Jdi na obsah Jdi na menu
 


Obrazek

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

A koštujeme

(Pajis, 8. 1. 2007 11:32)

Prvních pár lednových dní přeskočím, beztak to bylo tamové ospalé a nealkoholické, zážitky sa tak jaksi Pajíkovi vyhýbaly, takže tam néni nic speciálního, co by stálo za zvěčňéní. Jak to tak bývá, všecko sa dá nahradit o víkendu. Začal výborně - ředitel rozeslal hromadný mail, že mosíme z práce vypadnút už v jednu, lebo sa v budově budú brúsit parkety. Protože su hodný kluk a ředitela poslúchám, vypadl sem pro jistotzu už o dvanácti, abych stihl vlak 12.26. Na Pavláku mě napadlo zkusit jet do nádraží Vršovice a nasednút tam, protože tam sem eště nenasedal. Mosím přehodnotit žebříček pražských nádraží. Když sem začal jezdit do Prahy, dycky mě připadal nmejvětším hnusem hlavák. Potom mě osud zavál na Smíchov a byl nový vedúcí závodník. Osud a Gořka mě zatáhli do Dejvic (nekdy vám povykládám o tom, jak byl Gořka na hokejovém finále Slavia - Zlín, jak sme hledali v 9 ráno otevřítú hospodu a jak Gořka oblul jednéj paničce apartního opkojového ratlíka). Dejvický nádražní restaurant je totiž takový kulťák, že proti tom ide Přerov srat. A všeci kdo znáte Přerov a jeho nostop podnik s nonstop hospodský, kerý tam snáď aj bývá, víte, že v Dejvicách to mosí opravdu byt. Myslel sem si, že to už nic nepřekoná, ale když sem v pátek viděl ty Vršovice, mosím sa opravit. Stará hnusná plesnivá oprýskaná a špinavá budova, že snáď horší je enom ve Všetatech, oprýskané zdi aj s oprsklýma pokladníma a hlavně absolutní absence nečeho, co by enom připomínalo aspoň národní podnik kiosek. Cestující veřejnost zásadně nepoužívala podchodu a šúrovala si to přímo přes koleje, což je na nádraží, keré přímo súsedí s největším pražským depem, docela adrenalin. Já sem šel podchodem a mosím řéct, že to byl adranalin možná eště víc, aj když vlak eště nejel, člověka to nutilo ke spěchu, aby snáď nechytil nejakého bacila. Každopádně sa mně podařilo dojet o cosi spíš a tak sem přemýšlal, co s načatým večerem. Kdo si myslí, že sem šel do hospody, má pravdu enom na půl, protože sem šel na kvalitňák. Celkem sem si aj zahrál aj sa trošku zapotíl a udělal si žízeń. Za odměnu sem si předepsal dvě piva a asi by u nich neostalo, kdyby nedošel Vašek Machú s tým, že potřebujú dobrovolníka co půjde navrch nalévat finále. Protože úpro takovú funkci je třeba mět určitú kvalifikaci, rozhodl sem sa, že sa obětuju. Zanechal sem Hrášek svému osudu (šohajom, co s nama byli na volejbale) a šel sem na to finále. sami užvíte kdo vyhrál, měl sem štěstí, že sem mohl každý vzorek mkoštovat. ale enom tak jemně, šak mně znáte. Když sa začalo muzicírovat, bylo to moc fajn, pomáli bych aj řekl, že sem si v pátek víc zazpíval aj zaposlúchal jak v sobotu. Dóm sem došel v ideální náladě, kdy mám chuť eště neco vymamlasit. Vzal sem si tužku a papír a načrtl a v podstatě vymyslel program na fašank. Nebojte sa, počítám s určitú rolí pro každého z Vás, máte sa na co těšit...

Opožděný Ježíšek

(Pajis, 8. 1. 2007 11:09)

2.leden by sa měl úředně v kalendáři zrušit. Vstávat po 10denní aktivně prožité pohodě zase do zaměstnání, je to nejhorší, co može člověka v novém roku potkat. Situaci vylepšil Ježíšek, neboť sem na svojém pracovném stole od něho našel plnotučný dárek v podobě zelené flašky s nezaměnitelnú etiketú a aj obsahem. První sem plzeň hodil do honcovačky, poděkoval Ježíškovi a plánoval že si ju dám až doma. Leč kolem deváté hodiny sem na Ňu dostal takovú chuť, že sem si ju k popisování deníku pražáka otevřel a s chutí a radostí vypráznil její obsah. mosím řéct, že Ježíšek je fakt kámoš a ví, co je pro Pajíka nejlepší. Kánmoš rozhodně néni česká spořitelna. když sem si kontróloval stav účtu, hleděl sem, že je tam řada nových drobných položek. Nad jednú položkú mně málem vypadly oči do klávesnice- šak posuďte sami. Debetní úrok 0,00, poplatek z úroku -6,00. Dycky sem si myslel, že z hovna može vzniknút akorát hovno, ale že z hovna može vzniknút aj šestikorunový poplatek, to by mě nenapadlo. Ale na druhú stranu, aj tá spořitelna mosí nekde splašit peníze na Ježíška pro nové a stávající zaměstnance, a taková plzeń 12 na každé pobočce a každém stole, to neco stójí....

Nový a eště lepší

(Pajis, 8. 1. 2007 9:57)

