Jdi na obsah Jdi na menu
 


Obrazek

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

poklúzání a uklúzání

(Pajis, 22. 8. 2007 11:10)

Ráno byl domluvený sraz na úklid klasicky po deváté. Problém nastal u nekerých individuí, keré na devátú od téj doby co přestali ministrovat moc často nechodíja. A tak sem si hned u uličky chytl huláka od Tonka Dohnalového, kerý mě uvítal pozdravem "Krakonoš, kde ste?" a dorazil to jeho jmenovec a skoro súsed, kerý, když sem mu odemikal hasičárnu, aby mohl hbitě narazit řekl "Já sa divím tej mamce, že nedá klúček aspoň na okénko, šak já bych si ho tam našel" Jak kdyby celá naša rodina mohjla za to, že farář sa po dovolené neenom v kázání rozvykládal. Nekeří nedočkavci už začali uklúzat a tak toho ne mě moc neostalo. Akorát sem byl zklamaný, že nikde nemožu najít kopačky a ostatní sportovní oblečení, ale nakonec sa to nejak vyskytlo v pekle, aj když je dost pravděpodobné, že sem si to tam deň předtým zanésl. Do hostinského zařízení hasičárna zavítali aj Karotka s Hráškem, né snáď že by došli uklúzat, spíš enom směřovali dopolední procházku směrem k hasičárně. Ale aj tak sme teho využil, dal sem jim šifru před oběděm a sice svoje sebranú spisky ze včerajška, s tým že to majú přepsat na počáítači a potem poslat Paškovi do DDK. píár je píár a kde jinde bych to mohl otisknút jak v takovém plátku. Aj tak sme měl obavy, že mě to šéfredaktor nevezne, jelikož sem ani jednú nezmínil, že sa na žídlíku podílala nadace sopláci-liga v UH-zablutá alej, ale asi to v každém článku byt fakkt nemosí a navíc na žídlík do tomboly nic nehodili, tož co bych si jich chválíl. Špatně na tom byl obzvlášť Babouš, kerý asi chytil nejakú alergiu, nebo ho neco štíplo, protože měl oči krvavé jak býk. Ale pivo mu šmakovalo, což bylo důležité. Ostatně to šmakovalo všeckým a tak sa úderem druhéj hodiny dalo prohlásit o bečce že je vypitá a že padla. Přemístil sme sa ke Kozlovi na vrum vrum, ale po chvilce, kdy nebyl žádný karambol mě to přestalo bavit a šel sme dom na chvilku hodit dvacet. Následně sem sa přesunul zpátky, protože kde jinde sa sejít s Jarú Bečicú jak u Kozla. Naložili sme sa a tentokrát bez búraček valili až do Prahy, začínal zase další pracovní týdeň....

Prozměnu propadák

(Pajis, 21. 8. 2007 9:57)

Tak nám začal 28. ročník žídlíku, klasickým obřadem, kerý je k vidění rok co rok. Tata vyžene veškerý mančaft už v osm a my běháme, stavíme stany, chystáme stoly, lavky, tabule, sodovky, tombolu, udírnu a další matroš, aby o půl desáté mohli dojít ostatní hráči s taštičkú přes rameno a zapadnút do svojích už nachystaných kabin. začátek sme natahovali, Vymoši sice měli na pozvánkách 14 dní dopředku napsané, že hrajú hneď první zápas, ale buďto neumíja číst, anebo sú eště shnilejší jak nekeří včelaráci a nechce sa jím stávat hnedkaj brzo po ránu. Nakonec jich ale fotbalový pán bůh, kerého tak rád vzývá Pavel Čapek, vytrestal, když jich najprv losem namlsal na to, že půjdů na horní ženaté, aby jich potom nechal vypadnút s Řepářama. najprve si rozebereme hru Svobodných. Ono tam néni ani co rozebírat, taktika ideme si kopnút a ono to tam nejak spadne zabrala stoprocentně,. akorát že to pravidelně spadlo do našej branky. Je pravda, že už po rozlosování sem měl předtuchu, že to dopadne nejak takto, ale aj tak sem dělal všecko proto, aby to nedopadlo. S Kozelkama sem sa první špíl pokorně nenominoval ani do základu,. protože sem moc dobře věděl, kdy sem hrál naposledy fotbal - bylo to lóní na Václaváku. Aj když sem měl obavy, že budu v mužstvu největší šmatloň, nebylo to tak, ale né že vbych hrál nejak dobře, našli sa aj tací co hráli eště horší jak já. S Kozlama sme sa držali určenéj taktiky, napadat jich hned v rozehrávce a nenechat jim chvilku klidu. Dařilo sa to chílama aj úspěšně, ale dopadli sme jak Sparta s Arsenalem, dvě chyby, dva brajky a prohráli sme 1:2. S tema, co majú placaté ocasy mosíme vyhrát, nebo pro nás skončí turnaj pomáli spíš než začal. První půlka opět výborná, k ničem sme jich pořádně nepustili, ale ve druhéj půlce stačily dvě chyby dva brejky a znáte to, zatýmco naši kanonýři sú jak Standa Vlčkú, co první oráňajú všecky trnky za brankama a potom teprů trefíja třebas tyčku, soupeř trestá jak Horst Siegl blahé paměti. A tak nás čekla zápas o čest proti Horním ženatým. Pro horní ženaté sme oblíbený soupeř, protože s nama majú jistý bod, já totiž nepamatuju jiný výsledek jak remízu s týmto mančaftem. No a přes našu trvalú převahu a množství šancí zápas nemohl skončit jinak než 1:1, což pomohlo Horním k historickému postupu do čtvrtfinále a nás přiblížil k historické ostudě, skončit horší jak FOFO. Naštěstí FOFO už třetí rok po sobě néni schopné dat góla a smolu (no aj když to néni ani smola) neprotrhli ani s Dloníma žanatýma, takže nakonec o jeden inkasovaný gól skončili o skóre pod nama. Ale my sme klidní, víme totiž, že máme periodické výsledky, jednú vyhoříme a poodruhé tlučeme na finále. Takže na rok si na nás klidně vsaďte (pokáď teda budu eště svobodný, ale na to je eště menší kurz jak na ty Svobodné a příští rok), že budeme minimálně v semifinále. Také už by to chtělo ukončit opakovanú vládu Centrálky - ti to dycky vyhrajú, dostanú cenu a hybaj sa ožrat do Bilovic. Potom to končí takým faux paux, že hasičárnu zavíráme k půlnoci a ostanú nám 4 nevypité bečky. No aspoň že dvě jistoty ostávajú. Čada dycky bude jak Slávia na druhém místě, aj kdyby si přivézl třebas hradištskú a né jarošovskú jedničku a tá druhá jistota? Tož přeca že nejmenované včelarské tetky sa budú už od rána ptat, kdy sa bude prodávat tombola, aby potom mohlyvyhrát ceny, keré stejnak nevyužijů jak je třeba gořalka anebo poukaz na odběr do hospody, pernamentka na chóru a tak. No ale ináč to nebude, holt žídlíkový kolorit už na rok bude mět 29. narozeniny, tož zas za rok na Luži, dojděte zafandit Svobodným...

cesta zarúbaná

(Pajis, 20. 8. 2007 10:03)

