Tak dneska to fakt stójí za to. Snáď sem mosel cestú do práce do nečeho šlápnút, ináč to ani néni možné. Neostaly na mě noviny zadarmo, což sa mě od odby co su v práci eště nestalo, takže sem si mosel zjišťovat výsledky Ligy mistrů přes rameno v metru. Ani sem to nemosel vědět, je jasné, že to opět nevyšlo, takže další Gořka ze mě hned tak nebude. v práci si normálně snídám a půšťám si u teho ten sobí koncert, jak ho doporučil Jura Knotů a včíl sa otevřú dveři a jakási baba až z Mladé Boleslavi (herdek, v kolik mosela stávat) sa sem valí, že ide podepsat nejaké věci. Né jako že by nám podepsala třeba stůl a židlu, pouhý dodatek, ale aj tak to bylo zdrojem komplikací. Kolega si vesele vařil ranní kávu u kolegyń, takže všecko zase mosel oběhat Pajík. Ledvá sem stihl polknút poslední sústo a ukončit sobovské vystúpení, jal sem sa přehrabovat v kanclu a hledat daný šanon. Po pár minutách sem zjistil, že ho prostě nemám a tak sem sa mosel podívat do systému (né do trubek, do počítača), kde to vlastně je. Šel sem najisto ke kolegyni, ale moje nadšení zastavily zamčíté dveři její kanceláře. Nedalo sa nic dělat, mosel sem jít za vedoucí pro univerzál. Tá vzniklú situaci komentovala tak, že přeca o čtvrt na devět eště nemožem po všeckých chtět, aby už byli hore a byli v práci a že nekeří majú se vstáváním problémy. Nevím,. lesti si dělala srandu, nebo na kolegyňi čeká vekliký hulák, nad tým nebylo kdy přemýšlat, drapl sem šanon a valil zpátky, aby mně tá baba třeba neco neukradla nebo tak. (minulý měsíc sa stala veselá historka na centrálním pracovišti, zkráceně centrále. Nejaký úředníček sa zakecal vedle v kanclu a když sa po půl hodině vrátil, zjistil, že počítač ani tiskárnu už nebavilo na něho věčně čekat a tak mu prchly.) To sa nám ale nemože stat, centrála je na Václaváku a my na Míráku, což, jak všeci uznáte, je opravdu veliký rozdíl. Hlavně bych chtěl vidět nekoho, jak táhne můj zgarb z pátého patra, to by radši zrovna mohl hodit na ulic luftem z okna. Nakonec sem teda podepsal, co sem měl (tolik autogramů, jak za dobu co su v práci sem v životě nedával) a baba si mohla odjet směr ráj škodovek. Korunu dnešnímu ránu dala vedoucí, kerá rozdávala po oddělení takového teho parazita, co sa rád přiživuje na listnatých stromech. Řekl sem, že nechcu, že pro nás nejaká tá vánoční výzdoba moc néni. Ale když sem došel vařit kafé o kúsek vedle k cérkám, zjistil sem, že majú neenom jmelí, ale aj zvonečky v oknech. Co po takovéj výzdobě,. když tam chybí aspoń jeden falešný sob...

Včéra měl kolega dovolenú, takže sem byl pracú zavalený sám. Dneska by měl byt tady, ale néni, takže teď hážu kapra na hromadu spisú a su tady zasej sám. Vysvětlení sa nabízajú dvě. Buď sa mu včéra spaní do desíti tak zalúbilo, že si to dneska zopakoval, nebo prostě chytil také nejakého bacila a oplacá mně za minulý týdeń. Říká si, ať si chlapec také trochu užije. ale pozor, už je kluk šikovný tady, sperávně je za cé, byl sice u´doktora, ale prý enom na kontrolu. tak to je na prd, to sa mu ani nemožu smát. Dost by mě zajímalo, jak dopadli včerajší čerti, když mně včéra v 5 večer volal Valdáno, hned sem si na ně vzpomněl. Valdáno je totiž bytost velmi praktická, mohl by si sice se svojím imižem vydělávat po celý rok jako mikuláš, on si ale pozve dycky včelarskú kvalitu. A v čem spočívá jeho praktičnost? Aby nemosel nalévat všeckým po štamprli, vytáhne půlitra a s heslem " tady máte moju nadílku" pichne půlčana pěkně andělom do košíku. Šak čerti majú huby, tož co by sa otravoval se štamprlama či jejich náléváním. Tak snáď včéra tá partyja byla co k čem a obešli to kompletně. Hlavně, aby nemoseli slubovat nekde děckám, že pokáď budú hodné, tož na rok uvidíjja aj Mikuláša, letos jim mosí stačit enom anděl s čertem, jak sa to také už ve Včelarech kdysi stalo. Možná že to ve zdraví přežili aj včelarští sopláci, z lońského mikulášského kúpání smradú v kontajneru by sa v tomto počasí klidně mohla stat aj tradica. Úplně vidím teho Svaloňa a dva Šrómy jak dělajú hahahahihihi a čerti, čerti otevřete, a jak jim potom zmrzl úsměv na rtech, když jim do teho kontajnéra, v kerém byli přechodně ubytovaní, Gořka čmáchl plný kýbl vody. Při vzpomínce na to, jak soplákom lóní zvlhl střelný prach, sa mosím eště včíl smít. A čí to byl nápad s tým kýblem - tož přeca Mikuláša, takové vznešené nápady može mět přeca enom tá bytost nadpozemská...