Tak sme sa dočkali dalšího roku, tentokrát s pořadovým číslem 2007. asi to bude rok Jamesa Bonda, ale kvůli tomu určitě místo borovičky nezačnu pit martini, ani kdyby to bylo od Martiny. jako James Bond určitě nevypadal Gořka, kerý si po ránu dal k obědu enom suché pivo, asi aby střeva zbytečně moc nedráždil a dopřál jim dobré, kaloricky vydatné a hlavně potřebné pivo. Já sem si dal pivo také, ale enom jako přílohu k obědu. Znovu sem očekával vyprodané a narvané vlaky, a tak mě napadla totální debilita, kerá mně v ten moment připadala jako výborný nápad. a sice sem si usmyslel, že abych sa vyhl stání celú cestu nekde u záchodu, vydrbu s Českýma dráhama a pojedu co najvětší kus cesty osobákama. Proto sem sa nechal zavést do Spytihněvi (česky do Spytinova) už na půl druhé. byli sme právě na hranici okresu, když mě zazvónil mobil. Očekával sem nejaké novoroční přání, ale dostal sem klasického huláka. maminka mě upozornila na to, že sem nechal u telefónu klúče od bytu aj od práce. To, že bych neměl klúče od kanclu, by mně ani tak nevadilo, ale že bych rozšířil řady pražských bezdomovcú, to už sa mně nechtělo. No tak Antošek to teda otočil, a bylo jasné, že osobákama nepojedu. Nechal sem sa vysadit na besedě v Topolné, z čehož měl největší radost asi strýc Bereckú, neboť byla záminka jít okoštovat loňskú gořalku. plynule sme sa přesunuli k Hubáčkom, neboť strýc, ačkoli sa narodil 27. prosinca, slaví narozeniny až 1. ledna. Má to tak napsané aj v občance, narodil sa totiž doma, a před tema 55 rokama eště o datu rozhodovali rodiče. Škoda že to nejde do dneška, dalo by sa předejít trapným situacám, kdy majú děcka narozeniny zároveň s výročím či svátkem rodičú a místo dvúch oslav sa dělá enom jedna. Nakonec sem sa dostal aj do Otrokovic na nádraží, kde sem nasedl do poloprázného vlaku (opět zafungoval strach všeckých z narvaných rychlíků). v kupé sme seděli tři, dvá sme chtěli spat, jedna otravná baba ale chtěla mět rosvíceené s odůvodněním, že sa potřebuje učit. Byl sem sńú solidární do téj doby, než sem si všíml, že sa tá opíca dívá z okna a tam sa mohla přiučit tak kulové, protože už byla tma. Tož sem sa jí optal, proč sa teda neučí, když máme kvúli ní rožíté. Odpověděla neco v tom smyslu, ýže po tom je mně hovno a že mám jít tam, kdy sa hovno tvoří. No ale otráveně si vytahla z tašky jakúsi publikaci a začala sa dívat mezi řádky. Vydržalo jí to až do Prahy, takže lesti tá děvčica vystuduje, može za to vděčit právě mně a tom, že sem ju k tomu učení dokopal. Akorát mě néni jasné, čím jeli ti ostatní pracující a studenti. Že by osobákama?

2006 - vzpomínáme

(Pajis, 5. 1. 2007 10:44)

Tak a máme tady poslední deň starého roku. Opět to vyšlo na nedělu, takže následoval klasický scénář cestý do kostela rozlúčit sa se Šulú a spol. Netradiční byla tentokrát cesta do kostela - když sem šel na půlnoc od Kozla, schálně sem zhlédl co píše strýc Celsius na teploměru, bylo tam napsané, že 4 strýce sedíja eště nekde ve sklepě a chlámů, takže -4C. Nad ránem začalo pěkně pršat, neřkuli chcat, a tak jak nás učili ve fyzice, pokáď voda o teplotě 0C sa vále po zemi o teplotě -4C, důsledkem toho bude do rána pěkná polízanice. A také že jo, enom sem vykročíl ze dveří, už sem sa chytal kliky zpátky, na dvoře, silnici, chodníku, všady byla pěkná poctivá vrstva souvislého ledu. Zvažoval sem, že pojedu na kole, ale zjistil sem, že nemáme doma žádné s ocelovýma drapákama. Tož sem teda šel pěšky, no, aj když šel... Připadal sem si jak kačer Donald, lebo sem aj tak krútil řiťú a občas sem aj zagágal, stačilo, když mně trošku ujela noha. Nenatáhl sem sa sice ani jednú, ale aj tak mně tá cesta trvala jaksi delej. No, ale stihl sem aj KK, aj když mně moc nebavilo, aspoň sem mu začal počítat jeho oblébené slovo že - dospěl sem k neuvěřitelnému číslu 47 během jedného kázání. Možná sem sa o jedno či dvě přepočítal či nedopočítal, ale nebojte, slova jako takže, protože, jenže, ženy či muže sem ve svůj součet nebral. Poté co sem sa ze hřbitova dokačeřil k paní Kolaříkové, protože aj s tú sa bylo potřeba rozlúčit, sem plánoval tam vydržat až do oblevy, ale jednak tam v poledně zavírajú a navíc partyja šla dóm už spíš a tak sem šel s něma. K obědu sme s Gořků shlédli zápas veteránú Slavia-Sparta. bylo vidět, že zatýmco slávisti to vzali prestižně a potřebovali aspoň nekdy Spartu porazit, sparťani si mysleli, že na silvestra má byt všecko opačně. Podle toho také dopadl aj výsledek, protože v reálném světě nikdy slávia Spartě nedá 5:0, to by za Spartu hráli snáď vozíčkáři. No ale aspoň proběhla zajímavá sázka týkající sa toho, kdo bude letos mistr ligy. Pokud to bude ten mančaft, co nemá na stadion ani na pořádné dresy, nebude pit po celý měsíc červen (konec ligy 27. 5.) Pajík, pokáď budú mistři frajeři z Letné, tak zase Gořka. Akorát mám strach, že děvčica, o.k.m.z.p., ačkoli byla od malička sparťanka, začne na tohoto půl roku fandit Slavii. No ale o výhře si samozřejmě nedovoluju pochybovat. potom už sa enom čekalo na party roku včelaráků, nebo jakl to inzerovala tá Nova. Jako správný sázkař sem všecky šišky velice brzo otočil, akorát sa mně z tych otoček žádné nevrátily zpět. přemlúvil sem ale Maňáskové divadlo, kerý sice nerad, ale založil mě a já sem mohl hrát dál. Protože mně ale opatrný a sázat po jednom lístku na barvu nebavilo, přesuknul sem sa na druhý konec stolu. Párkrát mě sice moseli poučit hráči, jak sa to valstrně vyplacá a hraje, ale časem sem získal ten správný grif. začalo mně to aj bavit, protože u bankéřa v ruletě je pravděpodobnost, že neco shrábnete velmi vysoká, ba skoro jistá. V závěru už sem to ovládal tak dokonale, že sem poslední dvě kola zvyšoval výplatyna dvojnásobek a trojnásobek, šak jak sa říká, z cizího krev neteče. No a dalej už Silvestra rozebírat nebudu, děkuju všeckým kdo sa ho zúčastnili, hlavně tým, keří ho nachystali ajh ukludili. A do nového roku Vám přeju hromadu štěstí, zdraví, úspěchů a všeckého možného a aj hromadu zážitků, ať máme na tychto stránkách na co vzpomínat. A hlavně nezapomínajte na to, že těšit sa je o moc lepší jak vzpomínat. Tož teda PF 2007!!!

