Jdi na obsah Jdi na menu
 


Obrazek

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Klidný a pohodový víkend IV.

(Pajis, 18. 12. 2006 9:31)

No a večer sa jelo na předvánoční burčákování. Zatímco zbytek´skvadry zvolil bílé, keré bvypadalo jak saviňon míchaný se šampanským, já sem si přivlastnil sedmičku červeného, o keré sem prohlásil, že je to maj pležr, to sem totiž slyšel v jakémsi filmu od šohaja, co měl podobné záda a uši jak já. Zatýmco já sem v průběhu večera vyrachtoval svojého miláčka, zbytek sestavy sa věnoval bílém se vzrústající intenzitú. Nerbylo teda žádného divu, když sme sa vydali na lov místních krasavic. Já sem si vybral jednu z chudobnéj rodiny. No šak posuďte sami - halenku měla oškubanú a enom tenkú, aj jí byla docela malá, šak jí trčalo půl báchora. Aj gatě měla enom do půlky lýtek, tož hotová chudina. Aspoň že měla standartní bílé prádlo, ale nemyslete nic zlého, po prvním tanci došel jejich starý a měl sem po galánce, ani sem nezískal trofej, její náhrdelník ve tvaru šipky, kerá ukazovala, šak víte kde. Když neuspěl Pajík,´neco dom si chtěli odvést aspoň Jura s Baboušem. Cíleně začali využívat svojích ksichtíkú a poté co sem jim nachystal jednu cérku, keré sem nalél decák (samozřejmě bílého, pležr je pležr) s dovědkem, toto ti posílajú naši kluci, oni sú trošičku stydliví. Načež si stydlivky přisedli a začali do ní valit krásná, milá a něžná slůvka. Vypadalo to, že nás v autě pojede o jednu víc, ale to by sa nemohlo stat to co sa stalo. Děvčica poslúchala ty slůvka, naráz k ní došel uplně cizí šohaj, kerého sme v životě neviděli a začali sa přímo před Babopušem a Jurýskem olizovat. Vypadalo to, že tá baba je solnička a ten šohaj srnec, kerý o súl nezavadil najméň celý rok. Vypadalo to, že snáď bude aj v říji, lebio ju obíral takovým způsobem, že sme čekali každú chvílu, lesti nebude aj nejaký ten lůajvsex, šak to na plagátoch k akci nebylo. Kdybyste viděli, jak sa tvářil Románek s Jurú, byl to pohled za všecky peníze, pomáli sem myslel, ýže sa obětuju a pujdu jim dělat babu. Když to Jura shrnul větú "to néni možné, my sa mosíme ožrat" čemuž Babouš enom mlčky přitakal, bylo jasné, jak to dopadne. V autě mělio kluci svúj báječný svět. Já jako zastupitel sem naplánoval aj projížďku po zbrusu nové včelarské komunikaci, aby moji voliči viděli, ýže Pajík nebere peníze enom tak za nic, ale že je jeho přítomnost v zastupitelstvu vidět. Protože u Kozla bylo zavříté, zviolili sme náhradní variantum, a śice gratulacu čtyrycátníkom Fankovi Fuskové a Knížecí milosti. Protože sa nám nepodařilo násilím vytáhnút fankového synovca z auta, šel sem enom já a Babouš, kerý byl velice veselý. Veselí byli aj oslavenci, byli rádi, že sme na ně nezapomněli a dostali sme guláš, pivo a aj štamprlu. Krom oslavencú tam seděli už enom víťa Dostálkú a Gořka, kerý dělal čest svému přízvisku zbořka. Asi po půl hodince najak Románkovi došlo k zatmění slunce a začala mu svítit černá hvězda. Zbledl, začal opakovat ty vole, ty vole a jeho původní veselost byla tatam. Doprovodit nechtěl, a tak sem ho doprovodil k brance, poslal správným směrem a poručil na rozcestí zabočit dúle z kopca, a kdyby neco, tak ručkovat po plotlu, kerý, jak je otestované Slunkem I. dopvede bezpečně Románka až dom. Snad dorazil v pořádku. My sme dorazili také v pořádku, mně dorazil Gořka, kerý si u kapličky myslel, že už mu zvóní v hlavě. Uklidnil sem ho tým, že to nezvóní v hlavě enom mu, když zvóní klekání, pokáď je člověk schopný slyšet, tak ten zvon slyší...

Klidný a pohodový víkend III.

(Pajis, 18. 12. 2006 9:30)

V díle II. vidite, tak nejak vypadá čistá hlava. Já ale tyto problémy nemívám a aj ze soboty si lecos pamatuju. Sobota začala spíš než měla. O půl osmé zvónil telefon, kdy na druhém konci drátu byl Laďa Blahú, kerý potřeboval pomoct se stromkama do kostela. Tož sme teda s Gořkú ze sebe udělali ty dobrovolníky, drapli obuišky a šmitce a jeli sme. Sraz tentokrát nebyl v cukrárně, ale aj tak sme tam moseli jít, protože sme doma neměli ani jednoho lahváča a jít do lesa bez lahváča je hotové šílenství. Proto sme si do batúžku dali každý dva. Překvapení nepříjemného charakteru bylo v podobě šachisty, kerý seděl na předním sedadle vozidla zn. Laďova felicia. Jelo sa totiž do lesa do Sobolup, asi proto, že sobíci majú místo búdy typ Pohraniční bunkr jak u nás typ Tři zkřížené halúzky, čili majú chvójí a smrkového porostu naprostý přebytek. Tož sme to začali plundrovat, šachista dělal asi mamažera akce, protože furt enom chodil jak Bačík a rozumoval a nic nedělal. Jednu dobu sem měl chuť ťápnút ho obuškem pom lebeni, kór když nám tvrdil, že jeden stromek bude stát 200Kč. To nás s Gořkú nasralo a chtěli sme ťápnút po lebeni aj hajného, kerý ale nakonec spočítal 8 stromků po 84 korunách, zapálil si cigaretku a šel ke Šlauškovi. My sme samozřejmě a stromkú nařezazali asi dohromady 25, ale když probírkla, tak pořádná. Ale nebojte, sobíkom eště aj neco zbylo. Neco zbylo asi aj farářovi, kerý nás při návratu pozval na štamprlu a na lahváča do čajovny. Stihli sme sa u toho aj podiskutovat s kaplanem na téma aktuální skandály katolické církve v ČR. Naprosto nás dorazil argumentem, kerý použil, když byl ode mě a Gořky zahnaný tak do kúta, že by munezbylo nic než uznat porážku. Když řekl, že místo toho, co sa o tom diskutujeme, sme sa za to mohli třeba pomodlit desátek, že by sme tom pomohl. Gořka nesouhlasně zakrútil hlavú, já sem sa usmíl a řekli sme, že sme si na to radši mohli dat po štamprli, že by sme tom také pomohli. Doma po obědě sme sa pustili do rekonstrukce střechy na baráku, neboť sa nám skřidlica sype jak perníček takovým způsobem, že by šla snáď aj ukúsnút. Já sem byl vrchní lozič, takže sem tam pobíhal po čtyrech tak jak fretka.

