp?c=A070202_113125_igcechy_tom Takže itinerář sem tentokrát nemosel vymýšlat já, za mě to udělal idnes, za což mu zpětně děkuju. Akorát sem si ho trošku upravil, zatýmco idnes hrozil hned ze startu ostrým výstupem po červené značce, já sem si to ve spolupráci s mapů KČT číslo 19 upravil na pozvolnější trasu po modré a zelené. Věděl sem totiž, co mám sebú za materiál a hlavně si moc dobře pamatuju, že děvčica.o.k.m.z.p. nemá ráda chozéní do kopca, "protože má malé nožičky". Abych sa vrátil k výjezdu, nevím proč mě napadlo vyjet už v 7.15 z Hln, tato brzká hodina odjezdu přímého ryhlíku Praha Tanvald znamenala vstávání v den sváteční eště spíš než vstávání v den pracovní. Když sem sa vzbudil, chvílu sme nevěděl čí su a kde su a tak abych si to ujasnil, lézl sem tam, kde sem tušil kúpelku a dal si pořádně chladivú sprchu, abych dojel aspoň na to nádraží. (v pondělí po práci sem říkal kolegom "nepudu s váma do hospody, leda násilím." No a tak mě svázali a odnésli do hospody a nutili mě pit jedno pivisko a potom eště jedno a další atd. tak nejak to asi bylo, přesně si to nevybavuju) No ale ostré sluníčko mě probudilo lepší jak studená sprcha, takže sem trefil na nádraží bez problémů, abych zjistil, že děvčica.o.k.m.z.p. a spol. měli včéra také večírek. V rychlíku "kupodivu" nebyl řazen jídelák, takže na první ranní sem si mosel počkat až do Malé Skály, kde sem okoštoval v rámci poznávání tohoto kraja lahúdku z místního pivovaru Svijany (dědinka kúsek pod Turnovem). pivo bylo nic moc, takové to nasládle české, podobné Krakonošovi, ale po ránu lepší jak pit nejakú jinú žbrňu. No a potom sa vyrazilo, na všetečné otázky "A bude to do kopce?" děvčice.o.k.m.z.p. sem odpovídal "neptaj sa a šlap", ale protože výhledy byly už od začátku povedené, šlapala celkem slušně aj nbez remcání, což bylo možná aj tým, že sme nešli sami dva. Jak sme sa dostali na náhorní plošinu, bylo to v rychtiku, to bylo pořád dokola skalní bbludiště - vyhlídka - skála - shluk skal - bludiště - vyhlídka. no co vám budu povídat, zvihněte sa nekdy od tych počítačú a jeďte sa tam podívat. Samozřejmě sem celú dobu bavil (podle nekerých šikanoval) společnost předčítáním místopisných informací z itinerářa aj mapového sešitku, za což mně byli všeci určitě vděční. protože jemný vánek až svěží větr nám rozfúkal veškerý opar, viděli sme jak Ještěd, tak aj Erzgebirge v čele se Sněžkú a když sa z nejpěknější vyhlídky maloskalska, tam u téj borovice, objevila v dálace aj Milešovka, nezbylo mně nic jiného, než sáhnút do batúžku a vytáhnút kokinko, čili lahváča, kerého sem vzal na výlet ráno z ledničky sebú (tak dlúho mně prosil ať ho vezmu, až mě přemluvil. Néni nad to na takovéj vyhlídce si eště aj zamlaskat. zpáteční cesta po serpetinách červené značky byla podle očekávání hodně ostrá, což opět děvčica.o.k.m.z.p. kvitovala s povděkem, jelikož tvrdila, že jít okruh opačně, tož bych si chytl svoje. Takto sem za odměnu dostal v hospodě u nádraží dalšího točeńáka, když už sem to tak pěkně narychtoval, takový výlet, tož si prý aj zaslúžím...

Hyjé a prrr

(Pajis, 3. 5. 2007 9:44)