Dneska po ránu sú tady všeci včetně mě jak spomalený film. Všeci enom mžúrajú očiskama, sú ochrápaní jak Dvořka v hasičárně, enom sa lúšńajú a palúdajú a tým pádem nic nedělajú. Aj mně tu leží kopa spisú a né a né do teho rýpnút. najradši bych to hodil z okna, ale nemožu, protože sídlím v pátém patře a tudíž bych mohl nekoho zabit. Jak vidím počet příspěvkú na diskuzi, všeci sme na tom asi stejně, určitě to dělá to počasí. Kdybych byl doma, tož sa aspoń těším na večer na další z řady skvělých obchúzek, ale nedá sa nic dělat, po řadě ani nevím kolika roků bude bytost nadpozemskú dělat nekdo inačí než já. Enom varování pro mojého nástupce - neplatí tady pravidlo hlavní cesty, je to opačně. To že z dědiny (začíná sa z horního konca) dojdeš na hlavní cestu, eště neznamená, že máš vyhráté. Koncentrace sopláků v okolí Kuchyněk bývá teprú tá správná prověrka mikulášské a čertovské zdatnosti. (andělé sa většinú nenavalíja, takže ty nevzpomínám. A u hlavní cesty teho zas tak málo nebude. Krom teho, že sa řerti majú stavit u Vlasatíkú pro Kubíčka, lebo už lóní bylo pozdě, je řada domú, v kerých by pomáli děcko ani nečekal. AS nezapomnět zajít ke Blahom do Bilovic (nemyslím Rosťu a Laďu, ale Katku, Jirku a Dominika (nemyslím Haška, ale Blahu)) Ale nedá sa nic dělat, bytost nadpozemská mosí vydržat aj kdyby sa nechumelilo, jako že sa letos asi nebude. A tady je další zádrhel - když je zamrzlé či eště lépe zasněžené, može sa z hrázky zkúlnút aj mikuláš s andělama, jak sa to už také kdysi stalo, ale dneska majú túto výsadu enom čerti. Zasej ale néni hrázka jak hrázka. Skúlnút sa totiž pod Lubánkovým jak kdysi na luce Toňa Došlú také nénni žádná paráda, v hospodě sa totiž z teho bahna utvoří pekelný smrad, aj když to by sa u čertú dalo pochopit. Tož Vám teda přeju hodně úspěchů, nic ani nikoho nekde nezapomeňte a kdyby neco, v pohotovosti je Laďa Blahú a jeho čertovský transportní prostředek, tak sa snažte, ať je do hříchú co psat!

ale zpátky k sobotě. Probudil mě zvuk cirkulárky, ó jak charakteristický pro sobotní rána ve Včelarech. Chvílu sem si byl aj zařezat, abych nevypadl ze cviku, ale potom sem měl na starosti důležitější věci. Byl sem totiž tá bytost nadpozemská. Nebyt toho, že sa jede po dědině na vozi, takže si člověk řipadá jak honóra nebo jak u odvodu, nejradši bych sa na to asi vyprdl, ale včíl su ten zastupitel tož co už. Jara Manclú sa do mě marně snažil vklomit štamprlu, augmentin mě držal na uzdě tak jak Jara svoje kobylky. Z celého nadělování v parku byla nejlepší asi klobáska v zasedačce a zaslúžená orosená odměna u kozla. Tam sme s Gořkú kuli také pikle na večer. Protože nám vypadli klasický kreslíř, mosel zaskočit jeho brácha s uměleckým ménem Eduant Francimor. Geny sú geny, já s Gořkú sme si zase vzpomněli na mládí a četbu abc mladých technikú a přírodovědcú a jali sa podlepovat a vystřihovat falešného soba. Gořka asi vyšel ze cviku, neboť chudákovi utrhl ucho a potom ho přilepil uplně na jinú část hlavy. chudák falešný sobík... nakonec sa dílo povedlo a trčaly mu parůžky tak jak měly. Povédl sa aj herce, aj když surin o tom měl své mínění a prosazoval svojého favorita. Tož ale dopadlo to jak to dopadlo, šak si všeci určitě z dozvukú pamatujete víc než já, a nebo aspoń si to pamatujete nejak barevněj, já sem to všecko totiž viděl střízlivýma očima...

Už seem čtyry noci, doma nenocoval.... Já si spíš připadám, jak kdybych nenocovál vůbec. Očiska sa mně furt slepujú k sobě a vypadá to, že dám čelo na klávesnicu. a to sa mně včéra večer nechtělo usnút, ten můj organismus je asi úplně střelený. Šak jaký pán... V práci sa mně všeci smějú, že už mě na hody nepustíja, že ssem jistě chrápal nekde na mezi (nevím tak s kým) a že to mám od teho. Řekl bych jim, ať si to idú na rok zkusit, ale to by bylo přesobované, jak sa říká, dobrého stačí málo. Ale na druhú stranu, dozvuky byly také povedené a zas tak málo toho nebylo. Burčáci hráli klasicky až do konca, Včelaran sa naučil nové pásmo (jak sme poznali při bílovských, když sa tam jacísi třé trúbé snažili naporúčat naučené scénáře, čemuž sme ale rychle zatrhli tipec). Celým večerem sa nesly sobí variace, za nejpovedenější považuju "tam z pod Javoriny, z té sobí obory, tam si dívča namluvím). Vypitá flaša byla vcelku vypitá, aj nekeří uvaděči vypadali, že ze školy cosi už zapomněli, hlavně čtení. Naštěstí číst nezapomněl starosta, kerý vypadal, že sa do Včelar bude náramně hodit a že je tam načisto spokojený. Mosím sa přiznat, že jeho forma mě celkem překvapila. Překvapil aj Stańa Dostálkú, můj bratranec, když po jeho oblíbené písničce o sokolovi vybafl na našeho tatu "strýcu, kdybys byl baba, tož si s tebú idu zatančit" Nakonec mosel vzít za vděk s tanečkem s nekým jiným, ale aj tak vypadal načisto spokojeně. Tak jak byl spokojený Stańa, o to méň byl spokojený jeho šofér, skoro by sa dalo řéct, že byl vzteklý jak čert, možná proto, že měl dělat ráno v kostele mikuláša. Původně farář sice volal k nám, ale byl odkázaný do patřičných mezí a pozvaný na dozvuky. Aj tak by mu mělo stačit, kdo šel za anděle, protože oba vypadali chutně, z toho ten větší byl asi větnamec, protože takové oči majú enom tam. tetky v kostele dneska idú určitě k Jurovi, aby ich poslal k očařovi, protože viděly anděla, ale cítily čerta. Co vidíte vy nevím, hlavní je, co cítíte...