Klidný a pohodový víkend II.

(Pajis, 18. 12. 2006 8:48)

Klidný a pohodový víkend I.

(Pajis, 18. 12. 2006 8:48)

Tak máme za sebú takový ten normální předvánoční víkend, kdy sa člověk věnuje přípravě na svátky, odpočívá a chodí brzo spat a pozdě stává. Tak nejak je představa adventního zklidnění před Vánocama. A včíl konec rozumování a zase zpátky do reality. Su ochrápaný tak, že si připadám jak v nejakém zpomaleném filmu. Mohl by sa klidně menovat jak bondovka - Dnes neusínej. Začalo to v pátek zasedáním obecního zastupitelstva, já jako ´Váš zastupič sem tam nemohl chybět. byla aj hojná účast spoluobčanů - 43 lidi + Íng. Koželuhú a Rybníkářka se svým šoférem. Po zasedání, kde sem měl pouze několik výstupů v diskuzi, sa konalo malé pohoštění u příležitosti závěru roku a oslav šedesátin jednoho ze zastupičů (já tio nebyl). Řezník, kupec a sedlák starý Chýla věnoval aj jakési obložené mise, asi má sjednaný nájem za řeznictví na 64 v naturáliách. Budu sa moset optat Gena, jak to platíja ostatní nájemníci. v případě naturálních požitků by sa potom mohl vyplácat plat Bačíkovi v tychto naturáliách, protože když dostane najezt a napit, bude spokojený, a dělat bude tak jak do včilšku. Já sem byl tak přerautovaný z teho Šofína, že sem si dal enem trošku nejakého salámu. Přerautovanost sa naštěstí neprojevila u gořalky, takže sem mohl udělat nejakú škodu aspoň v této oblasti. Tak jak dycky jako nejmladšák sem mosel ostatním posluhovat, příští volby mosím na kandidátku dostat eště nekoho mladšího, než su já. Takže sa hlaste už včíl, a´t Vás možu za ty čtyři roky, co zbývajú do voleb, začat trénovat na vstup do vysoké komunální politiky. A vůbec sa chovajte na dědině slušně, protože su předsedú komise veřejného pořádku, tak abych sa Vama nemosel zaobírat. Najlepší řešéní totiž vynalézl Martin Kordula, co uděĺal pořádek s Kurníkem aj Firnajsem.

Chytrému napověz

(Pajis, 15. 12. 2006 9:07)

Už 2 fanúšci mě bombardujú po icq, kde to vázne, že chcú konečně začat snídat a bez deníčku to prý nejde. Asi majú od dětství tu obsesi, že bez pohádky sa neusíná. Je aj víc takových fíglú, jakože sa majú večer čistit zuby, umývat si ruky před jídlem a po.. a život člověka stejně jednú naučí, že když sa neco občas nekdy vynechá, že sa svět točit nepřestane. Stejně tak jako Pajis nepřestane zažívat kopu veselých zážitků a historek. Nekeré nápady přinášá aj debatní krúžek na tychto stránkách. Jak je vidět, každý má svoju teorii a svoje osvěčené a odzkúšané postupy. Mám také jeden vykoumaný, říkám tomu Pajisova štafeta. Když dojdete z akce, na keeré chlámete výhradně víno, otevřete si lahváča (pozor, tak aby šel eště zašpuntovat) a dajte si pořádné dva hlty, což je asi 2-2,5 deci, záleží na splávku, ale né že lahvoňa vyžerete celého, to jen za předpokladu, že má v ledničce kamaráda. No a potom lahváča zašpuntujte a běžte spat. Ráno po probuzební místo tradičního čištění zubú doražte toho lahváča, kerého ste před pár hodinama nedopili, případně doražte jeho kamaráda. Až potom možete jít na ty zuby, což doporučuju, nikdy nevíte, lesti ve výtahu nepojedete s ředitelem. Týmto popstupem ste dali žaludku signál, že Vám nemá byt špatně z teho překyselení vínem, že už sa vracáte do normálu. Žaludek začne fungovat, což sa projeví sušákem, kerý doporučuju zaháňat konbinací čisté vody s konzumací pomerančú, mandarinek, pro silnější povahy može byt aj štamprla citrónky. K obědu si dajte neco smaženého a samozřejmě pivo, možů byt aj dvě. No a týmto způsobem ladně proplujete a fungujete po celý pracovní den, bez toho, aby na vás bylo znat, že ste sa včera navalili. A když sa vás ředitel zeptá jak to děláte, že po takové akci narozdíl od ostatních, keří sa ledvá plancú, vypadáte tak čile a v pohodě, možete mu suverénně odpovědět, že trénink dělá mistry. Pokud Vám ale moja kúra nezabere, nedá sa nic dělat, na 99% sa potřebujete vyblut, což dřív či později nastane, takže to berte jako nezvratný fakt. A eště jednu poznámku, pokáď by platilo, že chlast podporuje studium, shodli sme sa s Jurgenem na tom, že v tom případě máme ve Včelarech u Kozla celé kolegium akademiků, v čele s Prof. Michal Vašíček, Csc. Takže když už pijete, aby ste studovali, tak také studujte, abyste měli za co pit...

Žraut II.