Hrošík in memoriam

(Pajis, 5. 1. 2007 10:02)

Sobota před Silvestrem sa nésla v poklidném uklúzaní po předchozí oslavě. zasej sa gruntovalo, stěhovalo, nosilo, skoro tak jak předtým, novinků bylo např nakládání masa do láku a dělání klobásek, což před zabijačků bylo jaksi logicky nemožné. Protože ve chlévku už ostal enom poslední mohykán s inventárním číslem 3/2006, bylo potřeba sa o něho postarat a zajistit mu příjemné životní prostředí pro jeho další trávení a přibírání. Základním faktorem této operace bylo zasklení oken ve chlévku. Kolegová našeho mohykána sa totiž v létě bavili tým, že rypákama jezdili v mezičase mezi snídaňú a večeřú po zdi a největší radost jim dělalo, když si mohli pokřúpat kus omítky. Obzvláště aktivní v tom byl hrošík, kerý furt ňúral a zgúňal, kde by co dobrého požváchal. Párkrát sa mu ale podařilo splést si zeď chlévka s oknem a názorně demonstrovat sílu svého rypáku. Zatímco u zdi je prověřené, že ju hlavú ani rypákem neprorazíš, u okna je tomu právě naopak. Většinú sa sklo vyvalilo s pořádným zařinčáním směrem ven mezi slépky, keré sa z náhlého překvapéní utěkaly preventivně schovat pod drva. Leč jednú sa to vyvalilo aj do vnitřku do chlévka, načež si hroch usmyslel:"toto sem eště nežrál" a začál to křúpat v téj jeho nenažranéj tlamě. Nebylo by to u´nás doma, kdyby mu to prošlo bez následkú, no prostě jeden střep si zarval do škraně, takže to vypadalo, že sa chce vrátit mezi divočáky, a proto sa vybavil obzvláště ostrým kelem. Protože ale po chvilce zjistil, že mu to překážá ve žraní, začal si stěžovat. Když sem na dvoře viděl další vymlácenú tabulku, šel sem do chlévka s palicú vysvětlit že toto né, ale když sem viděl to nenažrané prasa, jak sa na mně tema malýma očičkama tak smutno hledí, zasmíl sem sa mu, řekl mu "ty si ale debil, aspoň si to budeš pamatovat" a ujal sa funkce zvěrolékařa. Připadal sem si spíš jak krotitel divokéj zvěře v cirkusu, protože když sem pichal svoju paprču do hrošíkovéj otevřítéj tlamy, věděl sem, že od následkú případného hrošího stisku mně ani hadrová rukavica nemá šancu zachránit. No ale hrošík věděl, že se sklem zarazeným v rypáku už si v životě nepochutná, a tak sa nechal bez zbytečných výbrkú ochotně ošetřit. Pár týdńú dokonce dal aj pokoj, ale potom začal asi nanovo,ale už věděl, že sklo sa v normálních rodinách nežere. Aj tak z 5 tabulek v chlévkovém okně sme moseli znovu nainstalovat 4, aby nám poslední prasátko neumrzlo. dokonca sme si zavolali aj specializovanú sklenářskú firmu "Strýc Vojta z Topolné". Jako tabulku sice první navrhoval plexisklo, což sem ale jako odporné odmítl. Z húry sem donésl úlomky skla ze stolu v obýváku, kde sa kdysi náš Václav za mlada při tanečním poskakování probořil o patro níž. Tak su zvědavý, lesti to vydrží ve chlévku aspoń jednu sezónu, ono sa na svislém okně poskakuje dost těžko, aj když je Václav o nejakých 7 rokú starší aj o nejaké to kilo těžší. Jako vrchol zatepléní sme nainstalovali řeziňák, známý to systém na ekologické topéní a spalování rozličného odpadu jakéhokoliv původu. Aj sme tam s Pepkem zatopili, ať súsedi víja, že už začala zima...

Slavnost mezivánoční zabijačky

(Pajis, 4. 1. 2007 16:34)

Jak už sem párkrát reklamovál, mezi svátkama nadešel čas našeho prasátka s inventárním číslem 2. Beztak, jak říkal tata, už dlúho túžil odejít za hrošíkem. Připoklúzání nepomohlo ani proséní, nadávání, ba ani pár ran glockem bylo zbytečných. Prase jak kdyby si řeklo "bez hrocha nežeru" enom zamrčalo, zvihlo sa, prošlo sa, nahlédlo do koryta a šlo si zase lehnút. To samozřejmě dovedlo našého tatu dycky krásně potěšit a naladit. Možná by sa dny prasátka na tomto světě naplnily o cosi spěšej, ale nebyl tam žádný volný termín, šak od hodů sa pořád neco dělo, stačí si prolistovat moje příspěvky, žádný víkend tam volný nebyl. No ale vra´tmě sa k obřadu- bylo opravdu vidět, jak sa těší na setkání s hrošíkem, pokorně sa nechalo uvázat (takovú pokoru bych nekdy potřebovál, snáď sa jí dočkám spíš, než půjdu na porážku) a vykročilo vstříc jitrničkám a tlačence. Ani nedalo súsedom žádný signál, aby věděli že zabíjáme a mohli tak počítat s řevem od rána do večera. Padlo první ranú, šak túha po hrošíkovi byla tak intenzivní. No a potom už šlo všecko jak v dobře zaběhlém masokombinátě, ani sme sa nehádali a k tatové nespokojenosti ani pořádně nezpívali. Možná to bude tým, že sme za bájnýma a legendama opředenýma 5ti litrama tentokrát těžce zaostali. No ale ono přeca enom néni prasátko tak jak hrošík...

Éj, u Hradišťa sněžilo

(Pajis, 4. 1. 2007 9:53)

Nevím, co sa po novém roku děje, ale můj plán na to, že zážitky z vánoc napíšu za jediný deň totálně zkrachoval pod náporem prácechtivých žadatelů. No ale včíl je chvilka klidu, taož pokračujme tam, kde sme skončili - 28. 12. U ranní kávy a novin (popravdě spíš u ranního sraní a novin) sem sa dozvěděl smutnú novinu, že Ostravak pověsil svoje dřysty na hřebik. Pry už ho to jaksi zmahalo. No co už, sám na sobě pociťuju, že sbírat studijní materiál, aby bylo o čem psat, je často náročné, kolikrát hlavně na druhý den. Zrovna minulý čtvrtek nepatřil mezi tak náročné. aj když je pravda, že tata sa na můj nápad nařezat před zabijačkú dřeva netvářil zrovna moc nadšeně, ale protože to bylo potřeba svolil. Ale nebojte, to že deník přibývá tak pomáli, néni tým, že by mně chyběl nejaký prst, šak beztak píšu enom dvúma, max třema. Potěšení způsobil Gořka, kerý sa vrátil z nemocnice. to ale moc nepotěšilo šestku, kerý prohlásil "To je blbec, já tam plánuju trestnú výpravu a on tam néni ani schopný vydržat o deň navíc" Já sem to celkem chápal,. také bych ocenil Baboušovu návštěvu, ale že bych na něho mosel čekat v nemocnici, tož to né. Další část dňa sa nésla v chystání na slávu, kerá vypukla na druhý deň a tak sa šúrovalo, chystalo, nosilo, přenášalo a odnášalo, šak to znáte jaki to chodí když sa chystá na nejakú slávu. Kola sa z podkolně dycky uklúzajú na jamu, tak aj letos. V šest sme jich odvézli a v sedm sme ich vézli zpátky. Jak by totiž řekl Jarek Nohavicú, Začalo sa sypat "to hnusné bílé svinstvo za limec" Já sem sa ale moc nedivil, šak byl prosinec. Hlavní šú mně teprú čekala. Slúbil sem totiž děvčici, o.k.m.z.p., že si pro jeden večer vyměníme pozice, já budu střízlivý a ona si bude hrát na Pajisa, čili vyrazí za kámoškama do Uherského Ostrohu. Snížek bílý sa sypal pořád věcéj, ale jak sa říká v jednéj anglickéj pohádce: "Promise is a promise, my daughter" a kdy jindy sa majú sliby plnit, jak o Vánocách, aj když to neříká Jarek, ale Janek. Tož sem metlú ométl feliciu a vyrazil. Konečně sem viděl všecky šoféry dodržovat 50km/h, a to neenom v obci. Silničáři podle očekávání situaci zvládali tak jak dycky, takže po nich nebylo ani vidu ani slechu, natiž tak posypu či soli. No ale nejak sem to doklúzal tam aj zpátky, ani tú pumpu sem netrefil, už si zase pomáli zpívám "Dva roky jezdím bez nehod"...