Tož je to tady, první nemocný sob, žeby sobí chřipka, chemický vzorec OH2? Tož to má blbé, lesti ho utratíja, tož ten salám bych nechtěl. ale možu doporučit zapíjat, zapíjat, zapíjat. Nepomože to, ale oddálí to kleknutí aspoň o pár dní. Jak sa furt válu, pomáli člověk nemá psat o tom co zažívá, nebo´t nic nezažívá. A počítat, kolik debilit sa vleze do jednoho televizního kanálu za deń sa mně také moc ¨nechce. Aj když třeba taký Bořek stavitel, to je také poctivý týpek, takový pracant a dycky sa před zápasem hecujú. "Dokážeme to? Dokážeme" akorát jim tam dycky neco vymamlasí fešák strašák, co sa menuje Hugo. Dycky neco vyvede, asi viděli bílovský předobraz. dělá tam to samé, co Trautenberk Krakonošovi, Pat Matovi, Bobek Bobovi, Škuban Katuši, Krkovička, řezník, kupec a sedlák v jedné osobě starém dědovi nebo Mat Patovi, šak víte, jak to na světě chodí. nekdo mosí byt kladná postava a nekdo mosí dělat aj teho falešného soba. furt je to prd proti falešným zahradníkom, jaké měli na Slovensku, to majú za to, že do zemi lákajú ty zahraniční investory. protože co vyvedli ti třé rakušái, to si asi za rámeček nedajú. Věděl sem, že Žitný ostrov a tam kolem je úrodná zem, ale že až tak sem nevěděl. Vypěstovat 5000 malých skunkú ve dvúch kravínoch a sklúzat ich co 50 dbní, to je aspoň vrchol agrotechniky. Eště že nám stačí, že enom chlámem, aj když, kdyby zavřeli tak velikú pálenicu, asi by nám také chyběla. Každopádně nejezděte na Slovansko minimálně do Vánoc, protože tam chvílu budú mět trošku zhulené policajty. šak neokoštuj, když napálili druzí... My ale ostanem u tej gořalky, potažmo vínečka, zitra idu k Jurivi na kontrólu, tož držte palečky, ať mně eště neco nezakáže či nenakáže...

Tož dneska už je mně jaksi lepší, tak Vás přeca nenechám bez deníčku, eště by ste mně nadávali, že u Vás vypěstuju závislost a potom Vás nechám v apsťáku. Aj když jak tak čtu debatní krúžek, tak zatýmco já su na posledním a div netrénuju, jak sa leze na máry, nekeré, keré nebudu menovat, protože mám o nich zakázané psat, asi zkúšajú, jak to ten Pajis dycky tych čtrnáct dní može vydržat v kusi. a tak zatýmco já mám tuhý absťák a aj když bych si dal aspoń teho lahvońa nemožu, protože strýc Augmentin sa s ním tuze nemá rád, nekdo eště furt može. a to je dobře, protože nejsme, teda vlastně nejste, žádné padavky. dycky když sa mně otevře seznam, vykúknú na mě ti kluci sobovi a já tady mosínm na monitor udělat huš huš huš huš. Aj když kdybych to před hodama udělal aj na bacile, udělal bych lepší, ale kdo mohl vědět, že ty bacile nebudú falešné. Aspoň že neplatilo heslo, Když bacile, tož pro všecky. Dneska sem poslal Antoška do hasičárny pro pár věcí, keré sme tam v pátek odnesli a keré už stařence citelně začínajú chybět. Antoška prej překvapilo, že od hasičárny byly vráta asi celú dobu od neděle otevříté. Mě to nepřekvapilo vúbec, buď sa na to zapomnělo, nebo sa prostě nekdo zapomněl a po úklidu sa tam zamkl, no a než jít oknem, tož to radši ze zadku. Hlavně pokáď si toho nevšimli třeba kluci Šipkovi, včíl už by sme na ně pozdě dělali huš huš. A eště sa stává jedna věc tradicú. zatímco lóní sem měl montérkovú blúzu celé hody za rohem v búdě (lóní dokonce aj s vaťákem, kerý potom Gořkovi poslúžil jako spacák, letos sem si Barumku (ona sa moja blúza totiž aj menuje, bývaly najvětš¨í kamošky s nebožkú Zenzulkú nechál celé hody na věšáku v hospodě. prozměnu tak jak lóní, zas aj s mobilem. Ale všecko sa našlo, on by totiž takového staříka už ani nikdo nechtěl a o Barumku sem sa v životě nebál. a eště závěrečná perlička, k největší újmě došla Krystýnka Knapova, neboť má ruku v gypsu následkëm takřka neuvěřitelného zranění. Při palicové ju zalehl největší korba chasy, Svaloň...