(Pajis, 14. 12. 2006 9:16)

kolem šesté hodiny vystřídala fidlálisty jakási hvězda z teho šúbysnisu. Jak mě poučily kolegyně, byla to Monika Absolónová, hvězda co zpívá v muzikálech. Na nekeré pěsničky si pozvala aj jakési 2 krútičky řiťama, asi aby předtančovaly. Podle jejich kreací by sa dalo akorát usuzovat, že měly asi průpravu v jiné části bysnisu, obor tanec u tyče. no ale když tanec, tak pro všecky a po nekolika nesmělých pokusech kolegů sa aj Pajík rozhodl provětrat taneční botky. SnáĎ sa přihlásím aj do teho stárdancu, lebo o mně naše baby z práce prohlašovaly, že sem to skvěle rozparádil a jak je úžasné, že ty prvky z toho folklóru dokážu zapojit aj na rokenrol a podobné nesmysly. Přitom si nejsu vědomý, že bych tam cifroval, akorát sem párkrát efektně sklapl patky jak při čardáši. Šak sem měl nové boty, tož bylo třeba otestovat jak umíja klapat. Osvědčily sa, šlo by v nich aj stepovat. Po hvězdě šúbyznizu nastúpila jíkási čtverka, kerá byla prý také hvězdná čtverka ze šúbysnisu. Tož lepší jak hvězdná čtverka z hvězdnéj pěchoty. Pamatuju si akorát jednoho kluka jak buka, co ani neví, jak sa menuje, lesti Roman nebo Vojtek a jakúsi babu, kerá je doktorkú jakési gynekologické ordinace. Nevím sice, proč nám nejaká doktorka došla zpívat, to na tom to zdravotnictví mosí byt fakt zle, když si doktoři chodíja přivydělávat po večeroch. Kdeoví, lesti aj nesmýkla do kabely nejaký salám, když je na tom tak špatně. Tož ale mosí sa řéct, že na tú čtverku už tančil celý parket, protože už zábrany s padlýma demižónama z Kobylí dávno padly. V osm nás chtěli vyhodit, jakože už je konec akce, my sme sa ale držali futer a pořád eště nezjezených prasátek a nevypitých sklének. Vydržali sme to až do půl desáté, jistě nebude náhoda, že jako poslední sem ostal já s kolegama, naša vedoucí a ředitel a sám pan generální ředitel. U odchodu sme každý nafasovali eště aj igelitku, asi aby sa námˇpo cestě neš´tukalo. Když sem to do´ma vybalil, zjistil sem, že nám pan generální přeje spolu s držitelem značky Klasa Znovínem Znojmo se sídlem v Šatově pěkné svátky a Nový rok. Akorát sa trošku přepsali na etiketě, je tam doporučené otvírat po 5-8 rokoch od stáčaní. Nevím, nevím, ale do roku 2010-13 sa mně moc čekat nechce...

Když klasa, tak Klasa

(Pajis, 14. 12. 2006 8:56)

Tož nebylo to najhorší. Jak jistě tušíte, tentokrát v tipsportu vyhrál favorit s kurzem 1,25. Nekeří vyhráli aj takovú hladinu v krvi, ale nebojte, Pajík si věří na větší kurzy. Tož hned mezi dveřama sme dostali takovú úzkú vysokú sklenku, kerá mně připomínala sklenku, co dostává člověk u doktora, když chce dávat moč. Aj barva a chuť téj kapaliny v tom byla dost podobná, jakýchsi bublinek, že tro až prlilo na jazyku. Ale aj přesto sa z toho nekeré baby stihly pěkně navalit, šak to také chlámaly celý večer. Zamířili sme do hlavního sálu, kde nás uvítal projev ředitela a jakési baby z jakéhosi odboru. Jediné, co sem považoval za důležité bylo to, že bude raut, kde sa budú podávat výrobky výhradně značky Klasa. Což mně pochopitelně nevadilo, splnilo to očekávání a kdo má rád pomeranče a banány, měl si jich kúpit u větnamcú. Eště k tom kulturáku, mosím uznat, že je to tam docela pěkné, dokonca je to snáď pěknější a aj větší, jak hala v Sobolupech. Ale pochopitelně přeju tanečnímu souboru Sobík, aby si tam nekdy zajel na nejaké předtančení. Po projevu začalo, asi kvúli dobrém trávení, cmrndat jakési kvarteto. Ale žádná klasika, hríli aj Tenkrát na západě, sedm statečných aj jestrdej. Všeci sa po projevu hned vrhli jak telata na to jídlo, čehož Pajík využil, neboť sa uvolnilo místo v sekci nápoje. Po zběžné prohlídce, kerá Klasa nám to dodává (vinařství Kobylí) a s dúvěrú, že ve flašce nebude kobylí..., sem sa rozhodl jak na správném koště začat bílým. Dal sem si Milerku a pozoroval ty nenažrance, jak sa cpů, jak kdyby v životě nejedli. Já sem v klidu počkal, dopil a zamířil k sekci masné výrobky, protože nejaká karotka a podobné ovoce mě nechává zcela netečným, pokud to tedy není v tekutém stavu. nabrál sem si teda po kúskoch z prasátka, abych věděl, jak to dělajú ti klasaři. najvíc mě zaujal uzený jazyk, ale chuťově suverénně nejlepší byla prasátková uzená kyta. protože su starý gurmán, bylo mně jasné, že k masu z prasátka je lepší červené a tak sem zamířil pro frankovku a vzápětí aj pro vavřinca, aby sa to dobře prolélo. Měli tam enom takové malé taléřky na to papu, to asi pro to, aby lidi chodili víckrát a všecko koštovali. Když už to bylo povinné, tož sem také koštovál, dokonce sem sa aj smiloval nad prasátkem, keré tam tak smutně ležalo a dívalo sa na mě vypichlýmy očkama. Dal sem si z něho pěkný kúsek a mosím řésćt, že za svojého života sa stihlo aj dobře naložit. No nebudu Vám dělat chutě, určitě už máte zase všeci zaprskaný monitor a Jara Vojáčkú liská mladého Kubu, že to žere bez chleba. (Kubo, v klidu, já sem také chleba nepotřeboval)

SZIF Fashion week

(Pajis, 13. 12. 2006 9:06)