Návštěvní den pánů Babouša a Pajiska

(Pajis, 3. 1. 2007 9:00)

Protože Vánoce sú svátky klidu, míru, pokoje a božího požehnání, bylo třeba tyto ingredience štědře rozdávat do širokého a dalékého okolí. Takže jestliže sme sa předchozího dňa ocitli až daleko na východě na bílovskéj Chmelnici, tentokrát sme s Baboušem zvolili směr jižní a šli na besedu do kopca. Jak bývá u této besedy již tradicú, dycky je potřeba k Andrejom neco donést, říká sa tomu přínosná návštěva. Tato tradica byla založena při našej první nehlášené návštěvě v tomto domečku, kdy tam krom gořalky neměli žádné jiné pohošténí, a tak teta Andrea mosela oběhnút súsedy, vybrat od nich výpalné a to nám potom v podobě rozličných cukrovinek a slanného pečiva poskytnút. Malá zrada sa konala už ve Včelarech, neboť sme k našému překvapení zjistili, že hypermarket Hanka má zavříté, a co víc, bylo zavříté aj u Kozla. Abysme ale pošetřili súsedy, zašli sme k nám dom, kde sem cosi vyštrachal. Babouš sice potom tvrdil neco o tom, že sme měli jít k nim, že tam nikomu kolekce moc nejedú, ale co už. samozřejmě sme byli srdečně uvítaní a okamžitě a střelhbitě pohoštění ideální konbinacú gořalky a úzeného, vše čerstvé a chutné. Beseda sa rozjela, tak jak to my umíme, a vůbec nám nevadlo, když svobodné céry odjely kdesi do Topolné, nám stačilo besedovat s maminkú. K velikému překvapení jednoho z galánů od svobodných cérek, Ti dvá otrapé, o kerých si myslel, že po návratu z Topolné budú už dávno pryč, sa eště o půl jedenácté rozvalovali v obyváku. Což je to pro nás ale nejaká hodina? Nehledě na to, že o jedenácti došel hospodář z odpolední, tož přeca hned nepůjdeme dom, mosíme pobesedovat aj se strýcem Andrejem. Tož abych to zkrátil, když sme sa vymotali do úvoza, už/eště byla tma, ale bez problémů sme trefili aj ke Kozlovi. tam nás telefónem svolával Jara Vojáčkú, neboť probíhala ukončená sportovců z HC Včelary. Na úplný závěr nám přišlo srandovní, že bych mohl oplatit Baboušom žídlíkové prázdninování a tak sem šel na prázdniny. Vychytal nás ale strýc Staňa, kerý nám dal huláka s dovětkem zitra si o tom eště povíme. Na to sem nechtěl čekat, protože ono už vlastně bylo zitra a Hulák s velikým h mohl přiletět každú chvílu. Sebral sem sa a šel, aby ze mě měli radost aj doma...

26. 12 Na Štěpána néni pána

(Pajis, 2. 1. 2007 10:40)

Tož zasej to vyšlo na ty Chlebice, co už. Aspoň sem poslechl chrámový sbor ze Sobolup, na falešné soby zpívali celkem čistě. Sraz na obchúzku sem autoritativně stanovil už na jednu hodinu, asi pro to, abysme na Chmelnicu došli nejak rozumně. Byl tam aj stanovený stopstav, u Kamilú do půlnoci a u Ramú do jedné. Sice tak tak, ale stihlo sa to. Brzký start do zápasu zaskočil kluky Kačeňákovy, keří eště o čtvrt na dvě obědvali. Letos sa chodilo aj s čagánkem, kerý sme nechali asi tak tři roky zpátky u Kozla a já sem ho letos před hodama našel ve sklepě pod pódiem. Nevím proč kluci obědvali, když nás po cestě potkalo tolikých dobrútek. Jako svojého spolupiča sem si vybral Babouša, řekl sem si, že co vydržím já on také a naopak. Z mnoha zajímavých setkání mně utkvělo to u Knotů, kde sme si se strýcem domlúvili tajné znamení, když si budu u nic chtět dat po bani. Stačí řéct "idu k vám na krtka" a je to domlúvené. Podařilo sa nám umlúvit aj Jiříka, kerý sice pod záminkú, že sa mosí učit, nechtěl vůbec jít, ale nakonec šel a možná toho ani nelitoval, aj když kdoví. Ze startu s nama šli aj Andrýs s pamětníkem, už u Ondrúškú ale zistili, že toto asi nebude pro ně to pravé ořechové. No vyjmenovávat všecky baráky vám nebudu, pomáli sa dostaneme k závěru. Od Jirgenú sme šli ke Knapom, aby sme zjistili, že jim tam pod stromečkem nechal Ježíšek Křoviňáka. Jura totiž došel, viděl a lehl. Asi si myslel, že už sa propil až do Velikonoc, protože roztahl ruky jak kdyby byl na kříži zavřel oči a čekal na vzkříšení. Za pár minut sa ho dočkal, vstal z mrtvých a se zvukama, keré připomínaly čertovské hudrování, vyběhl z baráku v ponožkách ven. Poslal sem za ním Mańáskové divadlo, aby na něho dohlédl a jako správný komediant v případě potřeby vedl loutku. samoser Karotka řekl, že už ho to nebaví a místo na Chmelnicu sa šel dom vyspat. Ke Kamilom sme došli za 5 minut dvanáct, nekeří aj po. A putování sme uzavřeli u našej stárky, nekeří ve tři a nekeří, jako třeba jeden nejmenovaný študent a nejmenovaný oslavenec, až v pět. Možná slyšeli aj klekání

25. 12 Veselé vánoční hody

(Pajis, 2. 1. 2007 10:17)