Už chápu, proč sú blogy, když nekdo nemože spat, tak o tom píše.Ovečky už byly na táláku aj na zeleném mostě, už sem si vzpomněl aj na celé hody, aj na to, na co bych vzpomínat nemosel, ale furt eště nespím. Aj kaplička už má splněné, klekání odbylo, tata už šel poklúzat a všeci normální lidi už stávajú do práce, enom já eště nespím. Co také možu čekat, naučil sem tělo, že spánek je zbytečný a včíl bych chtěl, aby sa přeučilo. Je to stejné jak s Jarú Vojáčkovým. sa mně to´tkaj svěříl, že sa mu málem u čtení tychto stránek zadávily obě dvě děcka aj s maminú. Čem sa diví, šak ich neměl učit číst, včíl už to asi nezapomenú. Uplně vidím teho Jaru, jak má zaprskaný monitor, Jarku, aspoń to po sobě opucuj, ať to nemosí dělat tvoja. Eště sem vám nenapsal o včerajšku, tož z kama začat. spánek mě včéra eště bavil, ale když došel Gořka a šestek s nabídkú, že idú na centrálu, neodolal sem. v dobrém dni s kurýrem byl tak debilní článek, že sme si kompletně mysleli, že nehrabe enom nám, ale aj ostatním. Prohlásit o Surinovi, že je to hodová rarita, na to mosí fakt člověk vystudovat. To eště asi neviděli našého tatu. Když nám po cestě začal hrát rozhlas Kapelo, polku hraj, to sme šli do kolen všeci třé. Do kolen šel aj Jura Lapčíkú, když mě viděl. Začal sám od sebe vypisovat neschopenku, ani sa mě neptal,. co mně je. bylo mně to blbé, ale mosel sem ho poprosit, aby sa mně aspoň podíval do krku a napsal mně na to nejaké prášky, bylo mně totiž jasné, že když poprosím, tak je schopný mně napsat aj poukaz ke hrobařovi. otevřél sem hubu a udělál krásné ééééééééééé, jak řekl Gořka, je to třeba ocenit, protože kdokoli jiný by sa v ten moment mosel poblut. Jura to ustál a aj si do krku posvítil. Jeho diagnózu mosím doslova ocitovat: "Kurva, to je hnus"! Potom odpověz stařence, co ti řekli u doktora...

jak hodová neděla. tentokrát sem si nemosel před kostelem vyptávat lahváča, abych sa mohl vyblut (tak jak lóni). Aj když celá řada krojovaných by ani tentokrát neodmítla, já sem mezi něma nebyl. (prej sa stávajú aj zázraky) Obchúzka byla dlúhá, ale zvládnutá, dokonce aj jura Dvořákú to dokázal obejít, aj kodyž sem mu to na Chmelnici nic moc nevěřil. Už mě to ale zase bere, půjdem spat. dáme tom tečku, když sem šel od děvčice, o keré mám zakázané psat, předjel mě autobus. První sem si myslel, že je 22.40, protože takto jezdívám přeca z Prahy, ale protože lidi spíš nasedali jak vysedali, asi to neřídil stýc Čumíčkú. Začali zvónit zvony, to sem si zasej myslel, že je o nejakého včelarskéhop občana měňej, ale potom mě bliklo, že klékání zvóní o pěti ráno, a tö bez ohledu na to, lesti je v pondělí po hodech. prokázal sem aj ten skutek milosrdenství, zašel sem do hasičárny a hodil si na ramena Šesteka, tam bylo celkem zima a člověk nemá po hodech chodit spat sám. Včíl už ale idu, už je čas na to, aby augmentin mohl začat fungovat...

aj co je mně po ňěj.. smát sme sa začili už doma, protože vidět Antoša a jeho prdel v kroji, to byl obrázek, kerý a ni Ivan Křemečkú nenakreslí... Tata sice sa to snažil zachránit tvrzéním, že ty gatě snáď budú po Štěpkovi, ale u vím, že sa nemá všeckému věřit. Systém padajícího hovna mě zasáhl hned před kostelem, nechápu, proč to nemohl číst třeba pamětník, šak stál enom o metr vedle. Kaplan naštěstí nentokrát neřekl žádnú velikú debilitu, takže u oběda nebylo o čam dikutovat. Aj když sem si vlastně uvědomil, kdy já sem byl naposledy u oběda? Asi ve čtrvrtek u tych Dandů. Ramě sem v pátek napsal do říkání, že svítí slunéčko na nebi, nevím proč sem to dělál, ale věřil sem ´Taťáně míkovéj. Naštestí to zvládla perfektně, moc jí týmto děkuju, byli to na to, že měla za stárka karotku, dobří stárci. Večer mě nastartovala teta Jarka sděléním, že je poslední bedna červeného. Pomyslél sem si, tož faň asi šmakuje včšeckým jak mně, ale realita byla poněkud jiná. Kluky při stáčání nenapadlo mrknút pod regál a nebylo jim vúbec divné, že chlpú enom bílé. Šak to znáte, firma nabere blbcú.... na druhú stranu, náš Sranda má další dovednost, protože sám uznál, že v půl deváté na zábavě víno eště nestáčal. Co máš z toho, Václave, já také né. Potom režisér asi přehodil nejaký cuplík a začál to zrychlovat, sice si všecko (skoro) pamatuju, ale zábava uběhla velice rychle. Karotka sice tvrdí, že sem byl aj celkem napitý, ale na hody je to loepší jak mět angínu

Už mně milá,nakázala, co to píšu, šak o ní mám zakázané psat. Tož měl sem na starosti managment na sále a tak. Abych sa nenudil, Gořka mně večer oznámil, že mám tu čest obstarat krušpánek. Myslel sem, že si dělá prdel, ale né. Dělat právo ze smrkového chvójí sem neviděl ani v Kněžpoli, takže sem mosel hodně dělat medvídku mysli, ale naakonec sme měli co na to právo plantat. Nejlepší zážitek asi hodil pan stárek, který mně volal, že u Čechmánkú nemožú najít šedesátky hřebíky. Když sem mu poradil, ať ich zajedú kúpit, málem by mě byl svatořečil, protože to ho prý nenapadlo. Chytrému napověz, po telefoně tam stejně nedokopneš. Co si budem povídat, už v ten pátek sem si byl jistý, že tam tá angína je, ale běžte s tým k doktorovi, eště by vám neco nakázal či zakázal