Znalci už totiž víja, že Komín ve svém volném čase rád otročí u koní na Smraďavce, aj když nevíme, lesti to dělá z lásky ke koňom,anebo z lásky ke galánce, kerá má koně jako svého koníčka. Neenom že sme Komína našli, ale dokonca sme sa mohli aj projet na końovi, což je rozhodně lepí, než kdyby sme sa projeli na Komínovi. já sem nafasoval svojého oblíbenca z minula, se kerým sme byli už posledně kamarádi, děvčica, o.k.m.z.p. dostala velikostně odpovídající klisničku Soňu a Komín si vzal to, co na něho ostalo. Eště sa k nám připojil aj nejlepší místní žokej, kerý šel provětrat místního chovného hřebca a zahrát si na krotitela divokých koní. My sme vyšli vcelku v pohodě, po čase sme si zvykli, jak sa přidává plyn a jak sa odbržďuje. problém byl v tom, že když hřebec nekde v dálce zarźál, dopravní prostředek děvčice, o.k.m.z.p. sa zblázníl, hormóny sa projevily a místo za Komínovým koněm sa Soňa vydala nekde za nabídkú kvalitního honcování, z čehož pochopitelně děvčica, o.k.m.z.p. neměla žádnú radost. Nakonec sa to moselo vyřešit, protože přírodě neporučíte, že já, jokožto zkušený jezdec, jelikož sem na tom seděl už podruhé, sa pojedu provětrat sesvojím valachem za hřebcem a děvčica, o.k.m.z.p. sa spolu s Komínem bude plantat nekde po cestách pro začátečníky. Protože valachovi do elánu Hkřebca přeca enom už cosi chybí, mosel sem si udělat z habrovéj halúzky domlúvátko, abysme stačili. Za odměnu sme vyjeli až na sklaku, z kama byl krásný výhled do údolí a potom sme si šli aj zaklusat. kdyby enom zaklusat, hřebec sa chtěl vybit a tak začal zrychlovat a z klusu byl najednú solidní cval, takže sem si připadal jak na Velké pardubické. Nevím kdo měl víc vytřeštěné oči, lesti já anebo můj valach, ale přečkali sme obá dvá, aj když já už sem byl docela zapocený, podobně jak můj koník. Mně sa aj blbě dýchalo, ale zato nemože koník, ani ďáblovy tyčinky, ale naše prasátko. Nakonec sme bylii spokojeni všeci, já, že sem nespadl a tým pádem aj přežil, děvčica, o.k.m.z.p. že když byla klisna bez hřebca, že poslúchala a koníci, že sa trochu projeli. Akorát ´hřebec byl trochu nasraný, že nic nebylo, ale co sa dá dělat, aj klisnu nekdy bolí hlava. Nakonec sa nám na Smraďavce tak zalúbilo, že sme přijali aj pozvání na večerní pijatyku, neboť Komínova galánka slavila narozeniny. Všeci byli spokojení a sytí, enom mně sa trošku šťukalo, mosel sem totziž dovést do stáje aj koníky, co má naša felina pod kapotú...

Výstava

(Pajis, 3. 5. 2007 9:43)

Sobota patřila malému putování po krásách Chřibů. začalo to v pátek na kvalitňáku, kde sem sice nebyl já, ale poslal sem za sebe plnohodnotnú náhradu v podobě děvčice, o.k.m.z.p. ta samozřejmě absolgovala celé kolečko, tedy návštěvu tělocvičny, Ivana a Kozla, k dokonalosti jí chyběla enom návštěva hradišťské chirurgie s vyklúbeným prstem. Při tomto kolečku došla řeč aj na slavnú výstavu sourozencú Křemečkových, kerá je doplněná slavným panorámatem dobývání hradu. Nevím, lesti děvčica, o.k.m.z.p. špatně čula, anebo Jojda dělal špatnú reklamu, ale když sme teda v sobotu vyrazili na tú slavnú výstavu, jako navigátorka naigovala našu felcku neomylně na hrad Buchlov, kde sa má tato výstava nekde v podhradí nacházat. Tož sme zaplatili jakémsi srýcovi 30 korun za parkování a šli sme sa teda podívat. jak sme zjistili, na hradě sme našli akorát tak slavnú Buchlovskú lipu, ze které ale zatím Jojda nic nevyřezál. Aj když nekeré cedule a směrovky mně byly povědomé a dal sa z nich vyčíst křemečkovský rukopis, výstava, jak nám ochotně sdělil prodavač suvenýrů a podobných cetek , je sice v podhradí, ale tak sa menuje nově otevřené muzeum v bývalé panské maštali u zámku v Buchlovicách. Tož nám nezbylo nic jiného, než sa z kopečka pustit dúle a dávat přitom pozor na zapařence, kerých bylo v Buchlákoch víc jak much u nás pod kolňú. znovu sme si zopakovali zaplacení parkovného (asi nejaká místní tradice, neco jak jízda králů ve Vlčnově) a tentokrát už sme sa šli kochat na výstavu. Doporučil bych vám ju shlédnút, nebyt teho, že tento týden končí. Celkově stójí totiž tzato výstava aj barák, kerý opravili vskutku poctivě. Akorát bratři Křemečkovi poněkud opomněli jmenovat rodnú vísku, což sme jim okamžitě vytkli v pamětní knize, přeca enom, minimálně obrázek včelarské kapličky či vyřezaváná praplečka by sa do expozice určitě vlézla, tak snád příště. Eště sme kúpili Baboušovi suvenýr z výletu (buchlovský zpravodaj, kde je za 12 Kč eště větší hovénko jak v tom našem) a jeli sme sa podívat na koníky a na Komína.