Den začal tradične cestú do kostela, akorát byl problém, že sem mosel jet do Nedachlebic, následky probdělé noci byly přeca enom znat. U oběda sem to ale shodil tým, že sem slyšel o tom, jak majú v Chlebicách parádní výzdobu v kostele, že sem to moel vidět. akorát nevím, proč sem to mosel vidět aj na Štěpána, no ale co už. Po obědě sa jelo na tradiční návštěvu do Topolné, kde sa letos sešla vskutku celá rodina, tak jak to má byt. Proběhla pochopitelně aj nejaká tá štamprlička, přeca enom by to cukrové bez proplachován´í mohlo v krku zaskočit. Největší nápor mě ale stejně čekal. U nás doma sa totiž pékla štěpánská bábovka. Jak všeci víte, lesti sa nečem u Dostálků nikdy nebránili, je to nalévání štamprlí, jak o tom svědčíja aj leckeré ztracené a tetkú Škráčkovú potom najíté telefóny. Nebránili sme sa ani zpěvu nejakéj téj koledy, šak né nadarmo sem sa trápil a po obědě tvořil tahák. Byly to sice verze, keré v kancionálu nenajdete, tvořil sem to totiž z paměti, a co si budem povídat, nekde sem si to upravoval. No a po pečéní sa šlo shlédnút hodové video. samozřejmě sem patřil k hlavním hvězdám programu, celá řada záběrú se mnú byla viceméně komických. Mohl sem ke konci vypadat také celkem komicky, co si budem povídat, zas tak málo toho nebylo. Ale protože sem věděl, co bude následovat, zkušeně sem lehl za Vaškem, neboť to je záruka suché vlastní postýlky. Protože už sem byl bve stavu plném skvělých nápadů, nainstaloval sem malú past na vetřelce. A sice sem nalíčil staré tepláky (provaz sem na húře nenašel) a na to pichl jakési ty hrklávky. baby o to sice nezakoply, ale aj tak to fungovalo. Jejich šeptání "pozor tady tá svińa Pajisek nalíčila past, překročte to" bylo natolik hlasité, což néni vzhledem k tomu, že šly děvčice od Bílovic nic divného, že sem byl spolehlivě upozorněný na jejich příchod. Zakutal sem sa tak, že mě nebylo vidět a poslúchal. Baby začaly ńúrat, ale když viděly Vaška spícího jak andílek, první šly po Antošovi, jeho komorní ááááááááá bylo neopakovatelné. Nejak jim to nedalo a Lucina Manclová začala dumat nad tým, že tá peřina nad Vaškem je na 12 letého so´pláka moc nafúklá, protože v tomto věku sa přeca enom těhotenství moc nenosí. a tak aj já sem schytal svoje, aspoň budu tak krásný tak jak lóní. Mosím všeckým děvčicám poděkovat, jak řekl tata "tolik bab sem u nás eště neviděl"

24. 12 Štědrák

(Pajis, 2. 1. 2007 9:59)

tak jako každým rokem, aj letos vyšel štěsrý den, lidově zvaný štědrák, na 24. prosinca, čili Ježíškovi narozeniny. Letos to bylo okořeńené aj tým, že byla neděla a tak sa šlo do kostela ráno aj večer. Největší rozdíl byl asi v tom, že po půlnoční už byla zavřená cukrárna, takže sa moselo jít až do hospody. Po deváté sa šlo do cukrárny, přeca aj tá paní Kolaříková si zaslúží pěkné Vánoce. Protože nemá svátek Ježíšek, ale nekdo uplně jiný, šel sem udělat pěkné Vánoce aj do zahradnictví Janotovi. Jak sem zjistil, pěkné svátky mu přály snáď celé Bílovice, protože byl načisto vyprodaný. Přeca enom mu tam neco ostalo, takže sem mohl vyrazit gratulovat. U děvčice, o.k.m.z.p. sem dostal po štamprli, což je rozhodně lepší, jak dostat po čuni. No a nadešel ten očekávaný štedrák. Zlaté prasacko sem opět neviděl, bylo to asi kvůli tým pár štamprlám a nejakém tom pivu. zajeli sme si pro Gořku do Hradišťa, čili sme byli načisto kompletní. akorát že Gořka místo táhání kostí z kapra so mohl dat enom trochu polévky, ale bylo to prý lepší jak kopanec do bolavého břucha. Pod stromečkem byla hromada dárků, krom té klasiky sem dostal aj novú peněženkua novú honcovačku, se kerú by sa dalo cosi odnést aj z teho Žofína. Takže na příští rauty už budu vybavený a možu neco donést aj dóm. Ostatní ode mně dostali rozličné publikace, nejmladšák nafasoval Rychlé šípy, to aby furt neseděl u počítača a nepsal furt nejaké hovadiny. Akorát sa trošku bójím, že sa neshlédne v Mirkovi Dušínovi, ale jeho oblíbencem bude spíš Štětináč anebo ten s tú kapucú. mojím byl Rychlonožka, ten dycky neco vymamlasil a ostatní to moseli dávat do rychtiku, takže byla fur sranda. No a po večeři sa zapěly nejaké ty koledy a šlo sa na půlnoční, protože na štedráka to tak má byt. No a po půlnoční sa šlo pochopitelně ke Kozlovi, protože na štedráka to tak má byt. Břeca Héru s Václavem navodili takovú vánoční atmosféru, že sem tam vydržal až do čtyrech do rána, šak je přeca potřeba pořádně si vychutnat tú svatú noc...

23. 12 - Společenské a jiné hry

(Pajis, 2. 1. 2007 8:56)

den začal tak, že sem si dal ke snídani neprodleně lahváča, co bych také mohl snídat jiného. Aj když si vlastně nejsu vůbec jistý, zda sem to potřeboval. Od Kozla sem totiž vypadl už v jedenáct. Né, že už bych dál nemohl, šel sem dóm protože za to mohl Gořka. Nebylo to následkem nejakéj našej hádky, ale jeho podrážděného báchora. Jak už sem sa zmiňoval, následkem jeho porodních bolestí nás bylo málem u štědrovečerního stolu o jednoho méň, nakonec sa to ale spravilo a tio je dobře. no ale vratme sa k sobotě, zábavu sem si našel rychle a sice řezání polének, což já rád. No a večer byl ten slavný předvánoční večírek plný rozmanitých společenských her jako sú dostihy a sázky. Abych sa vyhl riziku porážky, přijal sem funkci bankéřa. Beztak o vítězovi bylo rozhodlé předem, ani by mě nenapadlo, že može vyhrát nekdo jiný než to dítě štěstěny. Když vzápětí začal porúčat aj ten oslavenec, vůně borovičky nám připomněla blížící sa svátky. My máme sice doma smrček, ale jehličí nás nezničí...