V pátek před žídlíkem sme vyrazili spolu se soupeřem z týmu FOFO, jarú Bečicovým autem po D1. Byla to cesta veselá hneď ze startu, protože sme najprv naložili 5 plných pytlů mirabelek, keré Jara přes týdeň nasbíral u pražských komunikací, příkopů a podobně zarostených míst. Jak známo, pražáci sú natolik shnilí, že si myslíja, jak nám tá gořalka neteče vrovnú v Břežnici a že stačí enom naplnit demijóny a jet to. A tak sú absolutně neschopní pozbírat trnky či durancie, natož mirabelky. To potom vidíte u cest tak obsypané stromy, že by stačilo zatřást a potem to možete sbírat z asfaltu či betónu rovnú lopatú, tolik tam toho leží. část tejto úrody sme naložili de felicie a vyrazili. Už v první zácpě na Chodově sa autem nésl neodolatelný odér kvasícího ovoce a já sme si z Jary utahoval, že než dojedeme dóm, možeme to rovnú hodit do pálenice aj s potahama sedadel, lebo budú načuchlé tak, jak Ing. Koželuha, známý to bílovský odborník na destilacu čehokoliv na cokoliv. Cesta nám celkem ubíhala, rozebírali sme naše šance na žídlíku aj ve fotbalovéj lize a samozřejmě sme na řadu věcí měli odlišný názor, jak také jinak, když jede sparťan s baníkovcem. Nekde na 70. kilometru byla cedula o hromadné nehodě u Velkého Meziříčí a tak sme z dálnice pro jistotu sjeli už u Měřína (dědina u které je sjezd 138,5, čili soukromý promoční Dostálkovský dúle z hrázky na polní cestu). Tady sme sa rozhodli zastavit sa na jídlo a zamířili sme do místní restaurace, kde na nás ovšem čekaly leda zavříté dveři s cedulkú dovolená. Jako varianta B sa nabízal místní hotel a tak sme šli obhlédnút jeho restauraci. Vstúpili sme do vnitřku a ostali sme čučat jak opaření. Resaturaca tam byla a dokonce aj dost plná, byla tam totiž svatební hostina! Vycúfali sme s velice rychlým pardon, provázení opovrhlivýma pohledama svatebčanú, co za burany v kraťasoch leze na jejich svaťbu. Hlad byl hlad a abysme ho aspoň trošku zahnali, zamířili sme do místního hladového okna, což je podnik v jednom rodinném domku, kde pod kolňú namajú zaparkované auto ani traktor, ale sadu laviček a hladové okno. Párek v rozhlíku v luxusńí cenové relaci byl tak dobrý, že sme si ho dali 3x a bylo po obědě. Furt sa nám ale dálnica nezdála a tak sme pokračovali přez velmez na Velkú Bíteš. Ve Velmezu sa spravuje silnica, takže vyšlo nastejno stát v koloně na dálnici nebo pood dálnicú. U bíteše sme sa rozhodli najet zpátky a pokračovali sme po D1 až do Brna, kde sme zostali v koloně natrvalo. Když sa za nama ozvalo mohutné trúbení doprovázané světelnýma efektama 20 majáků, bylo jasné že je zle. Cestu si totiž razil vyproštovací kamion a dvě odtahovky, což bylo neklamným znamením veliké búračky za účasti kamiónu. (Dle TV Noha madĎarský kamión vletěl do našeho směru, zramoval tři auta, jeden mrtvý a tři těžce zranění) Protože sme byliu vídeňského sjezdu, rozhodli sme sa pro malé eskamotérsko navigátorské vystúpení. Sjeli sme z dálnice a přes Modřice, Tuřany, Prace a Křenovice sme to střihli na Slavkov. Akorát že podobné myšlenky měla celá řada řidičú a tak sa u každé křižovatky tvořily kolony vozidel rozličných poznávacích značek kdy každý navigátor anebo aj řidič hleděl střídavě na cestu s nosem zabořeným do mapy a snžil sa dostat nekde ven. Jara už z teho začal šílet, zapaloval jednu ďáblovu tyčinku od druhé a vypadalo to, že buď zežere volant nebo sa půl pytla kvasících mirabelek a z teho sa najprve navalí a potom posere nebo naopak. Nakonec sme sa teda prokličkovali, ovšem cesta z Prahy do Uh za 5,5 hodiny, to vám byl zase zážitek...

eště že máme tú cukrárnu

(Pajis, 17. 8. 2007 12:51)

Po takovéj dřině, jako je zatrhání, je potřeba si odpočinút. Naštěstí si Svačina vydobil zakúpení nového stanu a samozřejmě, abysme mohli machrovat před súsedama, že ho máme, aj jeho postavení na jamě, alias bývalém septiku. A téjto skrýše sem střelhbitě využil, abych zjistil, že tento nápad už realizoval úspěšně aj Antošek. A tož sme si vesele a spokojeně chrupkali dvá až do momentu, kdy nás vzbudil zvuk šroťáku. A včíl sme měli obá dvá veliké dilema, vykúkli sme enom nenápadně ven a krom šroťáku nic čut nebylo a tak sa naskytla otázka. Je eště sobota večer, nebo neděla ráno? Zvuk šroťáku totiž mohl symbolizovat jak poklud večerní, tak klidně aj ten ranní a když spíte, nemáte čas sledovat hodinky. Moseli sme túto otázku rozseknút a tak nezbylo než poslat mladšího, aby zjistil kolik je hodina a jaké je datum. Přišel s tým, že je teda sobota, že sú na nás doma celkem nasraní a co víc, že sa máme probrat, sbalit a valit do hasičárně, kde za deset minut začíná žídlíková schůza. Aby teho nebylo málo, hlásil mně Sváča, že mně volala děvčica, o.k.m.z.p., že to zvihl a že jí řekl: "No, myslím, že bude lepší, když Pajiskovi zavoláš až zitra". Pravda, deň předtým sme sa u Kozla domlúvali, že bysme mohli vyrazit na filmovku, ale dopstal sem ultimátum, že když budu navalený, tož že se mnú nikde nejede a že jí nemám volat. Já sem to splnil do puntíku, nikde sem nevyvolával, ale Svačinova odpověď asi naznačila tolik, že člověk nemosí byt šerlok holms, aby mu to docvaklo. No nic, nedalo sa nic dělat, jako výkonný ředitel sem mosel jít řídit žídlíkoovú schůzu. Nestálo to za moc, už sem rozhodně předvédl větší manažerské parády, ale co sme potřebioval, to sem domlúvil (akorát sem to po sobě nemohl na druhý deň přečíst, ale dalo sa to vydedukovat) Ráno sem byl docela vyspaný, jelikož sem zjistil po schůzi, že v hospodě néni soupeř, kerý by rozvinul nejakú kvalitní debatu (Gořka spal doma a na šachovnici bych nepoznal střelca od pinčla). Mám dokonca za to, že měl mšu aj náš nový kaplan, ale aych sa na něho podíval, potřeboval sem si pošťat Antošovy brýle, jelikož na dálku už to vidím takové rozmazané aj za střízliva a z ministrantú u oltářa 100% poznám enom Šulu, Svačinu a Valdána. V cukrárně všeci byli zvědaví na zatrhání a tak sem jim to barvitě vylíčil asi tak jak vám. Veliké pozdvižéní přišlo v momentě, kdy sa na scéně objevil Babouš s prázdnú bednú od piva. Začal tvrdit neuvěřitelnú historku, že prý jím včéra nejaké hovada vypily všecky piva a on chudáček mosel jet hnedkaj po ránu nakupovat. No, po ránu, bylo sice půl jedenáctéj, a nemosel jet on, protože by ho k volantu nikdo nepustil ani čuchnút, ale aj tak měl nahoděné maximální psí oči patrně španělského typu,. neboť byly takové do červena. Odpoledńa byla opět možnost podpořit hasické výročí u příležitosti oslav 120. výročí založení hasického dobrovolného sboru v Topolné s pálením chalúopky a následným candrbálem s Cibulankú v Búrovcách, ale tentokrát vyhrál odpočinek, asi začínám také baboušovatět. A tak sem z topolské šou viděl akorát ohořalú chalúpku a rozštříhané auto z autobuśa cestú na vlakáč. Škoda že nedělám nekde bližej, možná by z teho víkenda v deníčku bylo o stránku víc...

svítilo až moc

(Pajis, 16. 8. 2007 10:29)