závěr sezóny

(Pajis, 2. 5. 2007 9:52)

Týdeň nebudeme nejak vzpomínat, vrhneme sa rovnú na víkend, kerý začal pořádně zostra pátečním večerem. Konala sa totiž ukončená hokejové sezóny mojého mateřského klubu HC Včelary. Klasicky bylo všecko profesionálně nachystané a připravené, takže sem prozměnu přišel k hotovém, za což děkuju všeckým pořadatelom a jim podobným. U výčepu sa střídaly osvědčení hospodší Gořka, Rosťa a Pon, pivisko téklo prúdem (jak by také mohlo byt ináč, když sa jednalo o sponzorský dar pana Miroslava Kozelka juniora) a když sa k temu přidala aj nejaká tá baňka, nemohlo byt ináč jak veselo. ˇUčastníci sa věnovali rozboru neenom uplynulé sezóny, ale aj kvalitního guláša, kerý ´podle tradice připravila rodina Vojáčkova. Původ surovin je neznámý, Jara enom lehce zmínil neco o sponzorském daru od bratranca z Jalubí, takže nezbývá než sa enom mlstně olíznút. A olizovali sa všeci, nech už patřili ke svobodným nebo ženatým, všeckým šmakovalo. Problém byl s nekerýma opozdilcama, jak sme zjistili v prúběhu večera, nekeré členy klu´bu sme zapomněli pozvat. Naštěstí rychlý oposel Karot zavolal do Topolné a nejstarší aktivní hráč strýc Foltýnů, kerý nemohl pohrdnút takovú pozvánků, okamžitě sedl na kolo a pod pasekama obratem dorazil. Když uřž sme teda byli všeci, mohli sme sa pustit do hodnocení uplynulé sezóny. Moderátorského postu sem sa ujal tradičně zase já, lupl sem si jednoho točeňáka navíc, aby nebyla tréma a jelo sa. Kdo všecko dostal cenu, to už si ani nevybavím, ostaly mně v paměti enom ty nejlepší výkony. Když sem třeba už po třetí vyhlašioval stejnú postavičku, Karla Bělohlávkového (no aj když při jeho váze sa o postavičce dá hovořit jen ztěží), vysvětlil sem mu včelarskú přímů úměru, kerá spočívá v tom, že když nekdo vyhraje jednu cenu, donese příště půllitra, když dvě, tak litr a půl a jkdyž sa nekom povede jít si pro cenu třikrát, příště dorazí s demižónem (co už je nad pět, tam už sa zabavuje aj pálenica). No a nejlepší cenu dostal po zásluze Gořka Zbořka. V internetovéj anketě sa totiž hokejsti ptali, kerý z hráčů sa nejvíc zapsal do paměti při zápase Bílovice-Včelary. Kdo si myslel, že to byl náš Pepek, který oplýval v tomto dvojzápase nečekanú produktivitú, tza kerú bych sa nemosel stydět ani já, byl vedle, ale enom o kúsek. Do paměti diváků sa totiž nejvíc zapsal Gořka a jeho výkon. Na tychto stránkách nejmenovaný Hrášek vzpomínal pořad Neváhej a toč v souvislosti s mojím laškováním s prasatem, ale kdybysme do pořadu poslali Gořku a jeho životní střídání, kdy při snaze přejet hřiště na šířku dokázal třikrát jt k zemi, bez toho, aaby sa potkal s protihráčem, natož tak s pukem, vyhráli bysme první cenu aj s Hrubešem. protože to ale natočené nemáme,jelikož byl kameraman tú dobú eště v hospodě, Gořka nedostal kameru, ale starú zerzavú bruslu, což bal původně archeologický nález, janž sa objevil na světě při kopání bazénu u Valentú. Hokejsti možná uvažujú o vystavení této prakanady vedle praplečky, uvidíme, co na to povíja plečkaři. Ale do plečkyády eště času, páteční večer patřil jinačím bláznom, tým co sa hóníja s dřevama v rukách za kusem gumy a já jako správný blázen, patřím mezi ně...