Aspoň na mě nikdo nedělá žádné falešné úú, su online sám a asi chvílu¨eště budu, ale už poďme na to, začíná to vypadat jak blog a měl by to byt autentický a historický zápis, ať sa má generace sopláků po nás čem smát...Sranda začala už ve čtvrtek, v mojej práci sa otevírala rekonstrukce baráku, přijela paní ministryněatd. nevím proč, ale jak na potvoru sa pokazily oba dva výtahy, asi aby p. ministryně viděla, že sa dá chodit aj pěšky. Do pátého patra to néni zrovna ono, ale ředitel by byl asi vzteklý, kdybych úřadoval u Dandú (hospoda naproti) Po obědě sem sa stavil v tipsportu (u Dostálkú momentálně oblíbená zábava) abych tam nafičel uefu, kerú kromě sparty stejně nevím, jak dopadla. Kdybych čubrněl tak jak před týdněm Gořka,nezlobil bych sa, ale záchody padajú enom na posraného... V Tipsportu byl šohaj ze španěl, vypadal skoro jak jeden ze klukú šipkových a pražská baruna sa s ním nemohla domlúvit. pajík největší a¨ngličtinář šel pomoct. výhru a prohru sem dokázal, ale jak sa řekne neprohra hostú, sme sa asi ve škole neučili. po značné námaze mně řekl kluk španělský, lesti su blbý, že s takýma žebrákama přeca nemože Sevilla prohrát, tak co na to vúbec v čechách píšů kurz. Eště lepší paráda sa povédla ve vlaku, v Přerově sa tom odpojujú vagóny, tak sem si také přestúpil. Jak sa vyjelo, první šla na záchod jedna cérka. po ní hned druhá a už sem sa začal smát, z kupé kde seděly tyto cérky vylézla jakási babka a stúpla si do fronty, obměna, vylézl šohaj a jak kdyby sa nechumelilo předběhl před tú tetku. Tá na něho začala šklébit, co je to za způsoby, lesti sa normální důchodce nemože ani vychcat. Eště nejsu dúchodce, ale myslel sem, že sa snáď poseru...

Možná sa divíte, šak já také. na ten čas sa moc nedivajte, spinká máma, spí táta, aj Goryša, Antoša a pepina či Vaška bych včílka asi těžko budil. Jediný Pajík je už hore a né a né zabrat. Zkurvený biorytmus.....

Tak už sa to blíží, eště dvakrát sa trochu vyspíme a už sa nevyspíme vúbec. Nekeří sú z teho, co nás čeká, ospalí už včíl a nekeré už možná aj bolí hlava nebo neco jiného. enom připomenu, že zitra už tady nebudu. né že bych plánoval dat kožu, to možná až jak mně bude ráno po hodech, ale zitra už budu chystat na sále atd a poněvadž nevlastním žádný mucholaptop nebo neco podobného, tak další díl čekajte až v úterý. Aj když autor bude vypadat eště horší jak na obrázku, tak to zkusím. Včéra sa mě snažila vedoucí nahnat na to školéné, ale řekl sem, že mám inačí povinnosti, starosti a radosti, keré mně ostatní možú enom závidět. podívala sa na mě soucitně, jak kdybych měl jít rodit, tož su zvědavý, co ty naše hody budú za porod. Ale zpátky k včerajšku - jak už sem sa tady zmiňoval při památných kněžpolských hodech sem si zničil svoje krásné a památné, jak říkala děvčica, o keré mám zakázané psat, hnusné a historické, boty. Bylo potřeba kúpit nové, ale furt sa to odkládalo, až včéra si Pajík řekl, mosíš, néni možné ani deň čekat. tož sem vyrazil na nákupy, sami víte, jak to miluju. Nejradši bych dal zadání nejaké babě, kerú to baví, a poslal ju kúpit pěkné boty číslo 45. Jak sa ukázalo, je to nešťastné číslo. Měl sem jedny botky vyhlédlé v prodejně kde prodávajú asi boty pro lidi, nebo´t sa menuje Humanic. asi majú aj zvířecí pobočku Animalic, ale tú sem eště neviděl. Tož sem si vytahl ty botky, aj kolem mě pobíhala taková cérka jakdyž ve firemních montérkách. Vyzuju sa a děvčica měla rázem jiného zákazníka na vyřízení. Ani sa jí nedivím, ono noha celý úřední deň zavřítá v botě, to je jak když motorkář přejede v srpnu třikrát tam a zpátky buchlovské hory a přežije. přežila to aj tá prodavačka, ale pro jistotu odstúpila k tom inačím zákazníkovi. Enomže 44 byla jakási malá a 46 už zas vypadala, že kdybych tančil ve Včelarech v KD, tož su pořád jednú nohú v hospodě, což by sa děvčici, o keré mám zakázané psat, určitě nelúbilo. Protože sa ve skladě nepodařilo najít požadovanú velikost, bylo jasné, že Humanic nebude mět nic. Kór když mně cérka naznačila, možná v jiném obchodě, tož sem si pomyslel, co jí na mně nevoní a šel sem nasraný, že nebude zase nic na metro. cestú sem potkal jakýsi skopčáský obchod, co vlastní synovec teho esesáka, jak ho tahlůi z téj argentiny. Tož sem tam vlézl a normálně sem tam viděl neco, co by sa na mojej noze dalo aj nosit. bylo tam dokonce napsané SLEVA to jistě úproto, že sa jednalo o kvalitní boty, o keré má každý zájem a toto sú poslední a tak sa jich chcú zbavit, aby mohli prodat aj ty šmejdovské. Tož sem si jich zkusil, zavońal sem panu Daichmanovi, kerý si u teho jistě vzpomněl na strýca, nožka padla na botku a botka na nožku a tak sem s vítězným úsměvem zamířil k pokladně. Děvčica zasej ve firemní kombinéze projížďala moju kreditku, ale furt nic. asi tá německá dokonalost poźnala, že už nejsu student, takže nemám právo platit kartú studentjunior. Tož sem vysolil šišky a šel sem. Ale su spokojený, zasej chvílu sa s nákupama nemosím otravovat