Zatrhání obzvlášnil eště jeden moment, a sice jeden nedočkavý idiot z Bílovic v červeném seatu, kerý byl velice rozhořčený z teho, že si nekdo dovolí v sobotu v deset hodin zablokovat hlavní příjezdovú komunikacu na horní konec. Chvílu čekál a když zjistil, že sem teprů vlézl vybírat do autobusu, takže by mosel čekat eště další drahocenné 2 minuty, nasral sa, šlápl na plyn a objel to po chodníku u Šipkového. Neenom že málem přejel nohy Gořkovi a Karotkovi, keří si lebedili v bazéně, ale málem přejel aj malé děcka, keré sa dívaly u šipkových vrát, jak´sa zatrhá, aby to uměly, až budú starší. Co čert nechtél, když sme dokončili tzatrhání, odložili mundúry a valili na pohoštění ke Slunečkom, pán nedočkavý už jel z horního konca zpátky. Dali sme mu nekolika posunkama najevo, co si o něm myslíme, což ho vytočilo natolik, že sa rozhodl zastavit a snažit sa nám vysvětlit, že takové gesta my sopláci na něho přeca nemožeme dělat, když on už je starší vážený občan. Na druhú stranu barikády sa postavil Karotka a ostatní čekali, co bude. Když hádka nabírala na intenzitě, vypadalo to, že panáček sahá po klice a bude snáď chtět aj vysednút z auta, aby debata měla eště větší spád. Jako předseda pořádkovéj komise sem mosél zasáhnút, nedalo sa nic dělat. Řekněme, že sem řekl: "občané, uklidněte se, a rozejděte se v pokoji každý svou cestou!" Je pravda, že sem řekl: "Zkus vysednút a ideš do Břežnice", ale účinek to mělo naprosto stejný. Panáčkovi docvaklo, že síla argumentú 8 sopláků je větší než jeho argumentační základna a tak radši vyfičel. Ani nevěděl, jaké měl štěstí, lebo zrovna u pumpy potkal Surina s Gořků, keří si eště skočili pro cosi k nám na dvůr. Byt totiž ti dvá u debaty, myslím by mu ty dveři aj pomohli podržat. Takto mohli pomoct podržat akorát tácek se štamprlama Laďovi Knotovém, kerý už sa nemohl dočkat, až nás uvidí. sedli sme si na trávu a snažili sa jezt cukrové, aby na ňho nesedaly muchy, pit pivo, aby nezteplalo a rúbat baně, aby sa mohli napit aj ostaní. (strýc Laďa je totiž mazaný a aj když věděl, že by byla možnost donést každém jeho osobní baňu, on donésl enom pár, aby mohl dycky řéct: "Nedrž to, ostatní si chcú také dat") Tož dávali sme si, enom co je pravda, pivisek aj v demijóně ubývalo, enom zatrhači furt byli všeci. Cenu fy Ebonit za první tyč získal Křoviňák, který pohnójil Hájkom tuje, co rostú u plotu se Slonéčkovú zahradů a cenu fy Baťa za podpantofláctví a první odchod získal Karot, kerý pod trapnú výmluvů, že ho doma čekajú u oběda, zdrhl jako první. My sme eště ostali aj na svačinu, jednak sa nám sedělo a vykládalo dobře a jednak pro nás nikdo Svačinu naštěstí neposlal. Zvihli sme sa až k podvěčeru, trefili sme dóm a hlavně, už sme nepotkali žádného nedočkavca v červeném nissanu...

Slunce ať svítí..

(Pajis, 15. 8. 2007 14:32)

No a zatrhalo sa. Vstávat sme vstávali až v momentě, kdy už půlka zatrhačú stála na dvoře a měla šou z teho, že oni už sú nachystaní a my v trenkách běháme střídavě do sklepa, do pokoja či na húru podla teho, kde sa nacházal jaký zgarb, kerý by sa mohl využit. Místo nejakého říkání sme na viksvailan napsali dvě písničky, keré sem eště fofrem přepsal aj na počítači,. aby si to jakdyž mohli zazpívat všeci. K první mě inspirovaly ty slunečnice, a tak sem si trošku upravil letitý hit " Tak jako slunečnice každým dnem otáčí se za sluncem , stejně já i hlavu svou obracím dnes k Slunečkom a tak dál eště další dvě sloky. Poddobná třísloková byla aj hitovka "nečekej na svůj den, na svůj velký čin" což je celtická pěsnička při kytaře, ale tak stará, že kdybych to zkusil na schólu, a´t mně to zahrajú v nedělu na deváté, tož si budú myslet, že nám tú písničku donésli Cyril s Metodějem. No my sme si ju tak trošku upravili a protože sme měli aj plážového kytaristu Gena, bylo to vyřešené. Pláž byla hjasná, vzhledem k probíhající opravě komunikace "od Manclového do Kuchyněk" byla nachystaná hromada hned vedle telefonní búdky. A protože už nám to malý Ňuksa a jeho kumpáni dokázali pěkně rozhrabat, byla to fakt spíš pláž jak hromada písku. Slunečník navrch a nafukovací bazén k tom, už enom nanosit co nejteplejší vodu z kohútka vedle hasičárny a mohla sa jít trénovat. Jako správný rejža sem si nahnal mančaft a dali sme si taneček nanečisto, opřeca enom u Slunéčkú néni svatba každý deń a jak znám Babouša, kdoví kdy bude další. eště sme si párkrát hltli z plážového lahváča (na pláži bývajú lahváče, to známe ze Španělska) a už sa z horního konca řítilo první vozidlo. Nebyl to ženich, ale pan kameraman, ale aj tak to byla první vlaštovjkka a za chvilku dojel aj ženich. My sme teda rozjelůi první část chorea, a sice taneček všeckých zatrhačú se slunečnicama na píseň o Slunečnici a Slunečkovéj svatbě. Nadšení bylo logicky veliké, což sme předpokládali, kór když to dovalil aj mančaft z autobusu. Sice škemrali, že dojeli pozdě, a že bysme to mohli pro ně speciál zopakovat, ale pro ně měl Gen už nalaďenú písničku o Slunéčku a Slunéčkovéj svatbě. Nakonec odjeli a údajně sa aj vzali, tož nech jim teda to slunko na tú cestu svítí....

Jak sa chystá choreo

(Pajis, 14. 8. 2007 9:40)

Přeskočíme jeden z prázdninových týdňů a vrhneme sa rovnýma nohama do víkendového hemžení posledního červencového pátku. Šohaj opět nezklamal a přivezl si víc hjak půl hoďky, takže odvoz materiálu z nádraží byyl zase na Antoškovi. Jak sem v průběhu cesty zjistil, nezklamal neenom šohaj, ale aj Karotka, kerý měl za úkol zajistit slunečnice na sobotní zatrhání, protože minulý víkend tvrdil, že rostú kdesi na březolupské straně a že néni problém tam pro ně zajet. Jak sa ukázalo, došlo patrně k záměně turkyně či topinamburdí za slunečnicu a byli sme vyřešení. Přitom sem ve vlaku protáčal Medvídkovy závity a měl sem choreo celekm v cajku, a včíl sem byl bez základních rekvizit. Naštěstí pomohla náhoda a Pepkovo pískání. Deň před tým totiž pískal kdesi ve Zlechově a Antoš sa jel podívat na jeho pískání a zároveň aj řidičské umění a tak sa rozpomněl, že za Starákem sú Slunečnice na nejakých deseti hektarech. A tak sme si jeli zkusit, jak sa momentálně jezdí Topolákom do práce. Měů sem trošku obavy, že sa Slunečnice budú rvat dost mizerně, ale nakonec sme zjistili, že tam kde není třeba rozum, tam stačí sila. Nakmásali sme teho asi 20 kusú, protože člověk nikdá neví, kolik zatrhačú sa sejde., doma sme to hodili do kýbla a šli ke Kozlovi dodělat detaily chorea. Jak sme zjistili, svatebčané poslali do hospody zvěda v podobě nejmenovaného svědka, takže sme si moseli dat pivo enom tak na žízeň. Kolem jedenácté už nám to bylo blbé a chtěli sme sa svědka zbavit podobně jak Gen černého koťacka, ale nakonec to Babouš pochopil, zvihl sa, tzaplatil a šel dóm stáčat zatrhačom gořalku. Já sem konečně mohl naplno představit svoje choreo včetně dvůch nových písní, keré sem složil speciálně pro tuto akci. No a o tom jak dopadla, si povíme zas zitra....

Svatá Anna, chladna z rána

(Pajis, 13. 8. 2007 11:33)