dneska to tady vypadá jak na mole v Paříži nebo v nejakéj inéj řiti. Všeci sú oháklí jak kdyby měli jít na trh s otrokama a snažili sa, aby vypadali aspoň trochu k světu aby si jich vybral hodný pán, pokud možno né na prácu, ale na parádu. Je to všecko způsobené tým dnešním pracovním setkání na Žofíně, když povinně společenský oděv, aj Pajík sa mosel oháknút. Už sem měl problém sa do teho nasúkat, přeca enom sem polevil a už nejaký týdeň chodím do práce v riflách a manžestrákoch, když zemědělci, tak pro všecky. Najvětší problém byl se zapínáním posledního knoflíku u košule. Zjistil sem totiž, že následkem zabijačky, hodú a podobných výkrmných akcí, mně jaksi porústl gágor, což mělo za následek omezení přístupu vzduchu cestú do práce. Řekl sem si, že na takové utrpení sa možu vysrat a tak sem prozatím pověsil kravatu aj sako na hřebík, teda na věšák. Až sa odpoledňa půjde, nadýchám si do plic zásobu luftu a potom zadržím dech. Inačí problémy mně způsobily moje nové taneční botky, keré sem kupoval asi ve 40. dílu mojého vyprávění (díl sa menoval botky do robotky). vzhledem k tomu, že sem jich kupoval aj za účelem tanečního využití, je jasné, že sem hleděl aj na strukturu podrážky. To sa mně ale dneska cestú do práce stalo osudným. Měl sem veliké štěstí, že nebylo popršané jak včéra, natož namrzlé, protože na pražských kostkách sem sa klúzal aj tak. byl snihový poprašek, nebo náledíčko, tak počítám, že bych každých 5 metrú hodil takovú tlamu, že můj oděv by sa po příchodu do práce dal bez problémů nazvat nespolečenský. Mosím si na to dat pozor aj večer, spadnút do Vlatavy z nábřeží sa mně moc nechce. Aj když bych byl asi v ten moment populárnější jak celá ministryńa. Su samozřejmě zvědavý, čím nás pohostíja. Tady totiž nikdo nic neví a kdo ví tak neřekne. Ředitel je tajemný jak hrad v Karpatech a člověk aby před začátkem akce eště pro jistotu posvačil. Budu ale hrdina a to neudělám. Můj sázkařský instinkt mně totiž říká, že tipsport by na sázku, lesti tam bude minimálně co pojest, dával na ano kurz 1,25. Včíl o víkendu totiž na Výstavišti probíhala veliká prezentace výrobkú klasa (to je takový ten nedomrlý zavináč v národních barvách, od pečiva přes jogurty a salámy až po víno a gořalku) Fígl je v tom, že náš fond je správce té značky, takže kdy jindy by sa měly výrobky prezentovat jak na našem večírku, kór eště na Žofíně. Když sem porovnával s Gořkú naše ukončené (Koliba X Žofín), říkál, že bych měl zajít za Jarú Vojáčkovým a pošťat si kabelu s kerú jezdí na hokej, tam sa totiž cosi vleze. Protože když žranica, tož pro všecky...

Konečně škaredé počasí

(Pajis, 12. 12. 2006 8:57)

Tož to je zasej forma. Už sem měl napsané pomáli půlku článku, cosi sem zmáčkl a neostalo mně v chlévečku ani písmenko. Tož abych to psal znovu - zrovnma sem sa rozplýval nad tým, jak je dneska pěkně škaredé počasí, takové už dlúho nebylo. Zima a eště do toho aj chčije, tak nejak by to mělo 12. prosinca vypadat. A né aby člověk chodil na oběd pom,áli ve svetru, tak jak minulý týdeń. Dokonca sem dneska vytáhl aj déštník, což sa mně cestú do práce podařilo poprvní. Bál sem sa, že bude zteřelý a ostanú mně v ruce enom ty dráta, ale umělina je umělina, tú hned tak neco nerozhodí. (dokáď teda padá enom voda a né síra a oheň, to by deštníček asi nedal) Ale sme v Praze, né v Sodomě, takže snáď aspoň tych deset spravedlivých tady nekde najdeme. Ale abych sa vrátil ke včerajšku, veliká sranda byla na právnickéj poradě na centrále. Poněvadž začal od neděle platit nový jízdní řád, než sa to ochodí, bude to asi chvilku trvat, a proto je potřeba počítat s menšíma či většíma komplikacama při tom vlakovém cestování. Takže kolega z Hradca měl 100 minut, ale aj tak dojel spíš jak kolegyně, kerá měla sice enom 50, ale zase jela už od rána z Opavy. korunoval to kolega z ústí, kerý dojel autem, ale také pozdě a když sa omlúval, že příště pojede radši vlakem, tak sa mu všeci kolektivně vysmáli, že by túto dobú byl eště nekde v poli před Prahú. zitra máme celorepublikové mecheche na Žofíně. A tak jedno z hlavních diskuzních témat bylo to, kolik z kama dojede lidí. Samozřejmě, čím dál od Prahy, tým meněj. U nás si to ředitel pojistil tak, že řekl "účast je povinná" a tým to považuje za vyřešené. Aby teho ale ve čtvrtek nelitoval, jak znám našu organizaci a jejich partnery, može to dopadnút tak, že sa každý povinně pěkně navalí, následkem čehož produktivita práce v práci ve čtvrtek klesne nekde blízko k bodu mrazu, asi jak to dnešní počasí. Já na setkání na Žofíně vidím enom samé ty pozitiva, krom dobrého jídla a pití zdarma sa mně třeba podaří uvidět našu ministryňi, o keré si myslím, že je enom výtvorem Topolánkovi fantasie, protože sa o ní sice aj nekdy mluví, ale nikdo ju nikdy nikde neviděl. Tož uvidíme, co všecko uvidíme. Včéra sem eště s Děvčicú, o keré mám zakázané psat viděl teho imperialistického agenta. Krom teho, že byl bloňdatý, a podle objektivního posúzení děvčice, o.k.m.z.p., aj škaredý, byl aj ten film jakýsi v jiném duchu jak ty ostatní, ale zase byl aspoň trošku věrohodný (když říkám trošku, tak trošku, kdoví co si o tom myslíja italští památkáři). Nejlepší byla stejně závěrečná muzika u titulkú, takovú hitovku má snáď enom ten major Zeman...

cestování

(Pajis, 11. 12. 2006 9:25)

No a po sobotě bývá neděla. V cukrárně sme sa ani nemohli vlézt ke stolu, což Pepa Dostálků komentoval tak, že už by sme sa mohli nekeří ožénit, abysme nemośeli řešit takové problémy. Nevím jak k tom přijde Fanek Janek s Víťú Dostálkovým, šak ti už jednú ženatí sú. no ale cukrárna tentokrát nebyla hlavní nedělní akce. tú sa stalo až cestování do té mater urbi. Jel sem pro změnu s Jarú Bečicovým, tentokrát vlakem v celé trase. Když sem ho vyzvedával u Kozla, připadal mně docela nažváchaný (v sobotu stihl turnaj ve fotbálku u Kozla a eště aj návštěvu kulturního zařízení Búrovce), což mu ale nebránilo jít v otrokovicách okamžitě na mašinku. Né že by Jara lézl do lokomotivy, on lézl rovnú do hospody. Ani si nešel kúpit lístek, má totiž kilometrickú banku. Po točeňákovi a zakúpení lahváčú v počtu 2ks/osoba sme zamířili na perón a do vlaku. ČD přichystaly pro svoje zákazníky k příležitosti nového grafikonu veliké překvapéní. Přistavili první vagón úplně prázdný. K dokonalosti mu chybělo enom to, aby svítil a topil. Jara si nenechal vymluvit, že do Prahy je cesta dlúhá víc jak od Topolného po Bílovice a zarputile si odmítal přesednút. Protože sem nechtěl byt nemocný, v Přerově sem v národním podniku kiosek zakúpil pleskačku rumu, abych nechytl nejakého bacila. Jara si po prvním hltu začal připadat jak Aneta Langerová a začal vybekovat Najprv jede šohaj z Vídńa a potom aj ve Včelarech v každém domku. Než sme dojeli do Třebové, rum byl vypitý a Jara sa stihl naučit aj ten Bílovský zámek. Říkal sem si, že si veznu tú pleskačku dom, ale nejak sem na to zapomněl a nechal ju ve vlaku. Horší ale dopadl Jara, kerý v tom vlaku nechal kilometrickú banku...