Jak sa tak dívám na ty diskusní příspěvky, mosím sa občas aj zasmít, nekdy aj zakrútit hlavú. každý si věří na to jak to obejde a už předem sa směje druhým, keří budú za trúby a neobejdú to. Já sa mosím přiznat, že aj když idu podeváté, já bych si nikdy tak jistý nebýl a kór letos. Obešel sem sice dycky pokaždé, ale jednú sa mně to málem nepovédlo a chasu a muziku sem dohnal až na samém konci dědiny, ale přeca. je to sice už dávno, tak dávno, že většina z Vás tehdá eště táhala hodového kačera, ale co si pamatuju úplně přesně bylo to, že sa tehdá také šlo od Bílovic. Vydržaly enom nejodolnější kusy a abstinenti, takže pomáli nikdo. Hlavně nedělajte chybu, kerú sem tehdy udělal já a sice že sem si šel nachvilku lehnút po nedělní obchúzce. Eště že mám ty mladší bratry, keří když možú neco staršákovi dat vyžrat a slova maminky: " za hodinu vzbudit za každú cenu" si vyložili tak, že za každú cenu je plným kýblem vody. Mosím ale uznat, že to funguje, než sem sice pochopil, co sa děje a pokusil sa aspoń jednoho chytit a řádně ztrestat, už sem byl v rámci možností probraný tak akorát (enom upozorním, to mladší byli Antoš a Pepek, Vašek tehdá neutáhl ani toho kačera). Na sále sem jednoduchým počtem zjistil, že nejsu zdaleka poslední, leč celú řadu krojovaných, keré sem ten moment neviděl, už sem večer neviděl, protože vúbec nedošli. Nejlepší z krojovaných byli Joza a Ula, což jak sa mě potvrdilo aj pozdější ročníky bylo jejich taktikú co nejrychlej sa k nekom vevalit na besedu. Jak sem si ověřil, jejich duch kráčá v chase dalej a o nekerých si tipuju, že sa ich letos budú snažit napodobovat. Holt máme každý svoje vzory. Ale abych vás enom nestrašil, před chvílú mně došel mail, že sa koná školéní o veřejných zakázkách. Říkám si super, tož to idu, to sa bude v životě dycky hodit. Potom sem sa podíval na datum a zjistil sem, že na ministerstvu mě tentokrát neuvidíja. v pondělí 27. listopadu bude mět veřejnú zakázku tak akorát Bačík, kerý bude mět za úkol pozbírat po dědině spící ožralé krojované, tak bacha, ať mu nekdo nepřiděláváte prácu, víte dobře, že je na ňu občas aj alergický. A nakonec jednu historku pro zasmání. jeden šohaj, tam od našeho konca už sa v nedělu moc necítil a tak sa vydal z Bílovic dom. Bohužel bylo eště světlo a tak sa vydal kolem potoka, což sa mu stalo osudným a ostudným. Bylo to zrovna v době, kdy lúku nikdo nesékl a cestu žádný neudržoval. z vyprávění našeho Pepka, kerý šohaja potkal, ho dotyčný ani nepoznal, ani nepozdravil. Možná si s ním chtěl hrát na vojáky, protože sa snažil střídavě maskovat v trávě, dycky po pár ujítých metrech sa do ní na chviličku skovál. Dóm došel zasraný jak jetel, dostal po čuni a na hody už víckrát nešel. Takže mládeži, bacha na gořalku a na vlkyplky!!!

Dneskaj sa to v práci jaksi rozjelo, už od včerajška sa na mě všecko valí, furt nekdo neco potřebuje a tak podobně. Dneska po ránu to rozparádil ředitel, kerý si vymyslel, že mu pomožú všeci chlapi se stěhováním. Akorát si vzpomněl moc brzo, eště sem neměl ani napsaný deník, ani vypité (kafé). navíc sa sem navršily jekési odvolačky a podobné problémy, takže su prácú načisto zavalený. A možu potvrdit, že to už je lepší byt v práci navalený jak prácú zavalený. Uvidíme, jak na tom budu za týdeń túto dobú, sám sa nechám překvapit. Ale včéra sem vám slúbil zážitky z neděle, tož poďme na to. Vcelku bez úproblémú sme sa s Gořkú prošli po lúkách do kostelíka, nebylo sice KK ale GK, no ale co už. Sám sem byl stejně nejvíc zvědavý na ohlášky, na kolik je v nedělu tá tento, jakdyž mša a potom aj obchúzka. Do ohlášek byla ale daleká doba a navíc sem od jistéj doby v žebračce osamněl, neboť Gořku to jaksi omrzalo. Bylo nutné najít si jiného kamaráda. padl mně do oka jeden šikovný šohaj, kerý furt pobíhal po žebračce a na všecky ukazoval svoje obzvláště vyvinuté škraňe. Samozřejmě sem sa na něho také usmíl, což mně okamžitě oplatíl. Bylo vidět že mamička už je z něho poněkud utáhaná, tož sem si řekl, že o dobrých skutkoch néni nutné mudrovat, ty je potřeba dělat. Tož sem si hodíl šohaja na ruky a´chodil sem s ním po žebračce, podívat sa na nástěnky a strýce co sedíja na lavce a tak. Akorát sem nepostřehl, že už sa chýlí mša ke konci, sice sem čul cosi o hodové mši na 10 a jakémsi překvapéní, ale nejak sem sa starál o teho mojého svěřenca. Naráz sa kolem nás začali plantat ostatní soplivci a šli si smětrem k farářovi - aha, asi pro křížek. Co včíl, k mamce daleko, byla na druhé straně žebračky, tož sme na sebe s mamkú aj s malým mrkli, nahodili škraně a šli. Křížek pro děcko je totiž po mši skoro tak dúležitý jek je pro ostarky cukrárna. Cestú sem nahazoval škraně všeckým okolo, nevím co bylo tak srandovní, jak kdyby lidi eště nikdy neviděli Pajiska s děckem.Všecko klaplo tak jak mělo, odevzdal sem mladého, mamka poděkovala a já sem mohl jít s klidným srdcem za odměnu do cukrárny. A včíl už zasej idu dělat, tož sa všeci mějte, ať už to čtete doma, v práci nebo ve škole.