Derby pražských S

(Pajis, 30. 4. 2007 10:18)

V pondělí bylo počasí opravdu krasokrásné. Bylo tak pěkně, že sa dalo na oběd sedět aj na zahrádce a pivisko šmakovalo zase o pár stupňů víc. To krásné počasí si uplně říkalo o to, že by to dneska šlo. Dneska by šlo porazit "tým, hrající nejlepší fotbal v lize", alias tým, co hraje všecky zápasy v sezóně na cizích hřišťách" nebo chcete-li tým, kerý nemá neenom na stadion, ale ani na pořádné dresy z jednoho kusu látky a tak mosí sešívat dresy ze dvůch barev dohromady. no prostě to krásné počasí si říkalo o to, aby sparta tak jak dycky, když hraje doma, porazila slávisty a vrátila jich zpátky na zem. Stadion byl vyprodabný za jediný deň, takže než sem sa stihl rozmyslet, lesti tam vůbec chcu jít, už sem mohl jít akorát tak do kospody na televizu. V Praze to nemá takové kouzlo jak u Kozla, tam to vítězství, když fandím jak psohlavec "sám proti všem" šmakuje lepší jak plzeňská dvanáctka, v Praze sa može stat, že sednete do hospody, kde je vrchní sparťanem, takže sa néni s kým hecovat, akorát sa smějete hernímu projevu slávistů, což také néni k zahozéní. Je tam enom jeden zádrhel, když sa začnete smát moc, začnů vás bolet ty slavně naražené žebra. (vsuvka pro Hráška: kameru u nás na zabijačce zásadně nepoužíváme (naštěstí)) Od první minuty to nevypadalo na duel dvúch aktuálně nejleích týmů G ligy, bvypadalo to spíš na duel invalidů s berlama a vozíčkářů. Naštěstí za kratší konec od startu táhala slavia. Nepředvedla vlastně vůbec nic, ani to jejich slavné slovenské duo, na které sa dokonce zašel podívat aj slavný trenér Brikner, kerý z hráčů na trávníku nominuje maximálně Kuliča, protože ten už kdysi pod ním hrával a včíl přeca néni čas testovat nové hráče. Když všeobecně oblíbený sparťanský brúsek, magor a kapitán Řepka naznačil nakolika zákrokama, že v případě potřeby mu nedělá problém upoutat nekoho ze slávistú na invalidní vozík, bylo jasné, že tým, kerému začaly povážlivě hnědnút sešívané trenýrky, tři body z Letné tentokrát prozměnu neodveze. Sparťani toho také nejak moc nepředvedli, jejich produktivita připomínala spíš trénink jejich kolegů z ragbyového mužstva, ale nakonec po jedné akci, kdy sa Kulič místo vymýšlání nejakých fintiček rozhodl zkusit kličku zvanú ruský tank v osmašedesátém a bez nejákého vymýšlání to valil rovnú do brány, kdy tankový signál dokončil známý manekýn a krasavec Horvát, kerý záhy odkulhal na střídačku, protože běhat 70 minut v kuse je na něho moc. Slávisty to nijak zvlášť nenakoplo a když eště řepka seřval jejich mladého útočníka Jandu jak sejakého sirotka, bylo jasné že nic nebude. ˇJak vypověděl očitý svědek na stadióně, kolega z práce, nejlepší moment přišel před závěrem derby, kdy celý stadion skandoval "Věčne druzí", což slávisty potěšilo natolik, že následující kolo opět zapomněli, jak sa řekne to slovo, když balón skončí v súpeřovéj brance. Dopil sem pivo a odebral sa k domovu, néni nad malú procházku, kór když máte tak pěkné počasí...

dokončení

(Pajis, 27. 4. 2007 10:40)

a abyste neřekli, že sa bójím aj reality, tady máte bonus v podobě dokončení zabijačky. Zakončení slavnosti nemohlo proběhnút nikde jinde než u Kozla, řekli sme že idem na pár pivsek a potom spat, jelikož sme unavení. Původně sme měli v plánu sledovat instruktážní film "Terminál", abysme věděli, jak sa máme chovat v případě průseru na frankfurtském letišti. Myšlenka dobrá, ale provedení pokulhávalo, únava byla přeca enom znat. Já sem byl patrně unavenější, protože když si vzpomenu, co sem hńétl v hospodě za nesmysly, to sa fakt nehodilo. Byly to takové hńupiny, že sa se mnú neenom nechtěli bavit, ale ani hádat, protože "kvalita", či spíš totální debilita nekerých argumentů nestála ani za reakci. Poznal sem zavčasu, že už to nepujde a že nemá cenu sa zbytečně dál trápit. Optal sem sa Gořky, lesti už ide, on odpověděl za chvilku (kde by mě napadlo, že chvilka može trvat aj 6,5 hodin) a šel sa dom okúpat a vyspat. Šak sem si zaslúžil, už bylo podělané...