Sobování

(Pajis, 11. 12. 2006 9:11)

Když už sem byl v tom kroji, pojal sem za kvalitní myšlenku, že takto pojedu aj na sobí šú. Přeca enom mě kdysi jakási děvčica řekla, že v kroji vypadám nejlepší ( takže aspoň nejak). tož sem si říkkal, že když už mám neco v tych sobolupoch dělat, že bych aspoň mohl udělat dojem. Bohužel mně to doma maminka rozmluvila krásným heslem " Pakuj sa vysléct, nebudeš nám dělat ostudu" Přitom sem chtěl udělat enom dojem. No ale když kluk nemravný psal o tom, že si máme vzít občerstvení sebú, vzal sem do ígelitky 4l vína a šlo sa na karotkobus. (tímto děkuju všeckým trúbom, keří si nevšimli při stáčání, že pod regálem v Kd Včelary je eště 25l kanystr červeného, bylo co vzít) taneční soubor Sobík měl opravdu kvalitní vystoupení, special thanks Janoušovi, že aj po dozvukoch eště pořád tak pěkně zpívá. No když vystúpení, tož pro všecky a tak po oficiální části programu, kdy všecky déčka a rodiče vyfičeli, sme to začali rpořádně rozjížďat my. Cenu nejíc rozjetého obhájil tradičně Vańús, keré byl, jak kdyby ho rozjel najmeňej parní válec. Protože tam nebyla děvčica, o keré mám zakázané psat, vybral sem si jinú podobnú oběť. prostě sem sa věnoval děvčici, od keré brzo dostanu (zakázané psat) a krom tancování sme hráli aj rúzné hry a sútěže, např. kolikrát dostanu po paprčách atd. Radost udělali aj sobíci, keří si našej přítomnosti tolik vážili, že nám udělali vlastní podium, asi aby sme mohli předtančovat. to nám celkem šlo, aj když sme jich možná zklamali tým, že sme z tama ani jednú nehrábli, takže si sbíci nemohli zkusit první opomoc, lekce fixace zlomeniny. No ale protože už máme obá neco za sebú (jako tanečně) a možná sme měli aj neco v sobě, bylo jasné, že sa nám nemože nic stat. Pro větší parádu sme sa vzájjemně ozdobili sobama, keří visali na nástěnce, je vidět, že sobí tradice sa projevila aj na sobolupské ZŠ. dokonce měli ti sobi aj ména, zatímco Hrášek dostal soba rudu, já sem měl soba, co sa menoval Míša Rosíková. Ale byl to sob věrný, dojel se mnú až ke Kozlovi a aj dom. No každopádně sme u sobú žádnú ostudu neudělali, možná sa nám povédlo udělat aj ten dojem.

Biřmování

(Pajis, 11. 12. 2006 8:52)

Sobota byla vzácným a slavným dnem pro našeho Toníka, alias Antoša. Dostalo sa mu totiž křesťanské dospělosti, čili teho pomazání od hla´vy pomazané. začalo to klasickým "barani stávajte" zatýmco naša krojovaná (sdtařenka) už stepovala v blokoch, já sem eště v klidu chodil v trenýrkách. Antoš byl poněkud nervózní, naštěstí patří k té mladé gegneraci, kerá neviděla, jak umí byt nervózní starý Zrúna v díli č. 19 Studna. Nakonec sem sa v klidu a časovém limitu nasúkal do lajblu aj do botú, přičemž sem zjistil, že hřebík, kerý mě na dozvuky z té boty trčal, a hlavně při točitých disciplínách jak sú třeba bilovské, dělal nezapomenutelný otisk do včelůarských parket, mě asi navěky opustil. Podrážka naštestí ostala, takže sem mohl vyrazit. V kostele sa mně snažila teta Štěpána vnutit knížky, což sem odmítl s tým že mám přeca hlavu. V ten moment sem eště nevěděl, že Bože cos ráčil može mět aj víc jak 4 sloky, no ale ináč sem si vystačil. Vystačil sem si aj po biřmování na slavnostní hostině u Dujíčka. Zatímco všeci čekali na příchod arcibiskupa a ostatní honóry, já sem nelenil a lupl sem si jednoho točeňáka. Když došel farář, udělal na mě takové to "ale tož" což sem okomentoval tým, že " před dobrým obědem po dobrém kázání doporučuju jedině dobré pivo" Asi to bylo aj vtipné, protože sa tom nejvíc smál arcibiskup, kerý šel za farářem. Smát ´je málo, měl si přisednút a dat si také jedno, mohl sme si sním povykládat, třeba o tom, že to kázání bylo sice pěkné, ale měl sem pocit, že sem ho nekdy nekde od něho slyšel. Nu což, asi UBK- universální biřmovací kázání. mosel sem sa zasmít aj Milánkovi Triojkovém, kerý si v pravidelných intervalech chodil dávat po jedné s jakýmsi kolegú. Milánek sa dycky podíval jak zloděj, lesti ho u teho nevidí nejaká honóra a potom to do sebe lupl jak kdyby měl dvanáct a mosel to do sebe rychle hodit, aby mu nelištili. Hlavně že to neviděli pan farář, co by si o Milánkovi pomysleli. Po obědě sa všeci začali vytrácat, no my sme ostali tradičně až dio konca. Potom sme sa vydali na putování po Topolské rodině, přes babičku sme to vzali k Bereckom. Strýc ze samé radosti, že vidí krojované, dostal geniální nápad, že si s nama vypije a navrhl košt gořalky. Nejakým zázrakem sa mu povédlo sehnat celkem 3 rúzné vzorky, z nichž nekeré (všecky) sme koštovali nekolikrát, asi pro kontolu. Nejvíc to začal nestíhat strýc, kerý měl evidentní předstih, což vyřešila tety tým, že nás poslala dom a strýca poklúzat, každý měl prostě svoje...