sobota před hodama je odjakživa vyhrazená na cestu do lesa nadýchat sa čerstvého vzduchu. Na 17 párú krojovaných´účast 15 šohajú néni nejhorším výsledkem. Když sa ide do lesa, v nečem sa mosí nést svačina, obušek aj občerstvéní, dumali sme nad tým, jak to udělat, aby věci pro tři mohl nést jeden. Udělal sem medvídku mysli a ze systému mně vypadlo, že nejlepší pro začátečníka, který ide poprvní, bude školní aktovka, zašel sem do šatny, trochu ju oprášil a aj když sa antošek bránil, neměl na vybranú. Bylo jasné že v soutěži o nejoriginálnější honcovačku na chvójí nemože mět konkurenci, zvlášť když sa v cukrárně zjistilo, že aktovka byla kdysi stárkova. Po občerstvovací zastávce u Kamilú sme sa dostali do rajónu, kde sme rozbili základní tábor. Po poučení o bezpečnosti práce, taktické a strategické poradě sme vypustili mužstvo. tým hajných ve složení Já, Gořka a Surin sa vydal na obchúzku revíru. eště sme to ani neobešli a už za nama doběhl Nemrava, že sa jeho březolupský kolega usekl. My sme mu řekli, že jáko vtip je to docela dobré, akorát že mohl počkat eště púl hodiny, šak sa teprú škrábú na strom, tož jak by sa mohli tak brzo useknút. Když došel Peťa Bernatíkú a ukázal malíček, bylo jasné, že možné to je. vpomněl sem si na přísloví "Firma nabere blbcú a já s něma potom mosím dělat", ale bylo to prd platné moselo sa jít na ošetřéní, jak ináč než ke kamilom. Jako zdravotní doprovod sa sám vybral Surin, asi proto, abysme si s gořkú po hodině mohli řéct,že sme tam posleli toho pravého. Jinak zbytek mužstva sa celkem snažil, z toho Pamětník sa snažil až moc a z jednoho stromu shodíl asi 97% haluzí, což jak známo narozdíl od bonsaje smrku moc neprospěje. Když už sa hromada začala jevit jako dostačující, udělal sa oheň a začalo sa pit a zpívat. Mezitím sa vrátili dva maródi, vypadalo to, že narkózu dostali oba. Surin začal vymýšlat sútěž o najlepší salto do chvójí, což sa také snažil předvést. poté co sa zastavil o nejbližší smrček, bylo jasné že mosím vymyslet neco lepšího a bezpečnějšího. vytáhl sem dva nápla´tky a vyhlásil sútěz o nejrachlejší přeseknutí na tři díly. Jako první sa přihlásil Dvořka a Svaloň. Svaloň udělal čest svojej přezdívcce a zatrtýco sa dvořka mordoval, svaloň sa dakrát raozmáchl a byl vítěz, jeho kláda byla totiž asi o poznání ztrochbnivělejší. v dalším kole ho ale porazil Andrýs, a Andrýsovým vy\zyvatelem sa stal sám stárek. vzal to poctivě, vyslékl sa do půl pásu a začal poskakovat jak tajtrlík. Na otzku reportéra Gořky co by chtěl vzkázat souúpeřovi Karotka zařval " Sežeru jeho srdce", asi byl duchem pořád na zabijačce. boj byl napínavý a možná by došlo aj na to srdce, nakonec ale Karotka zvítězil a ukázal, kdo je tady šéf. v tom sa ozval zuvuk traktóru, Ota byl tady. Zachránil tým Vlastu nebo Kamču, protože do dalšího souboja sa chystali Gořka a Surin. jak známo s useknutýma prstama na noze sa dost špatně tancuje. Nakonec sme navštívili aj stárku a nejsilnější kusy sa dokonce objevili aj na zkúšce. Hlavně že sú všeci živí a zdraví, o neděli Vám povím až zitra, chcú tady po mně, abych konečně neco začal aj dělat

nadešel den sváteční, den zabijačky. začalo sa klasicky, řevem "Barani stávajte, voda už vře" tak jak dycky sme sa navzájem smáli, kdo vypadá po včerajšku jako největší vykalenec a vyběhli sme na dvúr, abysme to zahájili krátkú vzpomínkú na všecky zemřelé prasátka. protože kmucháček doslal 2 dni před zabijačkú ledvinový záchvat a Gořka si sám na hrocha nejak moc nevěřil, pozvali sme odborníky na slovo vzaté, sourozenecké duo Pepu a Rudu Dostálkovy, do kuchyně navíc děvčicu, o keré mám zakázané psat. Já a tata sme šli pro hrošíka do chlévka uvázat ho pěkně za přední nohu a vevést ho ven. to první sa nám podařilo na výbornú, to druhé na zcela nedostatečnú. Hrošík a prasátko totiž k sobě asi zahořali velikú tajnú láskú. Proto ich nebylo možné od sebe odtrhnút, pořád si do sebe ťukali rypákama a né a né aby hrošík vykročil přes práh. Nepomohlo přemlúvání, že v kotli a jitzrnicách mu bude dobře a opravdu sa mu uleví, že nastane naprostá fyzická a psychická rovnováha aj u něho aj u nás. Jako první ztratil psychickú rovnováhu Ruda, kerý nýám došel do chlévka pomoc s jakúsi deskú, jakože na vytlačéní, my sme sa zapřeli, hrošík sa také zapřél a výsledek ostál pořád úspěšný pro čtyřnohé zvířátka. dalším nápadem byl koš na hlavu a na cúfačku, hrošik zavrtěl hlavú na znamení nesouhlasu a z košíku byly rázem třísky na podpal. To už rozhodilo rovnováhu aj Pepovi, donésl druhý provaz a uvázal druhú přední nohu a hrála sa přetahovaná. hráli sme trošku nefér, dvá tahli a já sem eště vytláčal Hrošíka za prdel. Šlo to pomáli ale jistě. Mysleli sme si, že venku ze chlévka sa postaví na zadní, ale ten zmetk si na ně lehl a táhli sme ho na smyka po betóně. Asi nám chtěl ušětřit prácu s odchlupením báchora, ináč si to nedovedu vysvětlit. Asi ho to velice bavilo, protože si u toho aj veselo zpíval.´Spíš jak Hrocha málem jeblo nás, Ruda si zapomněl vytáhnút pojistku na střílačce, takže mačkal asi 5x naprázdno, než mu Pepa poradilk, že pokáď si chce vystřelit, mosí najprv odjistit. Nakonec sa ale podařilo dat hrošíkovi takovú narkózu, že sa z teho neprobudil ani v jelitách. a nakonec si zazpívali aj všeci ostatní, šak co by to bylo za zabijačku, aby u nás nebylo veselo.