22. 12 - A jedem

(Pajis, 2. 1. 2007 8:44)

Máme po vánočních svátkoch, já su zasej v práci a mám hromadu času napsat Vám celú historii z vánočního dění. Jak ste si jistě všimli, mezi svátkama sem nestíhal nic napsat krom jedné vánoční maličkosti, dalo by sa ale řéct, že sem sbíral studijní materiál, jak sami posúdíte, nebylo toho zas tamk málo. Začněme po pořádku, zpátky v pátek před Vánocama. Smířil sem sa s tým, že pojedu napráskaným šohajem, což je vlak, kerý jede ve 3 z Prahy a podle očekávání mojého aj médií měl byt totálně vyprodaný. jak sa říká - člověk míní a pán bůh mění. V tomto případě sa o změnu postaral náš ředitel. Ve dvanáct nám poručil vypnút počítače a vypadnút z práce, že už néni na nikoho zvědavý. tož sme ho teda poslechli a já sem valil na vlak, cio jede 12.26. bez problémů sem ho stihl, k mojému překvapení u pokladen nebyly žádné fronty, dokonce aj v kupéčku sme seděli enom čtyré. asi to bylo tým, že sa všeci studentíci nechali nahuškat a vyrazili spěšéj, takže nám pracujícím nechali poloprázdný spoj. Jediná vada na kráse byla v tom, že sem si nestihl kúpit do vlaku žádného lahváča. tento deficit sem dohnal naštěstí na mašince a večer u Kozla, dalo by sa řéct, že sem ho možná aj předehnal.

Vánoční maličkosti

(Pajis, 25. 12. 2006 14:31)

Nebojte sa nadpisu, nehodlám psat o děvčici, o.k.m.z.p., ani o Jojdovi Křemečkovém, či nekom podobně velikém. Holt máme ten vánoční čas a já vám mosím pár zážitků napsat. Né že bych neměl inačí zaměstnání, mohl bych jít například do ho¨spody, ale beztak zachvilku jedeme do Topolné a navíc by si Mira mohl začat myslet, že su v hospodě doma a mohl by mět patom výčitky svědomí, že mně včéra zapomněl dat nejaký dárek. největším dárkem tentokrát pod stromečkem nebyly žádné ponožky, natož svetry, ale Gořka zbořka. Né že by snáď ležál pod stromečkem zabaléný v tom barevném papíře, seděl za stolem, ale bylo to rozhodně lepší, jak kdyby ležal v hradištské nemocnici. tam by mohl čumět akorát tak do blba, takto sa aspoň mohl semtam podívat na mě. Jak jistě všeci víte, v pátek ho postihly takové bolesti báchora, že sa nevyhl nucenéj hospitalizaci. jak to sám včére už s humorem hodnotil, "už sem zažil hodně kocovin, ale toto bylo neco jiného". Je fakt, že když ho naši vézli do nemocnice, svíjal sa v autě tak, že tata si myslel, že bude na staré kolena snáď dědečkem, lebo to vypadalo, že Gořka najisto porodí. Tož nepovédlo sa, takže strýček ze mě eště nebude, uvidíme, s čím sa vytasí Antoš. No hlavní je to, že za pomoci kapaček a šikovných sestřiček a zdravotních bratrů sa Gořkovi podařilo bolest odehnat. snáď ho nebude potřeba ani kuchat, aj když to by zrovna do nemocnice jezdit nemosel, šak tata to natrénoval na kaprovi a v pátek máme zabijačku hrošíkového brášky (Dle tatových střízlivých odhadů zhodil od nešťastného kolegova úmrtí 30 kg), takže by tú operaci mohl mět Gořka aj s narkózú. No hlavně ať nám ho pustíja, bude to mět sice kluk blbé, když sám bude na čaji, zatímco my si budem olizovat huby zamaštěné od mastného a od gořalky, ale co už. Tyto Vánoce sme totiž objevili moudro, že když je rodina u stolu kompletní, zas taková maličkost a samozřejmost to zas néni...

Šťastné a veselé

(Pajis, 22. 12. 2006 10:06)

Všeckým svojím fanůškom aj tým ostatním přeju krásné a pohodové prožití nastávajících svátků plné nových zážitků a prožitků. A´t už věříte na to, že dárky nosí Ježišek, Pajisek či ten americký šedivec, každopádně přeju, ať tam nejaké najdete. A každopádně si přeju, ať sa na sebe usmíváme, neenom tehdá, když budete čist můj deníček...

Vratné lahve

(Pajis, 22. 12. 2006 9:59)

divíte sa tomu nadpisu, já moc né. Je fakt, že filmové premiéry tento týden ovládl Menzel a né Svěrák, každopádně bych staré, svěrkovi mohl přidat pár námětů do scénářa. v rámci předvánočního úklidu svojého přechodného pobytiště sem sa rozhodl poukúzat a vrátit všecky prázdné flašky. nemyslete si, že bych na tom byl tak špatně, že bych hledal každú korunu a neměl sa jak dostat dóm nebo že bych nutně potřeboval šišky na další dárky. Né že by sa mně do toho chtělo, ale měl sem takový systém, kerý už přestal logisticky vyhovovat. zatímco plné sa v ledničce průběžně obnovovaly, prázdné sa tísnily za rohem kuchyňské linky u radiátoru. Problém byl v tom, že toto místo nemá neomezenú kapacitu, jak sem si původně myslel. A protože dva poslední mohykáni už trčaly z poza rohu ven, nezbylo nic jiného než provést logistickú operaci velikého rozsahu, všecky flašky z úkrytu vytáhat a vrátit. k mojému velikému překvapení sa v úkrytu nacházaly enom prázné lahváče, flašku od kyselky, sodovky či sirupu sem tam nenašel. Je ale také možné, že lesti tam kdy nejaké byly, tož zmutovaly a převtělily sa do podoby lahváča, šak je před svátkama, tož sa možú stávat aj věci nepochopitelné. Narval sem teda lahvoně do teskotašky a vyrazil. Lúbilo sa mně , jaké tá teskoraška vydávala líbivé cinkavé zvuky. Dokonca sa na mně otáčali aj sopláci, možná si mysleli, že když slyšíja cinkání, že jede buď travaj anebo ten dotahnutý americký šedivec, co dělá beztak enom reklamu kokakole, s tema falešnýma sobama. Já sem mohl dělat reklamu maximálně tak pivovaru bráník a velkopopovický kozel. Říkal sem si, že při troše štěstí bych mohl v´albertu narazit aj na teho Svěráka, ale měli tam enom takový debilní automat. navíc ho měli umístěný za rohem u vchodu, zatímco Pajík suverénně vlézl turniketem do prodejny, takže mě mosel šohaj, kerého sem sa ptal, kde to majú (co jako?) turniket odsunút a pustit zpátky. Tož sem to naházal do téj ďúry, dycky to zacinkalo jak to spadlo do bedny a píplo, jakože možu poslat další. koketoval sem s myšlenkú, že bych tam poslal dva kusany za sebú a poslúchal co sa ozve. byl sem celkem zvědavý, lesti by sa krom zvuku rozbitého lahváča ozvalo aj nejaké to kurvování, ale nakonmec sem od teho upustil, přeca enom sú v tom ty 3Kč. Jistě ste zvědaví na výsledek, ten vám ale neřeknu, abych nebyl od nekoho obviňovaný, že na tychto stránkách propaguju alkoholismus. No ale myslím, že za tak plnú teskotašku by sa nemosel stydět ani leckerý pražský bezdomovec...