tak nejak je to ve známé pranostice. Mě ale zima moc nebylo, což sa néni čem divit, jedenak sem nespal nekde na mezi ale ve svojej postýlce, a také sem odmítl vstat na devátů s tým, že sem dlúho nebyl na výletě v Nedachlebicách. V deset sem si dal sprchu a chystal sa šlápnůt do pedálů, když mě vyrušil Antoš s tým, ž v Nedachlebicách byla m´ša v 7 ráno, takže bych tam valil asi celkem zbytečně. Nijak mě to nevadilo, mša v Chlebicách v 7 totiž znamená, že nekde ve Farnosti je púť. No a protože v létě je půť akorát ve Včelarech a tá eště nebyla a v Kněžpoli, hodil sme na sebe bílů košulu a tesilky a vyrazil pěkně z kopečka do kostela. přesněj řečeno před kostel, protože aj když si z kapličky před pár rokama udělali žabáci kostel, jeho velikost odpovídá velikosti největšího převýšení na kněžpolském katastru. Původně plánovali dělat mšu pod širákem vedel kostela, ale protože fúkal celekm silný větr, moseli sa přesunút doivnitřku, teda aspoň ti, co sa vlézli. Ale aj tak, Ejhle oltář s Kněžpolankú nebyl najhorší. Po obřadu sem místo do cukrárny, zamířil na jedno na hřiště, kde sem ke svojéj radostio zjistil, že sú odpoledňa hasické závody. A tak když sem dovalil dóm, hned sem Sváčovi oznámil, že sem mu vymyslel odpolední program. Namítal neco ve smyslu, že ide spat, což byl také můj původní plán, ale nakonec sem ho pod průhlednú záminků zaplacení veškerého vstupného a občerstvení přesvědčil, aby šel podpořit hasický sport. Eště sme přibrali aj Gořku a Karotku, jediný Babouš byl natolik shnilý, že jít odmítl. My sme to vzali rovnú přes pole, dalo by sa to nazvat malú vzpomínků na Velikonoční putování Michala Kašného, kerý kdysi na velikonoce doháňal včelaranský vůz. Zatýmco my sme šli jak po kameni, neboť už dlúhop nepršalo, Michal měl na jaro problém přejít, jak sa bořil do bahna. 6e si ale nechtěl zašpínit krojové boty, vyzul sa a šel v ponožkách, trakto si zasral neenom ponožky, ale aj gatě a místo za Včelaranem mohl jít akorát dóm s perfektní nominacú na Matěja. My sme trefili na hřiště bez nominace, a hned po příchodu a úprvním pivu sme začali fandit klasickým hasickým pokřikem "Bodni ho" Tento pokřik je klasický od loňského roku, kdy sme zjistili, že takto povzbuzuje bílovské hasiče jejich věrný fanoušek, totálně navalený Šáša, kerý v Kněžpoli z neznámých důvodů chyběl. Největší aplaus skludil náš favorit Křoviňák, ale ani jeho 100% nasazení nepomohlo k lepšímu času jak 20 vteřin, což těžce nésl hlavně Pepa Pařenicú, kerý logicka nic jiného než vítězství nebere. Vyhrát sme ale vyhráli my, protož jak říká Pierre de Couberti,, néni důležitíé vyhrát ale úřastnit sa. A tak sme mezi řečú začali spřádat plány na obnovení tradice včelarského hasického mančaftu s tým, že by nás mohl vozit Jaram Manclú s koňama a žebřiňákem. Až sa nám podaří tento smělý plán realizovat, budu vás o tom informovat na tychto stránkách...

pytlování a jiné pytloviny

(Pajis, 8. 8. 2007 9:25)

Najprv sa mosím omlúvit za včerajší mystifikacu, jelikož sa to událo né v pátek 13., ale až 20. No hlavní je to, že si to vůbec pamatuju a možu sa s vama o tyto zážitky podělit. V sobotu sme měli o prácu postarané, nekolik metráků vysypaných pod kolňů dávalo tušit, co nás čeká. Vzhledem k tomu, že tata sa věnoval jinému zaměstnání, hospodářa sem dělal já. A tak sem rozhodl, že ječmeń půjde do sklepa, žito na komoru a láma na hůru, když už to bylo vymyslené, stačilo enom jediné, realizovat tento plán. A tak sme sa do teho pustili, Pytlovali, odnášali a zapisovali váhu, abysme měli přehled o úrodě. Byl čas a prostor aj na trochu téj srandy, a tak když sem nahlásil Václavovi, kerý zapisoval váhu 85 a on sa mě důvěřivě zeptal, lesti si tak věřím, že to unesu, řekl sem, že já už su zvážený, včíl zvážím eště pytel a snáď to unesu, vypadalo to, že podobné vtípky na jeho účet už dlúho neunese, ale nakonec zvládl pytlování a aj vození slámy,kde měl největší čest, a sice šlapat na fúře slámu, což je v 35 stupňoch fakt super práca. Během dňa sa nám podařilo přikúpit aj brigádníka Karotku, kerý letos žňa nezažil, jelikož kdo nezaseje, nemože ani sklúzat. Aj Sváča aj Karotka fungovali na 100%, protože sm,e jim slúbili, že jich po práci veznem sebú k Ondrůškom, kde nás pozvali, abysme došli pomoct dopit bečku, dojest prase a tak. Jak sme zjistili po příchodu, už tam na nás čekali Babouš a Jura Knotů, údajně už ode dvůch hodin, šak na to aj vypadali. Oslavencovi sme předali originál dožínkovú kyticu by Karot a věnovali sa popravkom. Když už sme dopili bečku, Juru napadlo,že nám ukáže, jaký majú doma parádní bazén. To nás samozřejmě nemosel pobízat dvakrát a po pár minutách sme sa přes zahradu přesunuli ke Knotom, kde nás jak strýc Laďa, tak Víťa uvítali s otevřítů náručů, štamprlú a lahváčem. moc nás pobízat nemoseli, co može byt lepšího jak vychlazený lahváč kdyý sa válete v bazénu. Bylo poznat, že hlava rodiny dělá ve gumárenském průmyslu, lebo tam měli řadu gumových balónků, kerých sme využili k tvrdému souboji muž proti muži. Nejlepší úroveň měl tento souboj když sem ostal v bazéně já a Sváča, bratrovražedný boj bavil všecky zúčastněné, akorát hladina vody po tomto souboji poklesla o deset cm, jelikož sme trošku načákali z bazéna ven, ale logicky v zápalu boje. Zatýmco ostatní sa postupně vytrácali na bigbít, já sem ostal eště se strýcem v družném hovoru na besedě. Když bylo po žňách a všecko ukluděné, smradi možú jítna zábavu a sedláci majú nárok si povykládat....

žňa sú žna

(Pajis, 7. 8. 2007 10:29)

V pátek 13. každý pověrčivý sráč radši ostane doma a vůbec nevylézá. Protože ale pověrčivý nejsu vůbec a sráč su enom trošku, hned jak sem dovalil z vlaku, búchl sem s taškú do kúta (né že bych to nedělal každý týdeń) a valil sa podívat na podsúhradí, kde podle zvuku byly žńa v plném průdu, o čemž svědčila aj hromada obilého v průjezdě. Zvuk kombajnu sa zajímavě mísil se zpěvem z Ondrůškovéj zahrady, lebo strýc zrovna slavili padesát. Vyrazil sem na horní konec s jasným cílem, zkontrólovat znaleckým okem situaci a potem sa stavit u Brázdilú, lebo sa mě donéslo, že majú nevěstu aj pro našeho Pepka. Eště dvě holky a možem to dat dohromady kompletně. Aj když mám takový pocit, že já nechci. Tož plán byl jasný a málem sem tam aj došel, ale stal sa mě osudný předposlední barák, respektive Fanek Janek, kerý už měl po žńách a potřeboval pomoct pytlovat. Mě nikdoi nemosí pobízat dvakrát a tak sem šel pomáhat. Enom mě nejak neštymovalo, proč idem pytlovat navrch do obyváku, když sa pytle dávajú většibnú nekde jinde. Jak sem ale vzápětí pochopil, Fanek nepotřeboval napytlovat ani né takobilé, to prej vydrží na vlečce aj do rána, ale spíš sebe a mě. Začal do nás totiž smrtelným tempem valit gořalku a pivisko, vykládalo sa, kolem nás pobíhali junioři, teda, enom Lukíno, Ondra toho zatým moc nenaběhá no a my sme probírali všecko možné a nemožné, šak to znáte, co sa všecko probere, když sú žňa. Kolem desáté mě došla sms od Babouša, ´"kde si?", tož sem odepsál že už idu, no ale eště nebyl plný pytel a tak sem eště vydržal. V jednu mě došla stručná a výstižná sms č. 2 "Nic?", tož sem odepsal, že su na cestě. Možná sa Babouš aj šel podívat, lesti nejsu nekde před Hájkovým přejetý, ale jak znám jeho aktivitu, dost o tom pochybuju. No ale nakonec sa mě kolem druhéj hodiny jaksi šťuklo a brklo, což bylo jasné znamení, že už je čas, musíme jít, protože za minutu už bude zonit. Tož sem teda pěkně poděkovál za besedu, Fanek poděkovál za pomoc s pytlováním a šel sem. samozřejmě né dóm, ale hodit fotku k Brázdilom do garáže. Už tam zostal enom ťastný pan otec, kerému sem dokázal eště aj zesumírovat gratulaci, Babouš, Ivan Čadú a Pišta. Pišta mě řekl, to co mě říká dycky, a sice že su vymeno, ale já su na to od něho zvyklý, hlavně při hokeji, lebo mě tak tituluje aj Jaryna Vojáčků. Akj když Jaryn mě tituluje většinú eště ináč. Babouš mě radši neříkal nic, akorát krútil hlavú. Tož sem dal myslím enom pivko a baňku a šel sem dóm, přeca enom když sú ty žňa, bylo jasné, že sa ráno bude pytlovat...

když je hic

(Pajis, 6. 8. 2007 15:03)