Zlatým hřebem večera byla návštěva hokejového zápasu svobodní ženatí. byla to moja letošní premiéra a bylo to znat. Při nastupování sem si zapomněl obléct dres, takže sem v modré mikině vypadal jak házenkář a hlavně že idu hrát za ženaté, kór když sem sa se zápisným stramral na jejich lavičku. Prvních 5 střídání sem myslel, že dám kožu, srdéčkosem měl chvílu v ga´tách a chvílu v krku a dech sem chytal asi jak mladý Kačeńák při derby s Topolnú. nakonec sem sa ale nejak chytil, a začal dělat před jarú to co umím a sice pěkný brajgl. Když sem asi napopáté protlačil puk přes něho do branky, abych za minutu nahral z pozabranky tak, že si Jara myslel, že puk je eště nekde na za brankú, načež ho z omylu vyvedlo konstatování "Už ti tam zase cosi spadlo" Jarovo nadšení neznalo mezí. slova "zabijte už nekdo teho pokřiveného hajzla!" málem vyplnil Mira Grygarú, který sa s tým v dalším souboji moc nepáral a vypadal fakt nato, že by mě rád zbavil když né puku aspoň žívota. sdnažil sem sa mu přetáhnút dres, ale moc mně ro nešlo, nakonc sa mně podařilo aspoň zalehnút Jaru, který mnně nepřestával po zádech mlátit vyrážečkú, asi mně jich chtěl narovnat. moja největší chvilka ale přišla v poslední minutě za nerozhodného stavu 7:7. Ujeli sme dva sami na Jaru, já sem kolegu samohýla enom stínovál, on si ale přál abych rozhodl já a tak puk nechál pro mně zasebú. Provédl to parádně, překvapíl Jaru, ale aj mně. Puk, který náš Václav uklúzal pod víko už od svojích pěti rokú sem jaksi debilně netrefil, takže udělal 4 divné rotace, spadl Jarovi na rameno a odkotúlal sa vedle tyčky. v ten moment ledaři otevřeli vráta a bylo po zápase. konečně sem pochopil co znamená čumět jak puk, protož dovčilšku nechápu jak sem to mohl nedat. vystihl to Pecan tomečkú v hospodě, když řekl, Eště žes to nedal, kdo by ťa celý večer poslúchal. Takže už je jasné co je pro ženaté nejdúležitější: Néni dúležité zvítězit, ale nemoset poslúchat Pajiska v hospodě!!!!

Vezneme to popřádku, takže od čtvrtka. Aj když bych měl zmínit aj středeční cestování, poprvní v životě sa mně podařilo předjet pendolíno obyčejným expresem. Dúvodem předjetí byla technická závada na trati, ale já si spíš myslím, že nekde zapomněli utáhnút šrúbek a vláček sa trochu rosypal, škoda že sem neviděl ty nasrané manažery z ostravy jak to tlačíja aspoň do najbližší stanice v které je aspoń nádražní hospoda, protože co jiného može člověk dělat, když je to rozbité a pokažené. Ve čtvrtek sa celý den furt neco chystalo a rychtovalo. zpestřebním byla návštěva pohřebu tetičky z maminčinéj strany. nevím koho to napadlo, ale svěřili mně čtení. To ostatní napadlo Šulu, když řekl "Obleč sa!" myslel sem´, že sa mám nejak upravit, on ale myslel, jako že mám jít ministrovat. Marně sem přemýšlál, kdy sem neco poodobného dělál naposledy, nakonec mně došlo, že naposledy sem nedělal ministranta ale farářa u nás na fašanku. Byla to taková obnovená premiéra, ale žádném dejeavu, spíš Pajisek ministrant revival. Kdyš sem napotřetí pichal levú ruku do pravého rukávu, kaplan enom spráskl rukama, asi sa chtěl intenzivně pomodlit. Byl to pohřeb ale chtělo sa mně aj trochu smát a největší radost z toho měl náš nejmladší, který ministroval se mnú a já sem ho jako služebně staršího mosél poslúchat, což mu přišlo po dlúhé době zcela jistě nejzábavnější. Já sem mu zábavu oplatil po pohřebě, když sme chystali kotel na zabijačku. Najprv sem sa mu vysmál, že neví co je dvoják a potom, když stál na dvojáku a přidělával komín k plotu (samozřejmě drátem, čím jiným) pro svoje pobavení sem pod záminkú prověrky komína zapálil starú hadru a pichl ju tam. Smrad to byl opravdu intenzivní a navíc stúpal správgným směrem, srandovi přímo pod nos, na což si sice ztěžoval ale marně. zastal sa ho jedině tata, kerý řekl cosi o tom, že sme dvá blbci.