Na vánoce dlúhé noce

(Pajis, 21. 12. 2006 9:12)

Tak máme za sebú tú najdelší noc, aj když venku to vypadá, že sa temu Baboušovi zasej tak jak tradičně nechce vydrápat navrch na oblohu. Za poslední dně sme teho slunka moc neviděli a jak tak sleduju předpověď, ani hned tak neuvidíme. Eště že máme tyto stránky, možeme sa aspoň podívat, jak sa to píše. Nekdo by si mohl založit aj stránky snih.estranky, protože na to, jak vypadá snih sa možem dívat maximálně tak v televizi nebio v knížce. já sem měl dnes po ránu štěstí a v novinách zdarma sem viděl takový obrázek dvúch zúfalcú, jak sa kmasíjja po sjezdovce s tým fašankovo-sněhovým dělem. Bylo to kdesi na Šumavě a podle mého střízlivého odhadu sa jim podařilo nafúkat tak 7 milimetrú snihu, takže když fúkne trošku větr, majú veškerú prácu nekde u Karla a Egona v Bavorsku. nejlepší titulek ale nésl název "Plameny vyděsily šestku". první sem si myslel, že si Surin při zapalování startky bez fitru opálil obočí aj s tým kohútem, co má na lebeni, ale potom sem sa dočetl, že to byla asi nejaká předvánoční akce, aby sa mohli ohřát noví aj stávající pražští bezdomovci. Nekde v dejvicách totiž překopli plynové vedéní a "ohnivý gejzír tryskal až do výše 4 metrů". To asi eště neviděli moje eskamotérské vystúpení na táboře, když leju do vařícího vosku vodu, to potom ohnivý gejzír tryská do výšky minimálně 4metrů a 20 centimetrů. Ale podobné záliby majú aj pražští hasiči, tento citát sem si mosel číst dvakrát, fakt sem si ho nevymyslel."Oheň sme nechali hořet naschvál, i když bysme ho uměli uhasit. Nikoho neohrožoval a měli sme ho pod kontrolou, řekl po akci šéf hasičů Jan Havrda". takže až nekde uvidíte hořat nejaký bordel, né že to budete hasit, poká´d to má nekdo pod kontrolú, je to v rychtyku a určitě to umí hasit kdyby chtěl. Až si ale takto budú zpříjemńovat houmlesácí dlúhé mrazivé zimní noce (lesti teda letos nejaké takové budú) su zvědavý, co na to řekne šéf městkých policajtů. Ale to už je jiná kapitola. Děvčica, o.k.m.z.p., jela dneska dělat vedúcí na zájezdě pražských soplákú kdesi do zkanzenu u města Kúřím. Když vykládá nejaké zážitky, jak si třeba ti sopláci myslíja,. že advent je od teho, když jel Ježíšek na oslíkovi do Jeruzáléma, je poznat, že tá multikulturnost Prahy može byt nekdy aj na škodu. Protože vy ostatní, víte, kama je cesta k Betlému, tak sa tam určitě už brzo potkáme. a kdybyste nemohli trefit, dívajte sa na oblohu, když už tam nebude babouš, možná vám směr ukáže jasná hvězda...

Kdo rychle dává, dvakrát dává

(Pajis, 20. 12. 2006 9:53)

Dneska ste si se snídaňú moseli počkat. ledvá sem stihl posnídat a už mně pan ředitel nésl složku na upravéní, zkontrolování a odeslání. Aspoň že podpis rozhodnutí nechal na sobě, úplně všecko také dělat nemosím. prý že si stým mám pohnút, aby to šlo eště dneska. pochopil sem to, až když sem sa na konci mrkl na výslednú částku, je jasné, že před Vánocama 8 milionů potěší každého člověka. aso miseli byt tito zemědělci moc hodní a proto od nás tyto prachy dostanů, aby měli na dárky pro nové aj stávající zaměstnance. Protože nemám čísla účtú svojích čtenářú a fanouškú, je jasné, že stávající ani noví čtenáři dostanú k Vánocom nanejvýš nejaké nové číslo deníčku. Když sme sa včéra bavili s Genem o vlivu reklamy na naše ředitele, Gen sa ptal, kdo vymyslel tú úpravu, že naši stávající aj noví zaměstnanci letos nedostanú žádné falešné prémie, ale normální úplné hovno. Řekl sem, že to byl najisto Čtvrtníček, to co oněm prohlásil Gen sa nedá publikovat. ale čem sa možeme divit, když v české sodě, to už vy mladí ani nepamatujete, učili národ německy a já sem si jednu dobu myslel, že scheise znamená po našem vitaj. ono to přitom znamená odměnu pro nové aj stávající zaměstnance. bez ohledu na odměny, je tady předvánoční ten týdeń, kerý bez ohledu, lesti sa zařadí do bílovských, nebo po úpravě třeba aj do horňáckých, nás nabádá k tomu, abysme nakupovali vánoční dárky, protože kdo to nestihne tento týdeň, može si ten dárek skovat až na rok. Je sice pravda, že by dárek asi neutékl, ale dostat třeba k příštím vánocám kalendář pro rok 2007, by asi nebylo najlepší. Takže včéra nakupoval dárky aj Pajík. Děvčici, o.k.m.z.p., sem chtěl najprv kúpit malý, milý a praktický dárek, kerý sa vleze do peněženky a svojú přítzomnosťú v ní chrání její obsah před poškozením. a sice v rámci programu "podporujte svého studenta" sem jí chtěl kúpit čtvrtletní tramvajenku, ale potom sem si, řekl, že efekt dárku by už v dubnu zcela nepochybně a nenávratně vyprchal. takže sem kúpil neco trvalejšího, neřeknu vám co, protože děvčica, o.k.m.z.p. umí používat internet, takže by to potom nebylo jakdyž to překvapéní. Kdo internet nepoužívá, je Gořka, takže vám možu sdělit, že původně měl dostat slávistickú zenzulku. Protože ale zřejmě z dúvodu výstavby nového slávistického stadionu sa typ zenzulky přestal dělat, mosel sem mu kúpit totálně neslušivý neapartní klobúček ve slávistyckých barvách, kerý je snáď eště ohavnější jak tá zenzulka. pro jistotu sem si zakúpil aj sparťanské propisky, abych sa mu mohl na ten klobúk na konci sezóny podepsat mistrovským písmem. a druhú propisku věnuju Mirovi Kozelkovém seniorovi, a on tým bude dělat v hospodě čárky všeckým zarytým antisparťanom. akorát mám strach, že při té koncentraci antisparťanú mu náplň v propisce moc dlúho nevydrží. protože tak jak nekdy natrefíte na hospodu sparťanskú, u Kozla na antisparťanskú. no ale pivo točí nejlepší, a kdybysme sa v hopodě ani nehádali, tož možem rovnú začat chodívat do cukrárny a né enom po kostele. tak mě napadlo, lesti bude u Kolaříků otevříté po půlnoční, ale mám strach že otevříté bude, ale mezi tým proběhne eště aj devátá. Stejnak si koledy dosyta zazpíváme až na Štěpána, nejací čechomoři možú jít srat. Aj když Surin sa možná bude čertit, že na něho nepočkali, tak jak kdysi Flereti, ale to už je jiná kapitola, dávno historická. Na tú súčasnú sa mosíme eště párkrát vyspat, tož třeba dnes by to šlo, šak je tá nejdelší noc...