putování

(Pajis, 11. 12. 2006 8:32)

Tak už su zase v práci, čili sa Vám možu čile věnovat. Šak určitě všeci čekáte, až uvedu víkendové události na pravú (svoju) míru. Tož začalo to už srandovní cestú v pátek. Jel sem s Jarú Bečicovým osobním automobilem, keré řidil jeho kamarád a zároveń podřízený z Olomúca. Problém nastal už při setkání na Chodově. Domluva byla jasná, před hlavním vchodem obchodního centra Chodov. Enomže tam sú ty hlavní vchody celkem čtyři... Jak znáte pajíka, samopzřejmě obešel všecky vchody, nekeré aj dvakrát, naž našel Jaru u toho opravdu hlavního vchodu. Další oříšek spočíval v tom, že jak už sem podotkl, šohaj šofér byl z Olomúca a jak známo, D1 přes Hradiště nejede. Vzhledem k tomu, že už byla tma jak (šak víte kde) sme sa rozhodli, že nemá cenu riskovat poukázku na odvoz pohřebákem, čili stopovat na exitu v Holubicách. Takže sme jeli pořád dál a dál. co si budem povídat, já sem můj močový měchýř nahuškal, že si uleví v Holubicách, ale když před nama bylo dalších šedesát km, mosel sem tlačit ručičku tachometru očima aj silú vůle. Což ale na Felicii ide dost těžko, tá je ráda, že dodržuje povolenú rychlost bez toho, aby sa rosypala. Nakonec sem podal hrdinský výkon a vydržal sem až do Olomúca. Tam sme nasedli do Šohaja, takže časová úspora tohoto cestování byla celkově 0 minut. Okamžitě sme zamířili na lahváča do jídelňáku, což Jara okomentoval tým, že sme ušetřili aspoň na peńezoch, poněvadž sme do otrokovic lupli dva kusy, což by sa jistě při cestě už z Prahy poněkud prodražilo. Jara bečicú totiž néni žádný sráč.

Uff

(Pajis, 8. 12. 2006 10:14)

Tak to mám úspěšně za sebú. né že bych byl kožený a psal Vám jak sa říká ze záhrobí, ale včíl sme odbavili asi nejdél sedící a nejvíc sa ptající žadatele, co sme tady kdy měli. V projektu udělali jakési ty změny, keré mosel Pajík oběhat a zařídit. vysvětluj zemědělcom, že na ně nemáš čas, že na tebe čeká hromada lidí, až napíšeš deníček. Asi by to moc nepochopili, marně bych sa mohl zaklínat, že můj deníček vlastně patří do programu "Rozvoj venkova a multifunkčního zemědělství". Ono to asi tak fakt bude, už to ocenil aj náš ředitel, kerý mě včéra příjemně překvapil. Při otevření výplatní pásky mně málem vylézly oči z důlků, neboť sa na mě smály předvánoční prémie, doposud pro mě jev nevídaný a neznámý. Asi sme moseli nejakém chudákovi zebrat dotace, ináč sí neumím vysvětlit, kde sme na to vzali. No vracat to nebudu, to si radši nakúpím dárky, a když dárky, tož pro všecky. Včéra sem s tím hned začal. Vzhledem k tomu, že Antošek má v sobotu biřmování a mě poctil tým, že si mě vyvolil za kmucháčka, bylo záhodné kúpit neco na památku. Protože mě odmítl nabídku hodinek, řetízku aj jakého koliv zbytečného šperku, kúpil sem mu na památku Biblu, ať má kluk po bvečerech co číst. To by ale nebyl Pajík, aby došel do obchodu, řekl 120 dkg bible, zabalit a šel. Krom toho, že v albertu takové tiskoviny neprodávajú, je třeba aj podpořit takové ty vydavatelství. Tož sem začal v portálu. Vyvedéní, keré sem kúpit chtěl, (taková tá veliokost, co mám já) neměli, a tož sem sa rozmýšlál, lesti nevzít neco podobného velikos´tú, šak obsah by měl byt sná´d stejný. Enomže když sem to otevřel, zjistil sem, že je tam jakési pomýlené řazéní, takové jakdyž normální knížka, žádné dva slúpky. To sem sa skoro aj lekl, protože člověk nikdá neví, lesti to nevydali třeba ti kluci jehovovi nebo nejací úpodobní výlupci. A to sem Antoškovi přeca nemohl kúpit, kdyby zkusil konvertovat k nejaké sektě, tož ho tata asi poučí o tom, jak sa to dělá s kacířama, šak v košákovém humně je okleškú dost. Tož sem sa teda vydal přes ulic do knihkupectví, co vlastníja ti kluci, keří majú ten tiskařský vercajk v Nové Říši. Ale jak na svińu, to vydání, keré sem chtěl, neměli. To už sem psychicky nevydržal a kúpil sem to vydání veliké, když už památka, tak a´t to aspoń neco váží. Hlavně, že mám nakúpené, uff...

Ranní šoky

(Pajis, 7. 12. 2006 8:51)