Byl horký letní den a celý svět sa potil a kdekdo chodil bos, na cestě přejetá kočka a rozjezděný kos, byl horký letní den, vidím to jako dnes... Tak nejak zní stará odrhovačka popisující léto roku 1960. My máme letos trošku jinačí letopočet, což ale neznamená, že by nám nebylo horko. A horko bylo aj Pajíkovi - základem obrany proti horku je správný pitný režim a tak když sem zjistil, že ve skříni docházajú nepropocené trička a v ledničce kuželky, vyrazil sem po práci pěkně na nákupy do Alberta. Od téj doby, co vaříja Braník na Smíchově, mám podezření, že aby uspokojili zájem, vodu berú rovvnú z Vltavy, lebo mně poslední dobú nejak přestal šmakovat. Jeho místo v žebříčku nízkonákladových piv tak zaujal Primus, lebo na Ambrosius mám ešště pár roků čas. A protože byl hic opravdu veliký, putovalo do nákupního košíku hned nekolik zástupců. Eště sem přikúpil neco k zakúsnutí a hybaj k pokladně, ať sme doma v ledničce. Cestú k pokladně mě zaujal box zvaný chladící a tož sem sa rozhodl, že přikúpím aj nejaký studený cuc na kládě, zvaný též nanuk. A tak sem položil košík na paletu petek, co byly zrovna v akci a jal sem sa přehrabovat v nanukovéj nabídce. Udělal sem jednu chybu, špatně sem vyhodnotkl stabilitu načatého balíku, na který sem umístil nákupní košík. A tak zatýmcom sem dumal, lesti volit míšu nebo ledňáčka, balík sa začal nepozorovaně nakláňat. Lesti Jarek Nohaviců tvrdí, že chleba s máslem padá na zem dycky blbú stranů, má pravdu, já mám túto zkušenost s nákupním košíkem. Aj když sem sa to snažil zachránit bleskurychlým nákopem, nepomohlo to, spíš naopak. Kuželky sa vysypaly na podlahu, ozval sa luxusní eskamotérský zvuk a hlavně v momentě měli kúsky a kapky primusa aj v oddělenní drogérie. Aj když sem nebyl v akci ani ve slevě, očiska všeckých v krámě sa obrátily na mě. Utéct nebylo kama, za pokladnama stát bezpečák a 85 kilo sa v mžiku ani nevypaří, ani když sem si to moc přál. Zmohl sem sa enom na tiché "pardon, já to uklidím". Tož sem měl nakúpené - lézl sem kdesi do skladu, že sa mě stala taková nepříjemnost a že su ochotný si to aj pouklúzat, enom něch nafasuju kýbl a hadru. vedoucí si mě změřil pohledem, ve kterém sa odrážalo všecko, enom né pochopení a potom klasickým způsobem pověřil nejmladšího, což byl nejaký student na brigádě, aby to šel ukludit. Na moje neustálé omluvy řekl jenom "nic se neděje, to se stává. Hlavně důchodcom." Tak sem poděkoval za pochopení a šel se skromným zbytkem nákupu, navíc s příchuťú rozlétého piva k pokladně. Byť sem hodil nejlepší psí oči, jaké umím, pokladní sa mně potutelně stejně smála. Já sem sa moc nesmál, nekúpil sem ani lahváče, ani cuc na kládě v čokoládě, abych sa trošku uklidnil, mosel sem zajít na točené. Ale mám z teho aspoň poučení, že sa neoplatí kupovat dvě kokina při jednom nákupu, dycky stačí enom jedno. Schválně možete hádat, keré má u mě preferenční body...

Děti, domů

(Pajis, 3. 8. 2007 10:36)

Tož sa nám tábor dostal až do posledního dňa. Nedalo sa řéct, že by mně bylo lepší jak včéra,tož sem si nasadil na hlavu aspoň vrtulu, abych ladil. Dětičky sa najprv dostly nakázané sbalit a potom sa vypakovat umyt do mlýna, kde ve sklepě sú velikánské sprchy s eště větším bojlerem. přeca enom, když už nám rodiče zaplatily za pobyt, je slušnost vrátit jim děťátka pěkně umyté a voňavé.Moje pošúlání sa nespravilo ani poté, co dorazil starší proviant v podobě Genovéj škodárny a Šestkového subaru. pravda, svojím zjevem a vrtulú na hlavě sem budil obecné veselí, kór když sem jim oznámil, že ve vrtuli pojedu aj dóm. Nastal slavností nástup se stáhnutím vlajky, poděkováním a vyhlášením klasické sútěže o nejlepšího komiksáka. Když sem zahlásil, že v našem hlasování vyhrává Francek, malý Fé Slížů, neochvějně jistý svojím vítězstvím sa hnál převzít cenu. Zchladil sem ho tým, že on to vyhrál lóní a že ačkoliv je to kus kvalitní, tentokrát sa objevil kus eště kvalitnější, Vojta Omelka z Javorovca, kerý sa už od neděle představoval: "já su Vojta Omelkú z Javorovca a Pajisek mně říká Francek" Nevím proč, ale posledních asi 10 táborů sem totž zjistil, že snaha zapamatovat si jména všeckých děcek je věc zbytečná a nikdy sa vám nepodaří, protože děcko, co sa menovalo nejak večer, už sa ráno beztak menuje ináč. Proto si na táboře označím výrazné a jiné exotické jedince, jménem, a protože sme na táboře a děcko si svojého jména užije dost přes rok doma, jméno vymyslím děcku nejlépe sám. a tak tam máme Luboša a Luďka, Cyrila, Vavřinca, Chrizogóna, Kosmu a Damiána a tak podobně. Mosím uznat, že aj když byli smradi ve sprše, Francek měl aj potem strašně zaliskanú hubu, ale to měl celý tábor, tož proč né poslední deň. eště nafasovat svačiny, keré stejnak 90% děcek dycky doveze dóm, a hybaj na autobus. Každý rok píšeme rodičom do seznamu ať dajú soplošom věci do batohú na záda a každý rok nám sopláci jezdíja ověšaní cestovníma taškama, na mladším turnuse často větších rozměrů než děcko samo. Já osobně si myslím, že je to skrytá forma tělesného trestu a rodiče, aby nemoseli po vysvědčení děcko mlátit, tak ho s takovú taškú pošlů, aby trpělo na cestě tam aj zpátky. na nádraží je potom problém, protože děcko má problém vyléz´t do vagóna samo a né eště s 12 kilovým závažím. a tak to řešíme tak, že jeden vedúcí je ve vnitřku a druhý mu to háže oknem no a to samé aj u přestupu a výstupu. Akorát děťátka si myslíja, že když sa jim starajú vedúcíé o zgarby, že to aj přenesú z vlaku do vlaku a tak nám na peróně odstalo asi 10 bezprizorních batohú, až sem sa bál, že babouš jak mě to házal, tož vzál aj nejaké cizí zabvazadla ludom, co seděli s nama v kupéčkua my si budem moset poštat takové to zavazadlové vozítko, abysme to převézli. No nakonec sa nám to podařilo přestěhovat a tak sme šťastně dorazili do Hradišťa, kde na peróně stála řada nedočkavých rodičů a jeden zaškňúřený, Jara Vojáčkú, kerý si říkal, jaký by byl doma klid, kdyby sa děcko nevrátilo z tábora. Tož sme zas zvolili stěhování oknem, šak rodiče, místo aby nám pomohli a rozebrali si svoje batohy, tož sa věnovali obtúlání, vítání a tak podobně. Potom nekeří naplákali, že jim chybí batoh, ale on jim nechyběl, enom byl na spodku hromady. Jedným chybělo děcko, což by bylo dost možná horší, ale vzhledem k tom, že sa jednalo o mladého Mléčkařa, zas žádná křeč. zatýmco každé děcko míří po příjezdu za svojíma rodičama, on si šel sednút na lavečku, asi ho cestování zmohlo. Tož sme jich teda, vyhnali do aut zamávali a nechali sa zavést ke Kozlovi, abysme to s Baboušem mohli v klidu zhodnotit...