Přesčas

(Pajis, 19. 12. 2006 8:18)

tak dnešní deníček si budete číst nekeří aj dvakrát, aj víckrát. nebudete tom věřit, ale je to marné, fakt sa to podařilo. Ale jak to říkajú v televizi u eskamotérských vystúpení - toto doma nezkúšajte. Zkusit to možete, ale pořádně o tom podumajte, protože né každý má rád prácu jak já a né každého majú v práci rádi tak jak mě. ale poďme k věci, už vidím, jak máte okúsané nehty, lebo ste najisto napjatí. včéra měl kolega dovolenú, tož sa všeci snáď domlúvili, že mě sedřú po tom víkendu. nosili mně práce jak prase, furt sem neco dělal a eště mně došlo pět lidí na podpisy. takže místo abych si užíval večírku, eště sem tiskl a fungoval. Ale fungoval sem aj na večírku, nebojte, nenechál sem sa zahanbit. Bavil sem sa velice a aj bez problémů, dívat sa na nekeré pražáky, keří do sebe kopali gořalku jak kdyby byla z vodovodu mě sice sralo, no ale škorpit sem sa nechtěl. radši sem vystřihl pár skvostných tanečků a dokonca aj nejaké zpěvy. Když už rozdávám radost u nás, možu hodit aj nejaké ty perly sviním. Ale to byla enom vyriace na pražáky, kolegyňám, keré večírek nachystaly a všecko zařídily a navíc až do konca vydržaly, patří dík a uznání. Zapomněl sem podotknút jednu podstatnú maličkost. celý večírek sa odehrával v jedné z kanceláří, přeměněné na takovú útulnú zasedačku. Nejvíc mě sral jeden kolega, kerý sa tam došel cíleně navalit a měl fintu, když furt tvrdil, já si mosím honem dat, já už sem měl dvě hodiny nekde jinde byt. včíl z teho barana vypadlo, že došel ke galánce, lehl a spal už v deset. Takže vypadá o kúsek lepší jak já. Pajík totiž v deset nešel. Pajík totiž nešel.... Ano ano, je to tak, toto po Pajíkovi nezkúšajte, pokáď si nevěříte, že vám to projde. Kdyš sme sa o půl třetí rozcházali a vzpomínali si, kde máme hnízdečka, Pajík si jednoduchú kalkulacú spočítal, že když si ustele ve svojej kanceláři, ušetří asi 1,45 hodin čistého spánku. A že u mě néni od slov nikdy daleko k činom, doprovodil sem poslední účastníky večírku a šel si usltal pelíšek. nebyl bych to já, kdyby na mě nedošel vrátný. než sem stihl nachystat lože, asi viděl světýlko. Začal mně vysvětlovat, že to néni žádná ubytovna. Ale byl to chlap, s kerým byla rozumná řeč, asi už tam také nekdy spal. Když sem mu vysvětlit svoju situaci a spánkovú úsporu, pokýval hlavú a řekl, "no hlavně moc nedupejte, mějte se a dobrú noc". Určitě šel také spat, ale šak co, je v práci, co by na noční měl jiného dělat. Sám sa divím, že ze dvúch polstrovaných židlí a jedné kancelářské ide udělat tak kvalitní pelíšek, ale připadám si rozhodně vyspanější, než jak sem čekal. Nikdo ani nic nepoznal, sice první kolegyně kerú sem potkal mně říkala, "Vy jste tu brzo, vy jste tady byl přes noc?", ale tom sem sa zasmíl s tým, co si o mně myslí a hlavně sem to vyřešil hláškú, že chcu mět před svátkama všecku prácu podělanú. Jak po icq řekl Genouš, kdyby mně dali dýchnút, možná bych měl dodělané hned. Ale tady su krytý, ředitel včéra vypadal na umřítí a zdrbal jednu děvčicu, že nemože najít jednu složku, kerú nutně potřebuje. Děvčica ju hladala celý deň a potom ju našla - u něho v kanceláři. A hlavně pajíka tady majú rádi, nepokazí totiž žádný večírek. Když večírek, tož až do konca!!! Ani po nich nebudu chtět zaplatit tento přesčas...

Klidný a pohodový víkend V.

(Pajis, 18. 12. 2006 9:57)

Poté co sem sa dozlatova a do sytosti nemohl v žádném případě stihnůt vyspat, sem sedl na kolo a jel do Nedachlebic. Zazpval sem si Co již dávní proroci, poslechl KK a po mši aj popřál pár ludom Štastné a veselé, keré už sa neúprosně blížíja. Na centrálce sem Gořku nenašel, asi eště mosel dospat zvónění v téj palici. Byl tam akorát Bubla, kerý vypadal, že z toho ani nestihl vylézt a už do toho zase spadl. No dal sem enom jednoho předobědového točeňáka a jelo sa na kačenu Po obědě sme eště odnésli chlaďák, co sme měli pošťaný kvůli hrošíkiádě z hasičárny. Jindy než v nedělu po obědě totiž všecky Dostálky doma nikdy zároveň nenajdete. A cesta do Prahy? Aj když sme byli v lehátkovém vozu, zasej sem sa prospat nestihl, protože sme jeli s Děvčiců, o.k.m.z.p., její kámošků a člověkem, co má halvu neenom na krku, ale aj v přezdívce. Před spaním sem eště rozjel Pajíkovu štafetu, jistota je jisttota. No a včíl už sa ide dělat, ´mosím sa dańovým poplatníkom nejak odvděčit za to, že mně nechajú dopsat dycky deníček. Mám na stole 3 odvolačky, tož to myslím zamítnu, šak je před Vánocama. No a večer bych sa mohl aj dospat, ale nemožu, máme tady rozlučkový večírek kolegyně Élišky, kerá k novém roku odcházá. Takže klidný a pohodový víkend zažiju možná nekdy jindy. Možná...


« předchozí

1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21

následující »