Tak dneska to fakt stójí za to. Snáď sem mosel cestú do práce do nečeho šlápnút, ináč to ani néni možné. Neostaly na mě noviny zadarmo, což sa mě od odby co su v práci eště nestalo, takže sem si mosel zjišťovat výsledky Ligy mistrů přes rameno v metru. Ani sem to nemosel vědět, je jasné, že to opět nevyšlo, takže další Gořka ze mě hned tak nebude. v práci si normálně snídám a půšťám si u teho ten sobí koncert, jak ho doporučil Jura Knotů a včíl sa otevřú dveři a jakási baba až z Mladé Boleslavi (herdek, v kolik mosela stávat) sa sem valí, že ide podepsat nejaké věci. Né jako že by nám podepsala třeba stůl a židlu, pouhý dodatek, ale aj tak to bylo zdrojem komplikací. Kolega si vesele vařil ranní kávu u kolegyń, takže všecko zase mosel oběhat Pajík. Ledvá sem stihl polknút poslední sústo a ukončit sobovské vystúpení, jal sem sa přehrabovat v kanclu a hledat daný šanon. Po pár minutách sem zjistil, že ho prostě nemám a tak sem sa mosel podívat do systému (né do trubek, do počítača), kde to vlastně je. Šel sem najisto ke kolegyni, ale moje nadšení zastavily zamčíté dveři její kanceláře. Nedalo sa nic dělat, mosel sem jít za vedoucí pro univerzál. Tá vzniklú situaci komentovala tak, že přeca o čtvrt na devět eště nemožem po všeckých chtět, aby už byli hore a byli v práci a že nekeří majú se vstáváním problémy. Nevím,. lesti si dělala srandu, nebo na kolegyňi čeká vekliký hulák, nad tým nebylo kdy přemýšlat, drapl sem šanon a valil zpátky, aby mně tá baba třeba neco neukradla nebo tak. (minulý měsíc sa stala veselá historka na centrálním pracovišti, zkráceně centrále. Nejaký úředníček sa zakecal vedle v kanclu a když sa po půl hodině vrátil, zjistil, že počítač ani tiskárnu už nebavilo na něho věčně čekat a tak mu prchly.) To sa nám ale nemože stat, centrála je na Václaváku a my na Míráku, což, jak všeci uznáte, je opravdu veliký rozdíl. Hlavně bych chtěl vidět nekoho, jak táhne můj zgarb z pátého patra, to by radši zrovna mohl hodit na ulic luftem z okna. Nakonec sem teda podepsal, co sem měl (tolik autogramů, jak za dobu co su v práci sem v životě nedával) a baba si mohla odjet směr ráj škodovek. Korunu dnešnímu ránu dala vedoucí, kerá rozdávala po oddělení takového teho parazita, co sa rád přiživuje na listnatých stromech. Řekl sem, že nechcu, že pro nás nejaká tá vánoční výzdoba moc néni. Ale když sem došel vařit kafé o kúsek vedle k cérkám, zjistil sem, že majú neenom jmelí, ale aj zvonečky v oknech. Co po takovéj výzdobě,. když tam chybí aspoń jeden falešný sob...

sólokapr

(Pajis, 6. 12. 2006 8:44)

Včéra měl kolega dovolenú, takže sem byl pracú zavalený sám. Dneska by měl byt tady, ale néni, takže teď hážu kapra na hromadu spisú a su tady zasej sám. Vysvětlení sa nabízajú dvě. Buď sa mu včéra spaní do desíti tak zalúbilo, že si to dneska zopakoval, nebo prostě chytil také nejakého bacila a oplacá mně za minulý týdeń. Říká si, ať si chlapec také trochu užije. ale pozor, už je kluk šikovný tady, sperávně je za cé, byl sice u´doktora, ale prý enom na kontrolu. tak to je na prd, to sa mu ani nemožu smát. Dost by mě zajímalo, jak dopadli včerajší čerti, když mně včéra v 5 večer volal Valdáno, hned sem si na ně vzpomněl. Valdáno je totiž bytost velmi praktická, mohl by si sice se svojím imižem vydělávat po celý rok jako mikuláš, on si ale pozve dycky včelarskú kvalitu. A v čem spočívá jeho praktičnost? Aby nemosel nalévat všeckým po štamprli, vytáhne půlitra a s heslem " tady máte moju nadílku" pichne půlčana pěkně andělom do košíku. Šak čerti majú huby, tož co by sa otravoval se štamprlama či jejich náléváním. Tak snáď včéra tá partyja byla co k čem a obešli to kompletně. Hlavně, aby nemoseli slubovat nekde děckám, že pokáď budú hodné, tož na rok uvidíjja aj Mikuláša, letos jim mosí stačit enom anděl s čertem, jak sa to také už ve Včelarech kdysi stalo. Možná že to ve zdraví přežili aj včelarští sopláci, z lońského mikulášského kúpání smradú v kontajneru by sa v tomto počasí klidně mohla stat aj tradica. Úplně vidím teho Svaloňa a dva Šrómy jak dělajú hahahahihihi a čerti, čerti otevřete, a jak jim potom zmrzl úsměv na rtech, když jim do teho kontajnéra, v kerém byli přechodně ubytovaní, Gořka čmáchl plný kýbl vody. Při vzpomínce na to, jak soplákom lóní zvlhl střelný prach, sa mosím eště včíl smít. A čí to byl nápad s tým kýblem - tož přeca Mikuláša, takové vznešené nápady može mět přeca enom tá bytost nadpozemská...

Mikulášké rady

(Pajis, 5. 12. 2006 9:13)

Dneska po ránu sú tady všeci včetně mě jak spomalený film. Všeci enom mžúrajú očiskama, sú ochrápaní jak Dvořka v hasičárně, enom sa lúšńajú a palúdajú a tým pádem nic nedělajú. Aj mně tu leží kopa spisú a né a né do teho rýpnút. najradši bych to hodil z okna, ale nemožu, protože sídlím v pátém patře a tudíž bych mohl nekoho zabit. Jak vidím počet příspěvkú na diskuzi, všeci sme na tom asi stejně, určitě to dělá to počasí. Kdybych byl doma, tož sa aspoń těším na večer na další z řady skvělých obchúzek, ale nedá sa nic dělat, po řadě ani nevím kolika roků bude bytost nadpozemskú dělat nekdo inačí než já. Enom varování pro mojého nástupce - neplatí tady pravidlo hlavní cesty, je to opačně. To že z dědiny (začíná sa z horního konca) dojdeš na hlavní cestu, eště neznamená, že máš vyhráté. Koncentrace sopláků v okolí Kuchyněk bývá teprú tá správná prověrka mikulášské a čertovské zdatnosti. (andělé sa většinú nenavalíja, takže ty nevzpomínám. A u hlavní cesty teho zas tak málo nebude. Krom teho, že sa řerti majú stavit u Vlasatíkú pro Kubíčka, lebo už lóní bylo pozdě, je řada domú, v kerých by pomáli děcko ani nečekal. AS nezapomnět zajít ke Blahom do Bilovic (nemyslím Rosťu a Laďu, ale Katku, Jirku a Dominika (nemyslím Haška, ale Blahu)) Ale nedá sa nic dělat, bytost nadpozemská mosí vydržat aj kdyby sa nechumelilo, jako že sa letos asi nebude. A tady je další zádrhel - když je zamrzlé či eště lépe zasněžené, može sa z hrázky zkúlnút aj mikuláš s andělama, jak sa to už také kdysi stalo, ale dneska majú túto výsadu enom čerti. Zasej ale néni hrázka jak hrázka. Skúlnút sa totiž pod Lubánkovým jak kdysi na luce Toňa Došlú také nénni žádná paráda, v hospodě sa totiž z teho bahna utvoří pekelný smrad, aj když to by sa u čertú dalo pochopit. Tož Vám teda přeju hodně úspěchů, nic ani nikoho nekde nezapomeňte a kdyby neco, v pohotovosti je Laďa Blahú a jeho čertovský transportní prostředek, tak sa snažte, ať je do hříchú co psat!

sobotěnka ide...