Karneval

(Pajis, 2. 8. 2007 10:47)

Tak dlúho sa chodí se džbánem, až sa ucho urve. A mě sa ucho urvalo zrovna v momentě, kdy sem roznášal pokladovku. Možná to bylo tým, že sem si v hopodě stihl dat akorát pivo a kouzelný nápoj, na klobásku mě jaksi neostal čas, možná sem do kopca nasadil ostré tempo a možná mě pán Bůh potrestal, že mu čmářu po lesní cestě, možná... Těžko řéct, čím to bylo, prostě nejak mě ztěžkly nohy a byl sem rád, že sem dolézl do tábora. Ani lahváč už mě nespasil, eště sem vymyslel poslední šifru, rozdal úkoly na přípravu večerní šou a zalézl do stanu. Bylo mě jaksi šoufl, ani usnút sa mě nepodařilo a tož to vypadalo, že děcka budú po návratu z pokladovky hrát na hrobaře, lebo mě už nic jak rana lopatú a metr a půl pod zem nemohlo vysvobodit. Uklidňoval mě aspoň pocit, že zatýmco já zmírám, děťátka sa kolem stanu radujú z nalezeného pokladu. Aj sem čul, jak si chystajú masky, ale doká´d nedojely soundsystémy v podobě Laďovéj felicie s posílenýma reprákama, nevykopal mě ze sttanu ani Komín a ani Babouš. Až první rytmy v podání nesmrtelnéj Helenky Vondráčkové mě přinutily přesunút sa aspoň ke Kolaříkom, kde sem zjistil, že všeci kromě mě už majú masku. Zapínal sem medvídka mysli, ale furt hlůásil error, asi sem na téj pokladovce mosel potkat cestú nejaký silný magnet, či co, ináč si to nedokážu vysvětlit. Pořád sa mně v hlavě ozývalo enom švic, švic, švic. Nakonec sem si to vyhodnotil tak, že mně méďa dává najevo neenom co si o mně myslí, ale aj to, že mám jít za větrnú elektrárnu. a tož sem si udělál z krepáku takobvú luxusní vrtulu, co sa dala nasadit aj na hlavu a stožár už od osméj třídy nepotřebuju, dlúhý su dost. Když už sem měl masku, nezbylo než sa zapojit do řáďení, aj když mě bylo všecko možné, enom né do tanca. Abych sa trošku nahecoval, lehl sem si do kufra přímo k reprákom, lebo si pamatuju jednoho borca, co spál kdysi na bigbítě opřítý o repráky a potiom co sa vzbudil, tož předváďal luxusní taneční a jiné kreace. Narozdíl od něho, mně to moc nepomohlo, ale nakonec sem cosi ze svojého repertoáru předvédl. Ale do večírku sem nešel, medvídek tvrdil cosi v tom smyslu, že už sem toho na večírkoch předvédl za týdeň dost. Ale tá vrtula, tá byla tak kvalitní že sem s ňú chtělů jít aj spat, ale nakonec sem ju dal na věšák, aby si odpočinůla. Slúbil sem jí totiž, že lesti bude hodná, tož s ňú zitra pojedu až dom...

putování za pokladem

(Pajis, 1. 8. 2007 10:02)

Dětičky milujú pokladovku a poklad, zvláště když zásoby rozličných cukrovinek, kerými jich vybavili rodiče (alespoň tedy většinu z nich) zkonzumovali už v prvních dnech tábora a včíl už nekolikátý deň pociťujú abstinenční příznaky, od kerých jim občas pomáhajú vedúcí, když jim nafasujú na svačinu tatranku. Pajisek zase miluje pokladovku a obvzláš´t má rád, když to dětičkám može sladký poklad poněkud okořenit, jednú třeba delší trasú a podruhé zas šifrú, vymýšlanú při dvůch promile a vyluštitelnů minimálně při čtyřech, což dycky ocení najvíc Babouš, kerý jednak na pokladovce čtyři promile má málokdy a navíc chce dycky každú pokladovku vyhrát, portože lesti neco miluje Babouš, je to vítězství a pocit porazit ostatní. Mapový podklad mně napověděl dvě varianty trasy. jedna by vedla přes poutní místo nad Lulčů se zastávků u kiosku na kúpališti a druhá přes Pístovice a Račice se zastávků v hospodě v Račicách. Nakonec sem sa rozhodl pro variantu č. 2, asi aj proto, že varianta č. 1 mě napadla až po táboře. Základním problémem mohlo byt, že hospoda v Račicách otvírala až ve čtyři tak jak Mira, a v téj době už bych manaft radši viděl v táboře než v hospodě. Naštěstí kúsek od hospody je hotel, kerý má ve dvoře otevřenú luxusní zájezdní a výletní hospodu, co otevírá už v 11. Navíc tam byla šikovná obsluha, kerá sa dokonce nechala ukecat k tomu, neenom, že předá další šifru, ale dokonce děckám dá kofolu (dětičky milujú kofolu), klobásku )dětičky milujú klobásku) a navíc dá kaž´dém aj štamprlu kouzelného nápoja (na táboře o Asterixovi děti nadevšecko milujú kouzelný nápoj). Vedúcím sem to zpestřil o kouzelný nápoj zelené barvy )vedoucí nadevšecko milujú kouzelný nápoj zelené barvy) a pochopitelně po namáhavé cestě aj točeňákem. enom mě mrzí, že sem to nemohl vidět na vlastní oči, protože si předstzavte, že sedíte v hopodě, dorazí skupinka táborníků, hospodaká jim beze slova donese na tácku veliké štamprle jakési modré a zelené břečky, všeci to do sebe beze slova konů, pojíja klobásku a pokračujú dalej, to mosí byt pohled k nezaplacení. K nezaplacení byly aj pohledy dětiček, když dorazily do tábora, spokojené z teho, že pochod přežily, našly aj poklad, nejsú zas tak moc unavené a hlavně doplnily kalorický dluh! (letos sme si totiž dali na pokladu záležat) Kupodivu všecky skupinky dorazily v pořádku a načas bez nejakého dlúhého kufrování, asi začínám stárnút, nebo už su na ty děcka hodnější....

zatúlaná účtenka

(Pajis, 31. 7. 2007 13:23)

Večer sme si dali mšu se čtvrteční platnosťú, neboť na druhý deň bylo Cyrilka. Zareagoval sem bleskově a jal sem sa z hlavy psat a kopírovat na táborovém cyklostylu (kdo má ruky, tak opisuje) 5x text Ejhle, oltář, lebo co byste také chtěli u takového svátku zpívat, než takovů hitovku. samozřejmě sem si vzpomněl enom na tři sloky, takže sa dostalo aj na Mé srdce zpívá. Po mši sa kaplan zvihl k odjezdu, zjevně sa mu nechtělo strávit s nama další noc. Tož sme sa rozlúčili, slúbili že budem hodnější a šli chystat hry na další deň. Nevím proč, ale nejak začali hoši škemrat, že by chtěli jít večer do hospody, přitom teprů přišli z kúpáku, ale asi jim atlet moc nevoněl, tož si chtěli spravit chuť starobrnem, co čepovali na mlýně. Tož sme jich tam teda pustili, dokonca aj Tonka s Vincú, protože slúbili, že to dnes nebudú přeháňat. Samiozřejmě sme jim věřili každé slovo a nekeré ajk dvakrát, ale také sem kdysi býal student Dál šli eště sourozenci Kańovští a Joza Foltýnů, my ostatní sme vymýšlali hru na další deň. Dopadlo to podle očekávání - sežrali sa všeci jak ty hovada, jeden z nich, kerého radši nebudu menovat, řekl že ide do tábora a došel akorát před hospodu, kde si ustlal rovnú na zemi, asi aby nám udělal co najlepší reklamu. Joza z hospody dorazil jako první s tým, že když měl zaplacené, skrčil lístek a hodil ho pod stůl, nedbaje teho, že v hospodě nebyl sám, a všeckým sa psalo na jeden lístek. Jak už to tak v nekerých trestaurantech chodí, hospodský chtěl při placení 500Kč pokuty, kerá ja prý automatická, když sa ztratí lístek. Že by si třeba hospodský pamatoval, co z 10 zájkazníků za večer 9 z nich vypilo, to by asi bylo moc a eště tak aby si to psal třeba u pultu. Chlapci sa hádali s hospodským, že žádnú pokutu nezaplatíja, největšího argumentu pooužil Antoš:"máme dva právníky, nemáte šancu!" Na takový argument asi nebyli nachystaní a tak sa nakonec podívali na zem, kde našli skrčený lístek, takže mohli zaplatit každý svojích nekolik malých piv (starobrno opět má akci 0,6 litrových krýglů) No a plni dojmů po nafocení nekolika fotografií sa dovalili do tábora s tým, jak sa nám předvedů a povíja, co všecko zažili za šou. Měl sem chut jich zabit a dva z nich aj poslat dóm, ale když hodili psí oči a eště sa aj omlúvili, vzal sem to. ono stejně nekdy bývá největším trestem to, jak sa cítili po ránu. Bylo vidět, že neenom tú ztracenú účtenku jim hlava eště moc nebere...