Zabijačka

(Pajis, 27. 4. 2007 10:39)

Nastalo krasné sobotní ráno, počasím vhodné tak na nejaký výlet do přírody, ale rozhodně né na spravení ze světa našeho pašíka. Přeca enom si pod slovem počasí na zabijačku radši představím stav, kdy si zehříváte ruky v hrnci s čerstvě napumpovanú vodú a gořalku pijete z čirej nutniosti, protože bez gořalky už vám začíná mrznút krév aj v žilách a tep povážlivě klesá kdesi ke 30 ranám za minutu, za krk vám nepadajú včelí hovénka, ale zmrzlá jinovatka, kerá sa kór při pařéní prasata tvoří v množství větším než malém. No ale v sobotu určitě nebylo 17° pod, spíš bylo na tej druhéj straně celsiového spektra. Eště pořád ale byla rezerva, takže sa sádlo moselo topit v hrnci a né pod rukama. Deň nezačal zrovna nejš´tastněj, když sem sa domáhla nalétí startovací baňky, bylo mně zděleno, že sem už proběhlo a já sem ju doslova a do písmene prosral. Prasátko, keré přebývalo v chlévku původně kozím, rádo využilo možnosti vyjít na procházku a nijak sa nejšprajciovalo a šlo pěkně až před Gořku, kerý sa pro tentokrát ujal role hlavního Krkovičky. Rana a natáhlo sa, jak když střelí. Nevím, lesti nám chyběla nejaká tá zvuková kulisa, ale když ju neobstaralo prasátko, obstaral ju aspoń Krkovička, kerý byl značně nespokojený s pracú koronární jednotky ve složení dvúch nejmladších Dostálků. Jak sa ale zjistilo při rozboru situace ve chvilce klidu, když prase už visalo, chyba byla na obúch stzranách - Antošek si měl pohnút z misú a přiložit ju k raně o dost spíš, než sa půlka krvi z prasata vydala směrem do Břežnice, na druhú stranu, Gořka měl vytáhnút nůž z rany, takto sa Antošek najisto bál, že dopadne jak Old šetrhend a bude pokrevně sbratřený s prasátkem, do čehož sa mu moc nechtělo. O dramatickú situaci nebyla nouze ani na zadní polovině hřišťa, teda prasátka. Bratránkovi sa totiž vyvlékla smyčka ze zadní nohy a tak hrozilo, že s nama aj takový 150 kilový chcípák, pěkně zamává. Nebyl čas hrát si na hrdinu a tak sem zadní část prasata zalehl celú vahú své osobnosti. Bohužel sem zvolil zalehnutí skokem. každý normální člověk by dopadl prasati na špeky, enom by to plesklo, enmom já, známý smolař, sem trefil přímo na stehenní klúb a zrovna v momentě, kdy ho prasátko vystrčilo. Už sa mně stzalo na zabijačce moc věcí, ale abych si luxusně (protože to bolí eště dodneška při vstávání a usínání) narazic pravú půlku žeber, to sa mně eště nestalo. Ale beru to sportovně, je to zajisté lepší jak pomlet prsty do jitrnic. No ale dál už to pokračovalo celkem v poklidném duchu, ani sme sa nepohádali, ano nic podobného. Slunéčko svítilo, jak kdyby chtělo rozpustit poslední zbytky snihu aj v ledničce a my sme pomalučky koštovali prasátko aj gořalku. Nebudu zastírat, že vliv slunka a venkovní teploty na stúpající navalenost nemá cosi do sebe, matematický vzorec vám neposkytnu, obraťte sa na Einsteina. Navíc sa v odpoledních hodinách pod záminkú sportovního vyžití (no, aj když u Pepkového pískání śa o vyžití dá celkem polemizovat) stratili klasicky mladší bratři, takže na mně a Gořkovi astaly všecky možné aj nemožné práce včetně umývání zemi a zametání. To by nebylo tak nejhorší, kdybych já jako mladší nemosel aj roznášat zabijačku. Když sem byl šušeň, dostával sem dvacetikorunu nebo nejakú čokoládku, letos sem ale bez výjimky dostával leda kokinko, v průhledném balení o obsahu 0,25 cl. zas na druhú stranu, čokoládu sem do druhéj nohy nikdá nedostál.


« předchozí

1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21

následující »