(Pajis, 4. 12. 2006 9:49)

ale zpátky k sobotě. Probudil mě zvuk cirkulárky, ó jak charakteristický pro sobotní rána ve Včelarech. Chvílu sem si byl aj zařezat, abych nevypadl ze cviku, ale potom sem měl na starosti důležitější věci. Byl sem totiž tá bytost nadpozemská. Nebyt toho, že sa jede po dědině na vozi, takže si člověk řipadá jak honóra nebo jak u odvodu, nejradši bych sa na to asi vyprdl, ale včíl su ten zastupitel tož co už. Jara Manclú sa do mě marně snažil vklomit štamprlu, augmentin mě držal na uzdě tak jak Jara svoje kobylky. Z celého nadělování v parku byla nejlepší asi klobáska v zasedačce a zaslúžená orosená odměna u kozla. Tam sme s Gořkú kuli také pikle na večer. Protože nám vypadli klasický kreslíř, mosel zaskočit jeho brácha s uměleckým ménem Eduant Francimor. Geny sú geny, já s Gořkú sme si zase vzpomněli na mládí a četbu abc mladých technikú a přírodovědcú a jali sa podlepovat a vystřihovat falešného soba. Gořka asi vyšel ze cviku, neboť chudákovi utrhl ucho a potom ho přilepil uplně na jinú část hlavy. chudák falešný sobík... nakonec sa dílo povedlo a trčaly mu parůžky tak jak měly. Povédl sa aj herce, aj když surin o tom měl své mínění a prosazoval svojého favorita. Tož ale dopadlo to jak to dopadlo, šak si všeci určitě z dozvukú pamatujete víc než já, a nebo aspoń si to pamatujete nejak barevněj, já sem to všecko totiž viděl střízlivýma očima...

Už sem dohodoval

(Pajis, 4. 12. 2006 9:08)

Už seem čtyry noci, doma nenocoval.... Já si spíš připadám, jak kdybych nenocovál vůbec. Očiska sa mně furt slepujú k sobě a vypadá to, že dám čelo na klávesnicu. a to sa mně včéra večer nechtělo usnút, ten můj organismus je asi úplně střelený. Šak jaký pán... V práci sa mně všeci smějú, že už mě na hody nepustíja, že ssem jistě chrápal nekde na mezi (nevím tak s kým) a že to mám od teho. Řekl bych jim, ať si to idú na rok zkusit, ale to by bylo přesobované, jak sa říká, dobrého stačí málo. Ale na druhú stranu, dozvuky byly také povedené a zas tak málo toho nebylo. Burčáci hráli klasicky až do konca, Včelaran sa naučil nové pásmo (jak sme poznali při bílovských, když sa tam jacísi třé trúbé snažili naporúčat naučené scénáře, čemuž sme ale rychle zatrhli tipec). Celým večerem sa nesly sobí variace, za nejpovedenější považuju "tam z pod Javoriny, z té sobí obory, tam si dívča namluvím). Vypitá flaša byla vcelku vypitá, aj nekeří uvaděči vypadali, že ze školy cosi už zapomněli, hlavně čtení. Naštěstí číst nezapomněl starosta, kerý vypadal, že sa do Včelar bude náramně hodit a že je tam načisto spokojený. Mosím sa přiznat, že jeho forma mě celkem překvapila. Překvapil aj Stańa Dostálkú, můj bratranec, když po jeho oblíbené písničce o sokolovi vybafl na našeho tatu "strýcu, kdybys byl baba, tož si s tebú idu zatančit" Nakonec mosel vzít za vděk s tanečkem s nekým jiným, ale aj tak vypadal načisto spokojeně. Tak jak byl spokojený Stańa, o to méň byl spokojený jeho šofér, skoro by sa dalo řéct, že byl vzteklý jak čert, možná proto, že měl dělat ráno v kostele mikuláša. Původně farář sice volal k nám, ale byl odkázaný do patřičných mezí a pozvaný na dozvuky. Aj tak by mu mělo stačit, kdo šel za anděle, protože oba vypadali chutně, z toho ten větší byl asi větnamec, protože takové oči majú enom tam. tetky v kostele dneska idú určitě k Jurovi, aby ich poslal k očařovi, protože viděly anděla, ale cítily čerta. Co vidíte vy nevím, hlavní je, co cítíte...

Už aj na soby došlo

(Pajis, 30. 11. 2006 19:18)

Tož je to tady, první nemocný sob, žeby sobí chřipka, chemický vzorec OH2? Tož to má blbé, lesti ho utratíja, tož ten salám bych nechtěl. ale možu doporučit zapíjat, zapíjat, zapíjat. Nepomože to, ale oddálí to kleknutí aspoň o pár dní. Jak sa furt válu, pomáli člověk nemá psat o tom co zažívá, nebo´t nic nezažívá. A počítat, kolik debilit sa vleze do jednoho televizního kanálu za deń sa mně také moc ¨nechce. Aj když třeba taký Bořek stavitel, to je také poctivý týpek, takový pracant a dycky sa před zápasem hecujú. "Dokážeme to? Dokážeme" akorát jim tam dycky neco vymamlasí fešák strašák, co sa menuje Hugo. Dycky neco vyvede, asi viděli bílovský předobraz. dělá tam to samé, co Trautenberk Krakonošovi, Pat Matovi, Bobek Bobovi, Škuban Katuši, Krkovička, řezník, kupec a sedlák v jedné osobě starém dědovi nebo Mat Patovi, šak víte, jak to na světě chodí. nekdo mosí byt kladná postava a nekdo mosí dělat aj teho falešného soba. furt je to prd proti falešným zahradníkom, jaké měli na Slovensku, to majú za to, že do zemi lákajú ty zahraniční investory. protože co vyvedli ti třé rakušái, to si asi za rámeček nedajú. Věděl sem, že Žitný ostrov a tam kolem je úrodná zem, ale že až tak sem nevěděl. Vypěstovat 5000 malých skunkú ve dvúch kravínoch a sklúzat ich co 50 dbní, to je aspoň vrchol agrotechniky. Eště že nám stačí, že enom chlámem, aj když, kdyby zavřeli tak velikú pálenicu, asi by nám také chyběla. Každopádně nejezděte na Slovansko minimálně do Vánoc, protože tam chvílu budú mět trošku zhulené policajty. šak neokoštuj, když napálili druzí... My ale ostanem u tej gořalky, potažmo vínečka, zitra idu k Jurivi na kontrólu, tož držte palečky, ať mně eště neco nezakáže či nenakáže...


« předchozí

1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21

následující »