To je pokoupáníčko

(Pajis, 30. 7. 2007 11:20)

Další deň sa nám zase udělalo pěkně a tak sme sa rozhodli opět vyrazit za vodníma hrátkama. jak známo, dětičky milujú vodní hrátky a pro nekeré to má aj pozitivní vliv, neboť sa za prázdniyn aspoň 2x možú namočit dio vody a spláchnút ze sebe letitú špinu, za což nám sú rodiče neskonale vděční, by´t si opčas myslíja, že sa jím vrátilo z tábora děcko s jiným odstínem pleti. Tentokrát sme nevyrazili k baheňáku, ale vyrazili sme do Lulča, kde sme u cukrárny už v nedělu objevili zatopený lom. Cestú sem měli postarané o poháňaní sopláků, šli tentokrát velice rychle a aj svižně. Né že by sa tak těšili, ale jaksi začalo v dálce búřit a já sem řekl, že lesti do téj doby, co začne búřka, nebudú schovaní v bezpečí kiosku či hospody, že sa možú otočit a jít dom. Protože ale byli chtiví utratit peníze, co dostali z domva, šlapali jak barevní cestú do sběrny surovin. (dúfám, že mně idnes nezruší) dokonce sa mně podařil asi nejvýznamnější z pedagogických úspěchů, co sem kdy na táboře dosáhl, neboť sa mně na dva dny podařilo naprosto spacifikovat malého Mléčku. Jelikož dobře věděl, že ho rodiče vybavili částkú 0 Kč, byl si vědomý, stejně jak já, že poká´d mu z téjto šlamastyky nepomožu, je nadobro ztracený a bude sa akorát dívat na ostatní, jak jim šmakuje. A tak sme spolem uzavřeli dohodu, že sa bude chovat jak člověk a já sa mu za to odvděčím malým kapesným v závislosti na kvalitě jeho chování. Dohoda fungovala okamžitě - Milánek zahodil palicu, což je věc kerú majú Mléčci patrně v erbu, nebo´t to používá každý z potomkú, tu na efektní useknutí kopřivy či jiného chrástu, tu na přetáhnutí pomalu idúcího táborníka, no prostě aj cestú aj na kúpališti byl hotový mílius. baboušovi sem toto know-how okamžitě poradil a tak si vzal pod patronát druhého z rodi Mléčků, kerý trpěl podobným problémem. Po ubytování soplošú sme byli s Baboušem zkusit bufet, lesti bude způsobilý k vypuštění sopláků. Dali sme si výjmečně pivo z Vyškova, což ovšem nebyla dobrá volba, lebo by tam místo Atlet 11°měli mět napsané spíš Samoser. Připomnělo mně to zážitky z prvního večírku s pivem značky Argus, což nám ale nebránilo, doporučit tento výrobek Antoškovi s Filutú keří nás šli vystřídat, abysme si také mohli zaplavat. Voda byla skutečně průzračná, přeca enom jiná liga naž v bahenním rybníku. V malém bazénku, kde sme nechali máchat caparty byla tak o deset stupňů teplejší jak v lomu, ale protože známe svoje lidi, bylo jasné proč. V lomu je také hlúbka prej přes 30 metrů a to by tam moselo jezdit chcat celé Brno, aby sa to nejkak projevilo v teplotě. Peotože ale kluci Mléčkovi vydržali hlavně v malém bazénku anebo enom ve vymezeném koridoru, mohli po zásluze nafasovat 40 korun na kofolu, zmrzlinu a brambůrky. nechali sme jim túto radost a šli si spravit chuť plzeńskú dvanáctků. Néni nad to, když dětičky na slovo poslúchajú...

Krakonoš

(Pajis, 27. 7. 2007 10:55)

Přijel nás navštívit pan kaplan. Já sem měl na starost organizační zajištění celé této šou. Najprv sem teda poslal spat dva ministranty, Antoša a Filutu, keří sa chvílu po příjezdu kaplana vrátili z vynášaní zbytků jídel. Vzhledem k tomu, že vyrazili po obědě a mša měla byt v sedm, neco neštymovalo. Strýc, co si od nás bral zbytky, totiž neměl doma tetinu a tak bezezbytku využil příležitost s nekým si vypit. Né, že bych klukom záviděl, ale také tá tetina mohla byt nekde na besedě v nedělu, když sem tam nésl zbytky já. Aj když kluci tvrdili, že sú uplně střízliví, vymyslel sem jim hru, ztratit sa tak, abych jich ani já ani kaplan nezahlédl s tým, že jejich stan je domeček, do kerého nemožem - pochopili a poslechli bezezbytku. Dále sem organizačně zajiš´toval schólu, jelikož sme zjistili, že máme asi 3 hlaholy a aj tam je celkem prd. nasadol sem ale osvědčené hity, jako je toto je den, V ten den kdy pán (každý kdo byl v New Orleans zná aspoń nápěv) a na závěr dva hity z nejbvětších Laudato si a Mé srdce zpívá. ˇuspěch byl takový, že malá Jaryna s malú Zdenú Bílú sa eště 5 minut po mši válali v křečách z teho, jak všeci vedúcí umíja s rados´tú zpívat alespoň refrém. Po mši eště nejaké ty hrátky a dovolit děckám, že když my do večírku, tak oni možú spat pod širákem. večírek byl tentokrát velkolepý. byly nejaké ty zpěvy a vykládání a úderem půl jedné došlo na střídání stráží. Bylo to jak na Pražském hradě či u Toweru, nekeří šli spat, a na večírku sa zjevili nováčci, Antošek s Filutú. Zjistili totiž, že už s něma na schovku asi nehrajem a tak sa došli optat, lesti vyhráli. Vinca byl eště trošku zmatený, lebo na jedné noze měl tenisku a na téj druhéj šupáky, ale to sa dá pochopit, když vás obudíéja do stráže. a tak mohl večírek nerušeně pokračovat do tří do rána, kdy nás kapky deště upozornili na to, že my máme večírek pod střechů, ale sopláci u stožára. Nevím, lesti ste to nekdy zkúšali, ale sopláka ve tři ráno obudíte leda hodem do vody a na to nebyl čas. nezbylo než využit sily našich paží a odnést soploše dve spacíákoch přímo do stanú, Adéla hlásila, kde kdo bývá a my sme to tam házali. možná sme sa nekdy aj splétli, ale na kontrolu nebyl čas, šak když sa vzbudí děcko v jiném stavu, je to pořád lepší jak kdyby sa obudilo v jiném táboře a nedaj bože v jiném stavu. s pocitem dobře vykonané práce sme šli nerušeně pokračovat do večírku až do chvíle, kdy sa asi po 10 minutách přiřítil pan kaplan. Protože to čte aj mládež, mosel sem citaci trochu upravit. "Vy snad nejste normální! Víte kolik je hodin? Nenecháte děcka vyspat, řvete tady, rušíte noční klid a dokonce tady mluvíte sprostě!" Obhajoby sem sa ujal já "Tak za první, nespíme tady akorát my, co sme tady, protože děcka sa nebyly schopné vzbudit ani když začalo pršat, takže sme jich moseli do stanů přenéct. a nevím co ste slyšel, ale my tady sprostě nemluvíme" "Na vlastní oči sem šlyšel slovo Krakonoš!" kaplan myslel, že triumfoval, byť z něho Krakonoš lezl jako z chlu, no radši enom z deky. " tady žádná Krakonoš néni a lesti ste to slyšel tak jistě víte, kdo to řekl" "Já nevím kdo to řekl, já sem to slyšel" "Enom lesti sa vám tá Krakonoš enom nezdálo" Tak na toto už odmítl reagovat, mávl rukú a šel zpátky spat. A co my? Ńejhorší to nésl Laďa, kerý sa obával, že bude bez výplaty aj bez prémií. Vzal sem si ho nastarost, už sme tolik nezpívali, enom si vykládali a aj když zbytek časem odpadl, my sme postavili vodu na čaj, aby sa Karlos nemosel dřít. Když už jedeme přesnočku, sice enom ve dvojku, ať po nás aj neco ostane...

kúpací den

(Pajis, 26. 7. 2007 10:25)

V nedeělu odpoledńa sme pustili děťátka k vodě, sice né uplně do slova, toho, že by sa nám splnil náš dětský sen a sice, že bysme zostali na táboře sami bez dětiček, toho sa asi nedočkáme. vyrazili sme na pláž s nádherným poetickým názvem riviéra u stejnojmeného kempu a výletiště neenom vyškovské mládeže. Název je jedna věc, realita poněkud jiná, protoýže lesti majú tak "čistú" vodu aj na jaranskéj či francúzkéj riviéře, tak tam turisty letos viděli naposledy. Barva vody sa rozhodně nedala nazvat čirá, spíš mně to připomnělo sodovkový hit našeho mládí limokiwi. po poradě s hlavním higienikem adélů sme sa nakonec rozhodli dětičky do téj vody pustit, mimochodem sme vzali za správný argument, že už sme sa na táboře kúpali aj ve větším hnusu. rozdělili sme si dětičky na skupinky a takto sme rozdělili aj vedoucí, aby zkrátka dycky byl u vody aspoň nekdo a u hospody totéž. Kupodivu zatímco děcka chtěli byt ve skupince co ide od vody, vedúcí by chtěli byt asi v téj druhéj, ale dycky sa dovedem domlúvit, takže žádná křeč. Teplota vody sa chovancom ze startu moc nezdála, ale nám bylo jasné, že po půl hodině, až si polovička cvrkne do plavek, stúpne na internetu ukazatel vody na Riviéře o dva stupňe navrch. Kúpání sa s potěrem má eště další nevýhody, neustále sa to po vás chce plazit a svoje eště neumělé plavecké dovednosti zajiš´tovat tým, že si vás pletú s ostrovem a snažíja sa na ostrově dycky alespoň chvilku si odpočinút. Když sú to dva neplavci, eště to při jejich antošovskéj váze ide, ale jak má tento nápad pět za ráz, néni to ono. Ale dá sa tom aj docela dobře bránit, stačí, když už je to neúnosné, aby sa nad ostrovem zavřela vody, trosečníci sa s obrovským pišťáním učíja znovu plavat a vy ste volní. Komín na to šel eště ináč, plaval 70 metrů od břehu a tam si našel vlastní ostrov. Dno rybníka sa totiž nedá nazvat jinak než bahnité a tak sa aj vysvětluje barva téj vody, asi by nemělo byt uplně v rychtiku, aby po 70 metrch od břehu ste sii mohli klidně stúpnůt po kotníky do jemného, zcela jistě léčivého bahýnka. Chtěl sem zanechat na OÚ svoju vizitku, že bysme možná mohli požádat o dotace na odbahnění, ale nepodařilo sa mně najít ani OÚ, ani hasickú zbrojnicu. Za zásluhy sem sa dostal aspoň do hospodskéj skupinky, najprv sem ale zakázal malém Kovařinovi další přístup do vody, jelikož bylo na něm od pohledu vidět, že lesti nekom, tak mu ty sinice nedělajú nadvakrát dobře. Holt néni každý tam´´k odolný jako kluci Mléčkoví, keří by si nejradši pošťali šnorchl a šli sa válat v bahně tych 70 metrů od břehu. V hospodě sem si říkal neco o tom, že si dám jedenáctku, kór když mně ju nabízala šenkérka, keré eště od jedenácti moc nechybělo. K mojéj smole mně zapomněla zdělit že sa jedná o jedenáctku černý velkopopovický kozel, takže sem v tom hicu splopal černú sladkú ludru. Ale mělo to aj výhodu, sopláci sa mě ptali:"Pajisku, ty máš také kofolu?" "No jasně, co jiného" "a jaktože ty tam máš pěnu a my né?" "To je protekční pěna enom pro vedoucí, až budete vedoucí, dostanete také kofolu do půllitra a s pěnů" Většina mě to sežrala aj s navijákem, ovšem, co si budem povídat, my víme své...

Kde je tady cukrárna?

(Pajis, 24. 7. 2007 10:41)

V nedělu sme jako správný tábor celtiků vyrazili do kostela směr Luleč. den předtým nám Gořka v rámci bojovky zjistil, že mša je na půl desáté, což je pro tábor juniorů rozhodně lepší, než kdyby mša byla v sedm ráno.Rozhodl sem sa udělat dobrý skutek a dovolil sem skupinkám přesun bez mundůrú, jednak aby sme byli v Lulči rychlej a také aby si tetiny nemyslely, že sa jím zdá scénka z Quo Vadis. Rychlost pochodu nebyla z nejvyšších, jak už to tak u mladšího turnusu bývá, rozhodně to nepřipomínalo přesun římských legií, spíš bych to přirovnal k triumfálnímu návratu Napoleona z ruského tažení. Ale aj tak to stačilo, abysme dorazili za deset půl desáté ke kostelu. Došli sme akorát na čas, abysme sa od kostelníka a farářa dozvěděli, že tentokrát byla mša výjmečně na osm, ale že možeme byt klidní, jelikož příští týdeň bude zas na půl desáté. No ja, ale co včíl? Laďa sa snažil zachránit situaci Josefovi Konečném, kerého ale zastihl v Měrútkách na hodech, takže bylo jasné, že dnes rozhodně do Lulča nedojede. Ale svůj účel to splnilo, byl nám udělen telefonický dispenz, z čehož měli docela radost leckeré děcka aj nekeří vedoucí. Akorát co včíl s děckama, když sa táhnú 3 kilometry a nedostanú ani křížek? Nedalo sa nic dělat, šel sem s Komínem na průzkum bojem. Jak sme ale k našemu zklamání zjistili, veškeré podniky hospodského či cukrárenského typu sú nastaveny na to, že mša je na půl desáté, jelikož otvírajú o hoďku pozděj. Z takovým bvysvětlením sem sa nehodlal smířit a tak sem sa tázal kolemdúcích, kde bysme si mohli dat nanuka a tak. Naštěstí nad Lulčú je luxusní kúpaliště v zatopeném lomu, kde otvírali už v deset, takže sme byli zachránění. Hospodský sice dorazil až o čtvrt a vypadal že teprú před chvílů zavíral, takže když slyšel objednávku na 30 malých kofol a 6 velikých plzní, zklamaně protáhl obličej, ale nakonec nám naše přání vyplnil. Po dopití sme sa rozhodli kúpit pacoškom na zpáteční cestu eště po nanučku, ale narazili sme na malý problém, neměli totiž 30 nanukú jednoho druhu. A jak už to u smradú bývá, když sa neco menuje neskvik, može to mět sice poloviční objem jak brumla, ale všeci chcú nanuk neskvik, protože je to neskvik. Takže nekeří nakonec byli radši bez nanuku, když si nechtěli vzít brumlu, měli nanuka aj vedoucí, naše přesvědčovací metody sú vyhlášené, šak kdo nás zná, tak ví, že když děcko hodí na tři kilometry naštvaného kapříka, jemu to nepomože a nám to neublíží. Co si budem povídat, já sem totiž uměl házat luxusního naštvaného kapříka....

uvítací večírek

(Pajis, 23. 7. 2007 14:11)

Tak máme za sebú dylší 4V víkendů (velmi vydařeně vykalený víkendík) a až teď sem sa dostal k popisu prvního táborového večírku. Poté, co sme sopláky poslali spat, což ve skutečnosti znamená, že místo u táboráku sa přesunuli vybuřovat do stanů, protože dětičky milujú když možú hlavně první večer vybuřovat ve stanech. My sme sa přesunuli do jídelny, protož vedoucí milujú když možú na woodstoku vybuřovat každý večer ve večirkárně. večírkárna byla vcelku jasně zvolená, neboť vedle jídelny je kuchyň a vedle kuchyně bývá paní Kolaříková a nejmladší vedoucí sú moc rádi, že nemosíja chodit pro lahváče a gořalku daleko. letos sem v sobě na táboře objevil netušený skrytý výtvarný talent, kerý sa projevil v podstatě v celém uměleckém spektru. Začalo to sochařským sympoziem, kdy sem navrhl tvar a materiál na menhir, na který sa každý večer realizovalo jedno nové grafity, logcky opět dle mojého návrhu. Vrcholem mojéj uměleckéj fazóny ovšem byly bezesporu mundúry římského legionařa, keré sa vyráběla první večírek, opět zcela podle mojích not. Základem je brnění, vyrobené z jednoho kusu kartonu, kdy sem na přední stranu navrhl siluetu římského oppida, jank též račického zámku, co je z tábora za kopcem a majú tam sídlo nejací menťáci. My sme měli sídlo kúsek od nich, takže sem měl zálusk hodit pár chovancú na výměnný pobyt, ale Laďa mně to zakázal. Vrcholem legionářa byla samozřejmě pokrývka hlavy, sestávající z hokejové helmy a hlavně krásně sladěného barevného chocholu. Výhoda teho, když ste módní návrhář, je v tom, že si zvolíte barvy, které sa lúbíja vám a keré máte rádi. Já mám nadevšecko rád barvy vítězné, což sú logicky ty sparťanské. No a než sme večírek uzavřeli, měli sme kompletní čveřici mundúrů, nachystaných na ranní nástuop pro každú skupinku. to, že sa jednalo o vskutku zdařilé výrobky, posu´dte sami v rubrice fotky a akcí...


« předchozí

1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19

následující »